| |||
303 Jigme „Á, ano, bohužel jsem si už stihla všimnout.“ Přikývnu na jeho zhodnocení situace. „A to i v profesorském sboru, musím podotknout.“ Na okamžik se nepatrně zamračím. Někteří by skutečně potřebovali lekce slušného chování. Když to vypadá, že on veverky neřeší nebo je nevidí, jen pokrčím rameny. „A, hmm, je to fakt, hmm, vevereka?“ Ptám se radši skutečně opatrně. |
| |||
303 hlavně Yritys Pokývnu hlavou. "Je to tak. Zrovna slušnost je něco, co se na tomto institutu příliš nerozšiřuje." Pohledem sleduji obří veverku. Když si však sedne na katedru, nechám to být. Kdo ví, kde sbírají výpomoc do profesorského sboru. Když se k ní vrátím pohledem, hledí na mne. Trhnu ramenem, že je to asi jedno. Rozhodně se to nevyplatí řešit. |
| |||
303 Hlavně Jigme Nenechám se vykolejit a když mi místo políbení ruky ruku jen stiskne, opětuji mu tento způsob pozdravu. No nikdo není okonalý, že? „Ony jsou také, které to neocení?“ Povytáhnu tázavě obočí. To se dostane ještě o něco výš, když si před nás na lavici sedne veverka. Už mám na jazyku „Kšá“, ale nakonec se ovládnu. Nehodlám si zopakovat svůj první den tady. Jen doufám, že nemá blechy. Místo konfrontace veverky tedy vyhledám Jigmeho pohled a velmi nenápadně se ho obočím snažím zeptat, jestli je tohle normální. |
| |||
2.patro - 303 Hope, Shar a tvoři ve třídě Neznatelně kývnu a tiše poznamenám. „Tak to jsi nebyla sama. Viděl jsem minimálně dva další čaroděje umřít.“ Radši nedodávám, že neumřeli zrovna samovolně. „Nicméně ti se tu od pátku zase normálně procházejí, na rozdíl od tebe.“ Pak si uvědomím, že jestliže je takhle zmatená, pravděpodobně neví, kolik času uplynulo. „Jen pro informaci je pondělí a máme společnou hodinu lektvarů.“ Dodám tedy ještě časový údaj a když i Hope souhlasí, že vyrazit na hodinu není špatný nápad, pomalu vyrazím k dalším schodům. V učebně se už začínají scházet tvorové a když kouknu doprava a narazím na nehezký pohled Shrey, skutečně o kousek uskočím, abych k ní nebyl tak blízko. No, procházet mezi ní a velkým vlkem, skutečně lahůdka. Nicméně se snažím v přítomnosti dvou dívek aspoň trochu zmužit a středem zamířím dopředu. Sednu si ob lavici za Jigmeho (B11) a čekám, co bude. Nepamatuju si, že bychom měli v profesorském sboru veverku, ale nebudeme nikoho diskriminovat, třeba si šavlozubý tygr nechal změnit druh? |
| |||
Chodba v 1. patře —> učebna 303Aine a pak zbytek třídy ”My máme hodinu? Teď? Já myslel, že máme volno” Udiveně vyjeknu, když mi Aine vysvětlí naši momentální situaci. Plesknu se do čela a na místě se otočím. ”Předávám ti kontrolu... veď mne.” Rozpřáhnu ruce ve svobodném gestu a následuji Aine. Cesta byla poměrně klidná. Kolem skupinky jen odvrátím zrak od modřenky, ale jinak neprohodím jediné slovo. Nesnáším ticho. Je moc.. tiché? A to se k mé ukecané a společenské osobě nehodí. Ale také se stále cítím trapně po tom nevědomém incidentu. Ale je tu i jedna kladná věc. Zjistil jsem, že jsem si prošel základním vzděláním a že umím počítat do tří. Tichá cesta mne nudila a tak jsem si počítal patra a podle podnětů jsem k nim přidával metafory. První patro, Publius Vergilius. Druhé patro, Schopenhauer. Třetí patro, Pán prstenů. A jak jsem tak důmyslně přemýšel, zjistil jsem, že už jsem před ucěbnou. Aine tam už pravděpodobně je a já tu vymýšlím nesmysly. Otevřu dveře a po spatření vlka jsem je zase rychle zavřel. Tak tam mne nedostanou. Ne ne. Ani za mák. S touhle čivavou nemám dobré zkušenosti. Pootevřu dveře, abych se ujistil, jestli tam stále je a on je. Nakonec tam stejně budu muset. Nebo počkám na učitele. Sezbírám pohozené střípky odvahy a vlezu do místnosti. Hodný kluk, zůstaň tam. Teď bohužel nemám meč na aportaci. Možná příště. Jenže se najednou objevil další problém. Divoká Shrey se objevila a zatarasila cestu. (Pokemon battle?) Ani se neobtěžuji jí prosit o průchod, stačil mi její dojem v prvním patře. Stejně si mne ani nevšimne. Díky bohu. Svižně prolezu podél lavic a zasednu na místo za Aine. Ostatní tak nějak ignoruji. Stejně je ani pořádně neznám. Ale i tak mi to nedá a rychlým přejetím učebny zaznamenám všechny přítomné. Poklepu Aine na rameno a nervózním hlasem promluvím. ”To nás má vyučovat veverka?” |
| |||
Učebna 303 především Yritys "Těší mne." Odvětím na její představení a také se usměji. Když mi po západním způsobu podá ruku, přijmu ji. Již jsme si jakž takž zvykli na tento zvyk. "Jsem rád, že tady existují slečny, které to ocení." Odvětím jí na její slova. |
doba vygenerování stránky: 1.3582291603088 sekund