| |||
Kuchyňka studenti - 303 ignor V kuchyňce byla spousta zvláštních věcí. Vůbec jsem netušila k čemu to všechno je. A kuchařku jsem žádnou nezahlédla a to ani tu tištenou. Pro tu bych tedy nejspíše musela do knihovny. A tam, tam vládne zlo. Po zevrubném prozkoumání jsem se tedy rozhodla, že by bylo vhodné si zařídit nějakého kuchaře. Nejspíše vypíši konkurz. To by bylo asi se mezi místními studentíky, nenašel alespoň jeden, který by dokázal vařit. Nebo možná nějaké kouzlo by to chtělo, typu ubrousku prostři se. Tudíž bude asi potřeba sehnat buď kuchtíka, nebo kuchaře, popřípadě obojí. A to by bylo, aby se alespoň čaroděj nenašel. Podívám se na hodinky a zjistím, že ten čas tak ukrutně letí, tudíž zamířím do učebny, kde bude probíhat další hodina. Ignoruji kohokoliv potkám, tedy mimo profesorů, ty pozdravím. Ve třídě se posadím do lavice za Jigmeho. Jakmile dojde profesor pozdravím a vytáhnu si sešiteček s tuštičkou na poznámečky. |
| |||
Chodba 1.patro - před 113 Synátor, Modrý, Malachi, Yqi, Sigi Synátor se zdá, nedá ani na mé rady. Je tvrdohlavý jako mezek. "To má po tobě." syknu směrem k Modrému, když nás neposlechne a žene se do 113. Když uvidím Malachi, tak mi dojde proč se tam tak hnal. Tuším, že jí slíbil nějaký doprovod. To je jiná. "Plnění slibů, to má zase po mě." řeknu tiše k Modrému a trochu tam zazní i hrdost. Ustoupím stranou a dál jej nepronásleduji, budu ho sledovat z povzdálí, kdyby bylo potřeba. To jsem zvědav, jestli jí bude vonět, potom co ho nahodil bělouš. Koutek mi povijede nahoru v grotezktním úsměvu. Pak se vrátím pohledem k Yqi. "Zvládneš je ohlídat ne?" zeptám se Modrého, pokud kývne. Dojdu k běloušovi. "Vezmu ho na ošetřovnu. Dohlédnu na něj." Jak se totiž zdá, tak tady všichni jen okounějí a skutek utek. Pokud nebude Yqi proti hodím si jej do náruče a rychle s ním dojdu na ošetřovnu. Přece jen už jsem viděl pár tvorů prošpikovaných jejími šípy a nehodlám se k nim přidat. |
| |||
Před 113 Vyjdu na chodbu a radši se rovnou chytím zdi. Do třetího patra? Rozhlédnu se a hledám jednoho určitého tvora. Jakmile Vengeho zahlédnu, zase se usměju. Tedy doufám, že si mě všimne. |
| |||
113MM - chodba v prvním patře Všichni kolem Protože Sarah dostala nějaký úkol, tak si stoupnu jen kousek opodál a sleduji ji, jak si s ním poradí. Vyslechnu si i rozhovor mořské panny s učitelem. Jo, chápu, že se jí tyhle podmínky příliš nezamlouvají. Když odejde Sarah jdu za ní, na chodbě se jí opřu o rameno a čekám, jestli náhodou nevymyslí nějakou zábavu. Bělásek opravdu daleko nedošel, ale tak to není můj problém, že. "A já myslela, že je tady nějaký mejdan, škoda." Místo toho se tady válí večeře, třeba by mu pomohlo pustit žilou. "Třeba by mu pomohlo pustit žilou."zopakuji myšlenku nahlas a zaculím se na něj až mi jdou hezky vidět špičáky. |
| |||
303 Hope a Sharika „No, kupodivu asi dost.“ Pokrčím rameny. Začínám mít pocit, že je tu jen máloco tak, jak se zdá, ale že bych to chtěl zkoušet na vlastní kůži, to se říct rozhodně nedá. Docela mě uklidní, že si dívky sedli tak blízko ke mně. „Jsem rád, že jsi zase tady, bál jsem se, že by mě nikdo nevytáhl z maléru.“ Nervózně se usměju na Shariku a radši se neohlédnu ke Shrey sedící vzadu, co nejdál to jen bylo možné. Na oslovení zareaguju tím, že se celý trochu pootočím. Při její následné otázce se ohlédnu ke katedře a pak zpět na Hope a pokrčím rameny. „Absolutně nemám tušení. Mám pocit, že většina profesorů, co jsem tu viděl, byli minimálně humanoidní, ale když je tu jako léčitel rostlina, nevím, proč by nemohla učit veverka, pokud má potřebné školy.“ Je fakt, že radši opatrně. Nejsem úplně přesvědčený, že to bude tato varianta, spíš tu bude jako nějaká názorná ukázka, ale co kdyby náhodou, že? A co když hodně dobře slyší? |
| |||
303 – dodatek všichni v místnosti „Leo?“ ozvu se tázavě, jakmile všichni tři sedíme. Pokud se pootočí, či jinak dá najevo, že mě vnímá, pokračuji. „Je možné, že ta veverka je profesor?“ položím dotaz polohlasně. Mezitím si hraji se svými dlouhými světle hnědými vlasy. Jak jsem šla k lavici, měla jsem je na zádech až těsně k zadku, teď je mám přes rameno přehozené vpřed, abych si je náhodou nepřisedla. Díky tomu vyniknou zase tetování, které začínají na krku, pokračují pod oblečením a končí na zápěstích. Nohy jsou potetované všude, kam je vidět. Vlastně i tam kam vidět není, prostě jsem celá jedno velké umělecké dílo. --- |
doba vygenerování stránky: 1.3270008563995 sekund