| |||
2. patro – 303 Leo, Shar, Simiel a další „Páni, jsem netušila, že je tu taková ... úmrtnost.“ řeknu zvesela. Pak se evidentně na chvíli zamyslím, čehož výsledkem je drobný úsměv. Trošku podivné na to, že se tu bavíme o umírání. Dál si jich už moc nevšímá, tedy krom občasných pohledů na Shariku, která se mi líbí čím dál tím více. Budu muset přesvědčit společenku na nějaké podobné oblečení. Pak již jdu za Leem a dívkou po schodech nahoru a do učebny. Lidí tu máme celkem dost a co mě překvapí, je tu i dost těch pohledných. Na druhou stranu jsou tu i zajímavosti v podobě vlka a trochu podivně zmutované dívky. Leo míří dopředu a já nevidím důvod ho nenásledovat. V lavici s Leem nechávám místo pro Shariku (C11), vypadá trochu méně sebejistě a podle všeho Lea bere jako známou tvář. Já si sedám do lavice za ní, abych měla výhled jak na její celkem pěkná záda tak i na pohlednou osobu křížem přes místnost. Usmívám se, neboť mám pocit, že mě na téhle škole čeká hodně zábavy. |
| |||
303 Jigme „Á, ano, bohužel jsem si už stihla všimnout.“ Přikývnu na jeho zhodnocení situace. „A to i v profesorském sboru, musím podotknout.“ Na okamžik se nepatrně zamračím. Někteří by skutečně potřebovali lekce slušného chování. Když to vypadá, že on veverky neřeší nebo je nevidí, jen pokrčím rameny. „A, hmm, je to fakt, hmm, vevereka?“ Ptám se radši skutečně opatrně. |
| |||
303 hlavně Yritys Pokývnu hlavou. "Je to tak. Zrovna slušnost je něco, co se na tomto institutu příliš nerozšiřuje." Pohledem sleduji obří veverku. Když si však sedne na katedru, nechám to být. Kdo ví, kde sbírají výpomoc do profesorského sboru. Když se k ní vrátím pohledem, hledí na mne. Trhnu ramenem, že je to asi jedno. Rozhodně se to nevyplatí řešit. |
| |||
303 Hlavně Jigme Nenechám se vykolejit a když mi místo políbení ruky ruku jen stiskne, opětuji mu tento způsob pozdravu. No nikdo není okonalý, že? „Ony jsou také, které to neocení?“ Povytáhnu tázavě obočí. To se dostane ještě o něco výš, když si před nás na lavici sedne veverka. Už mám na jazyku „Kšá“, ale nakonec se ovládnu. Nehodlám si zopakovat svůj první den tady. Jen doufám, že nemá blechy. Místo konfrontace veverky tedy vyhledám Jigmeho pohled a velmi nenápadně se ho obočím snažím zeptat, jestli je tohle normální. |
| |||
2.patro - 303 Hope, Shar a tvoři ve třídě Neznatelně kývnu a tiše poznamenám. „Tak to jsi nebyla sama. Viděl jsem minimálně dva další čaroděje umřít.“ Radši nedodávám, že neumřeli zrovna samovolně. „Nicméně ti se tu od pátku zase normálně procházejí, na rozdíl od tebe.“ Pak si uvědomím, že jestliže je takhle zmatená, pravděpodobně neví, kolik času uplynulo. „Jen pro informaci je pondělí a máme společnou hodinu lektvarů.“ Dodám tedy ještě časový údaj a když i Hope souhlasí, že vyrazit na hodinu není špatný nápad, pomalu vyrazím k dalším schodům. V učebně se už začínají scházet tvorové a když kouknu doprava a narazím na nehezký pohled Shrey, skutečně o kousek uskočím, abych k ní nebyl tak blízko. No, procházet mezi ní a velkým vlkem, skutečně lahůdka. Nicméně se snažím v přítomnosti dvou dívek aspoň trochu zmužit a středem zamířím dopředu. Sednu si ob lavici za Jigmeho (B11) a čekám, co bude. Nepamatuju si, že bychom měli v profesorském sboru veverku, ale nebudeme nikoho diskriminovat, třeba si šavlozubý tygr nechal změnit druh? |
doba vygenerování stránky: 1.3266680240631 sekund