| |||
Do 303 především Leo a Hope Vykulím oči. "Kolik nás v koleji zbylo?" Špitnu roztřeseně. Pak ale dodá další informaci. "U mne to funguje... jinak." Zamumlám sotva zřetelně a sklopím zrak. Na upřesnění času jen tiše lapnu po dechu a zatvářím se vskutku nešťastně. Ale zase to klidně mohlo být dvacet let. Takže vlastně jsem dopadla dobře. Tlapkám těsně za Leem, takže když uskočí, zmateně mrknu a podívám se po něm. Pak se vydá k prostřední uličce, tak capkám za ním. Usadí se a já zapluji do lavice vedle něj. Schoulím se a snažím se být ideálně neviditelná. Vůbec nepomáhá, že oblečení mám bílé a dost svítí. |
| |||
2. patro – 303 Leo, Shar, Simiel a další „Páni, jsem netušila, že je tu taková ... úmrtnost.“ řeknu zvesela. Pak se evidentně na chvíli zamyslím, čehož výsledkem je drobný úsměv. Trošku podivné na to, že se tu bavíme o umírání. Dál si jich už moc nevšímá, tedy krom občasných pohledů na Shariku, která se mi líbí čím dál tím více. Budu muset přesvědčit společenku na nějaké podobné oblečení. Pak již jdu za Leem a dívkou po schodech nahoru a do učebny. Lidí tu máme celkem dost a co mě překvapí, je tu i dost těch pohledných. Na druhou stranu jsou tu i zajímavosti v podobě vlka a trochu podivně zmutované dívky. Leo míří dopředu a já nevidím důvod ho nenásledovat. V lavici s Leem nechávám místo pro Shariku (C11), vypadá trochu méně sebejistě a podle všeho Lea bere jako známou tvář. Já si sedám do lavice za ní, abych měla výhled jak na její celkem pěkná záda tak i na pohlednou osobu křížem přes místnost. Usmívám se, neboť mám pocit, že mě na téhle škole čeká hodně zábavy. |
| |||
303 Jigme „Á, ano, bohužel jsem si už stihla všimnout.“ Přikývnu na jeho zhodnocení situace. „A to i v profesorském sboru, musím podotknout.“ Na okamžik se nepatrně zamračím. Někteří by skutečně potřebovali lekce slušného chování. Když to vypadá, že on veverky neřeší nebo je nevidí, jen pokrčím rameny. „A, hmm, je to fakt, hmm, vevereka?“ Ptám se radši skutečně opatrně. |
| |||
303 hlavně Yritys Pokývnu hlavou. "Je to tak. Zrovna slušnost je něco, co se na tomto institutu příliš nerozšiřuje." Pohledem sleduji obří veverku. Když si však sedne na katedru, nechám to být. Kdo ví, kde sbírají výpomoc do profesorského sboru. Když se k ní vrátím pohledem, hledí na mne. Trhnu ramenem, že je to asi jedno. Rozhodně se to nevyplatí řešit. |
doba vygenerování stránky: 1.3629541397095 sekund