| |||
113MM - chodba v prvním patře Všichni kolem Protože Sarah dostala nějaký úkol, tak si stoupnu jen kousek opodál a sleduji ji, jak si s ním poradí. Vyslechnu si i rozhovor mořské panny s učitelem. Jo, chápu, že se jí tyhle podmínky příliš nezamlouvají. Když odejde Sarah jdu za ní, na chodbě se jí opřu o rameno a čekám, jestli náhodou nevymyslí nějakou zábavu. Bělásek opravdu daleko nedošel, ale tak to není můj problém, že. "A já myslela, že je tady nějaký mejdan, škoda." Místo toho se tady válí večeře, třeba by mu pomohlo pustit žilou. "Třeba by mu pomohlo pustit žilou."zopakuji myšlenku nahlas a zaculím se na něj až mi jdou hezky vidět špičáky. |
| |||
303 Hope a Sharika „No, kupodivu asi dost.“ Pokrčím rameny. Začínám mít pocit, že je tu jen máloco tak, jak se zdá, ale že bych to chtěl zkoušet na vlastní kůži, to se říct rozhodně nedá. Docela mě uklidní, že si dívky sedli tak blízko ke mně. „Jsem rád, že jsi zase tady, bál jsem se, že by mě nikdo nevytáhl z maléru.“ Nervózně se usměju na Shariku a radši se neohlédnu ke Shrey sedící vzadu, co nejdál to jen bylo možné. Na oslovení zareaguju tím, že se celý trochu pootočím. Při její následné otázce se ohlédnu ke katedře a pak zpět na Hope a pokrčím rameny. „Absolutně nemám tušení. Mám pocit, že většina profesorů, co jsem tu viděl, byli minimálně humanoidní, ale když je tu jako léčitel rostlina, nevím, proč by nemohla učit veverka, pokud má potřebné školy.“ Je fakt, že radši opatrně. Nejsem úplně přesvědčený, že to bude tato varianta, spíš tu bude jako nějaká názorná ukázka, ale co kdyby náhodou, že? A co když hodně dobře slyší? |
| |||
303 – dodatek všichni v místnosti „Leo?“ ozvu se tázavě, jakmile všichni tři sedíme. Pokud se pootočí, či jinak dá najevo, že mě vnímá, pokračuji. „Je možné, že ta veverka je profesor?“ položím dotaz polohlasně. Mezitím si hraji se svými dlouhými světle hnědými vlasy. Jak jsem šla k lavici, měla jsem je na zádech až těsně k zadku, teď je mám přes rameno přehozené vpřed, abych si je náhodou nepřisedla. Díky tomu vyniknou zase tetování, které začínají na krku, pokračují pod oblečením a končí na zápěstích. Nohy jsou potetované všude, kam je vidět. Vlastně i tam kam vidět není, prostě jsem celá jedno velké umělecké dílo. --- |
| |||
Do 303 především Leo a Hope Vykulím oči. "Kolik nás v koleji zbylo?" Špitnu roztřeseně. Pak ale dodá další informaci. "U mne to funguje... jinak." Zamumlám sotva zřetelně a sklopím zrak. Na upřesnění času jen tiše lapnu po dechu a zatvářím se vskutku nešťastně. Ale zase to klidně mohlo být dvacet let. Takže vlastně jsem dopadla dobře. Tlapkám těsně za Leem, takže když uskočí, zmateně mrknu a podívám se po něm. Pak se vydá k prostřední uličce, tak capkám za ním. Usadí se a já zapluji do lavice vedle něj. Schoulím se a snažím se být ideálně neviditelná. Vůbec nepomáhá, že oblečení mám bílé a dost svítí. |
| |||
2. patro – 303 Leo, Shar, Simiel a další „Páni, jsem netušila, že je tu taková ... úmrtnost.“ řeknu zvesela. Pak se evidentně na chvíli zamyslím, čehož výsledkem je drobný úsměv. Trošku podivné na to, že se tu bavíme o umírání. Dál si jich už moc nevšímá, tedy krom občasných pohledů na Shariku, která se mi líbí čím dál tím více. Budu muset přesvědčit společenku na nějaké podobné oblečení. Pak již jdu za Leem a dívkou po schodech nahoru a do učebny. Lidí tu máme celkem dost a co mě překvapí, je tu i dost těch pohledných. Na druhou stranu jsou tu i zajímavosti v podobě vlka a trochu podivně zmutované dívky. Leo míří dopředu a já nevidím důvod ho nenásledovat. V lavici s Leem nechávám místo pro Shariku (C11), vypadá trochu méně sebejistě a podle všeho Lea bere jako známou tvář. Já si sedám do lavice za ní, abych měla výhled jak na její celkem pěkná záda tak i na pohlednou osobu křížem přes místnost. Usmívám se, neboť mám pocit, že mě na téhle škole čeká hodně zábavy. |
doba vygenerování stránky: 1.56711602211 sekund