| |||
Učebna 303 především Yritys "Těší mne." Odvětím na její představení a také se usměji. Když mi po západním způsobu podá ruku, přijmu ji. Již jsme si jakž takž zvykli na tento zvyk. "Jsem rád, že tady existují slečny, které to ocení." Odvětím jí na její slova. |
| |||
Pozemky - 303 Ze začátku Miko, pak třída a pak třeba konečně nějaký vyučující? Dělám svojí kamarádce společnost a sem tam se po ní trochu svezu. Je mi ale jasné, že hodina brzy začne a my se nehýbeme. To není ideální stav. Nakloním hlavu na stranu. "Tak jo, tak tohle se nepovedlo úplně podle plánu, takže ty tu počkáš a já řeknu vyučujícímu, že jestli se máš účastnit, bude muset Mohamed k hoře." Uchechtnu se a jako lidsky veliká veverka se jmu skákat ke škole. Vypadám asi trochu jako klokan. Když se dostanu až ke třídě, každého, kdo mi stojí v cestě se pokusím odšoupnout nebo se nevybíravě propasírovat kolem něj. Pokud se dostanu do třídy, dohopsám až ke katedře, ale tady zatím nikdo není, takže se usadím na katedru a prohlížím si třídu. Ani mě nenapadne, že by si někdo mohl myslet, že jsem vyučující. |
| |||
303 Hlavně Jigme Docela mě překvapí, že tu někdo zná dobré mravy, ale rychle se vzpamatuji a s téměř neznatelným pukrlátkem poděkuji. Na jeho představení neprve nereaguju, protože si přerovnávám sukně, abych se mohla usadit. Hned jak je ale hotovo, věnuji mu omluvný úsměv. "Já jsem Yritys. Těší mne." Úmyslně se nepředstavím i rodovým jménem, ale nabídnu mu ruku. Nejsem si úplně jistá, jak by bylo mezi čaroději přijato. "Jsem ráda, že je tu někdo, kdo ví, co se sluší a patří." |
| |||
Učebna 303 především Yritys Od mého sledování pokusu Raziela o nabroušení meče mne vyruší příchozí dívka. Zvednu k ní pohled. Když zamíří ke mne, zaklapnu knihu, vyskočím a odsunu jí židli. "Ale jistě, prosím." Přitakám. "Mé jméno je Jigme Mìngùn de Lìliàng." Představím se jí zdvořile. |
| |||
113MM - učebna 303 Dostanu cvičení. Zdá se mi kompletně nesplnitelný, vzhledem k tomu, co všechno na mne váží... Ale je to profesor, takže nakonec kývnu. Když mne konečně osvobodí, vděčně si protáhnu všechny pacičky. Pak pokynu hlavou všem přítomným v rozloučení a vydám se, za doprovodu čtyčklapnutí při každém mém kroku, z učebny. Velkého davu na chodbě si příliš nevšímám, jen pokynu hlavou v pozdravu a obejdu je. Zamířím přímo nahoru na další hodinu. Prostor za dveřmi však blokuje nějaká vysoká dívka. Podívám se na ni tázavě, ale obejdu ji. Takže prostřední uličkou zamířím dopředu. Usadím se na poslední volné místo vepředu a na okolní studenty se mile usměji. Moje posazení je na delší dobu, vzhledem k tomu, že na tu věc skládám celkem nekompatibilní anatomii, nakonec se však zadaří a tak židle mizí pod mou velkou rudou sukní. |
doba vygenerování stránky: 1.5202260017395 sekund