| |||
303 hlavně Felix „No, já bych raději zapomněla na to, co jsem dělala při úplňcích. Bylo to strašné, ale o tom si promluvíme jindy ve větším soukromí.“ odpovím jen zase trochu skleslejším hlasem k otázce ztráty vzpomínek. „Dlužím, ale neboj, není to trhání hlavy.“ nedá mi to a usměji se na něho. Pak už ale na nějaké soukromé řeči není prostor, učebna se plní všemi nejrůznějšími tvory. Od malých a celkem normálně vyhlížejících až po ty větší a také o hodně děsivější. Sedím v klidu kousek od vlka a po každém příchozím se podívám. |
| |||
Schodisko --> 303 Nikto konkrétny Na schodoch, už dosť ďaleko od grckového zoskupenia štít znova nalepím na pokožku a začnem cez neho prepúšťať vzduch, ktorý už v tejto vzdialenosti nebol kontaminovaný. Schody beriem po dvoch a zastavím sa na druhom poschodí na pár minút, aby som si došla do izby po jeden z prázdnych zošitov ktoré som vyhandlovala od spoločenky keď som sem prišla a po obyčajné čierne pero. Ani len nepozriem na moju posteľ, nedotknutú už dlhú dobu, zvrtnem sa a znova sa vraciam na schody. Vojdem do chodby o poschodie vyššie, zrakom nájdem učebňu kde budú prebiehať lektvary a vykročím k nej. Už počas chôdze kontrolujem energie za dverami. Je tam viac tvorov ktorých nepoznám ako tých, čo som už stretla. Keby mám náladu, možno by som sa na účet niektorého z nich aj pobavila. Najradšej som mala tie tvory, ktoré mali okolo seba dúhy a jednorožce a hneď sa chceli s každým sčuchnúť dokopy. Rozrazím dvere dokorán a keď prejdem cez dvere, vystriem sa do plnej výšky. Očami prebehnem po triede, aby som zaradila energie k osobám, inak ale skoro na nikoho nereagujem. Pre pobavenie, ak zachytím Leov pohľad, vyčarujem krivý pobavený úškrn. Ako na posledného pozriem na Felixa a ak by sa náhodou rozhodol ceriť zuby, tak jemu to oplatím vycerením svojich. Vzápätí si takticky vyberiem miesto v lavici hneď pri dverách, kde stojím. Nebudem mať cez hodinu nikoho za chrbtom. Chytím stoličku a prisuniem ju k stene, kde si na ňu sadnem po tom čo si dlhé vlasy prehodím dopredu cez plece a nožky šupnem zľahka na lavicu predo mňa, aby sa mi sedelo pohodlnejšie. |
| |||
Chodba v 1. patře - učebna 303 Simiel, Felix, kdokoliv Ani jsem nepostřehla kdy ke mně Simiel přišel ale najednou stál vedle a hned vykročil ke schodům. „Ale za chvilku máme hodinu“ukáži na opačnou stranu než kam se vydal „a do učebny 303 se jde tamtudy“ řeknu polohlase. Otočil se na patě a vykročil opačným směrem. Projdeme chodbou kolem skupinky ke schodišti do dalšího patra, pak hned pokračujeme do třetího. Celou cestu jdeme mlčky a to mi vyhovuje. Přijdeme až k učebně 303 a jakmile vejdu zarazím se, na zemi tam je obří vlk a jakoby kontroloval kdo zrovna přišel. Chvilku na něj jen tak zírám, pak si jdu sednout do nějaké volné lavice u okna. Pořád jsem ještě vyvedená z míry kvůli vlkovi, navíc tomu ani nepřidává fakt, že v učebně jsou „lidi“ které neznám. Koukám z okna a snažím se být co nejméně nápadná. |
| |||
303 Hlavně May Zaváhám a uvažuju, jestli si je vědoma toho, co zrovna řekla. "Ono není úplně nejpříjemnější, když se procházíš po chodbě a najednou na tebe v úplně jiné místnosti útočí naštvaný upír, ještě naštvanější vlk z druhé strany a v tlamě cítíš nezaměnitelnou chut´ horké krve, která je všude kolem i na tobě a rozhodně není tvoje." Odvětím jí tiše. Není v tom cítit výtka, jen si myslím, že by bylo fajn si uvědomit, o čem to vlastně mluví. Já jsem měl dost času na to se s tím srovnat. Když ale prohlásí, že mi stále něco dluží, povytáhnu obočí. "Cože? Mě nic nedlužíš." Prohlásím jednoznačně. Nepamatuju se, že by udělala nějakou dohodu se mnou a jestli s někým jiným, kýmkoli jiným, nic mi do toho není. Tedy je, ale spíš jen v tom, že můžu bejt nakrklej, že mi nikdo neřekne, o co jde, když jde o moje tělo. Dovnitř se začne trousit čím dál tím víc tvorů. Ono je pravda, že tohle je společná hodina, ale moc mě to neuklidn´uje, takže netrvá dlouho a znovu se změním do obrovského vlka. Na dalšího příchozího už blýsknu zuby, ale spíš jen jako varování, že by se neměl moc přibližovat k nám dvoum, což stejně nedělá, takže o nic v podstatě nejde. Když May poukáže na častou barvu vlasů, rozhlédnu se kolem a nakloním hlavu na stranu. A to by z nás kvůli vlasům někdo chtěl dělat sourozence. Pche. Uložím se za ní na zemi, čumákem ke dveřím, abych si mohl kontrolovat všechny příchozí. |
| |||
Zatím druhé patro Hope, Yritys, Patric Jen tak tak znovu nezmizím, když nás málem smete jedna z novějších studentek. Když se Hope zeptá, jestli si nemyslím, že ji něco honí, trhnu ramenem, ale nakonec zakroutím hlavou. "Spíš ne. Jednak by byla asi hlasitější, druhak nás zatím neválcuje nikdo další a pak, není tu moc tvorů, kterým bys jen tak takhle utekla." Možná jsem to neměl zakřikávat. Hope si všimne čehosi lesklého, ale než ji stihnu varovat, zaujme mě zvuk dalších kroků. Ty naštěstí tolik nespěchají, takže nás v zápětí mine nějaký neznámý student. To už se moje společnice dala do prozkoumávání předmětu. Velmi zblízka. Ve skutečnosti tak zblízka, že ji stihla sebrat. No tak ted´ už je to jedno, jestli to není část pokladu některého z draků. Fuj, takhle líčit pasti. Ale už je na tom její pach. Mají dobrý čich, že? "Bacha na draky." Zamumlám jen a tázavě kývnu ke schodům, kde se ztratil klučina. Asi bychom se tu neměli moc zdržovat o samotě. Kdyby se náhodou někdo rozhodl zaútočit. |
| |||
303 hlavně Felix Jo, pamatuji si toho celkem dost. „Občas bych byla za výpadky ráda.“ odpovím s povzdychnutím Felixovi. Teď to nebylo myšleno jen v kontextu s pátkem, ale tak nějak vůbec kolem mého dosavadního života. „Řekněme, že jednu věc ti ještě dlužím. Stále ale nevím, zda se chci a nebo nechci vyrovnat.“ řeknu nezjednoznačně. Přeci jen nemohu zapomenout na to k čemu se chystalo a co se na začátku skoro stalo. 303 Všichni žáci v učebně 303 V jednu chvíli se otevřou dveře místnosti a dovnitř vpluje postava v šatech. Pozdraví a usadí se dopředu vedle Jigmeho. Usměji se. „Všiml jsi si jedné zajímavosti? Sleduj, jak tu vládne rudá barva vlasů.“ poznamenám polohlasně k Felixovi. Chvilku po dívce do místnosti vstoupí kluk, ten rudé vlasy naštěstí nemá. |
doba vygenerování stránky: 1.3310830593109 sekund