| |||
Chodba v 1. patře - Společenka - Pokoj a učebna 303 Sigi, Yqi, Jigme, Raziel, May, Felix, Yritys a asi Leo a Hope, kteří došli těsně přede mnou...podle všeho. Za Shrey se krátce otočím a hodím po ní zvědavý pohled. Pak netečně pozoruji, jak se postižený obrací žaludkem naruby. Na otázku zebro-kentaurky jen pokrčím rameny a sleduji, jak se Sigi zvedá. Zdá se, že je jakž takž v pohodě, takže představení skončilo. Nechám Sigiho a Yqi na pokoji a zamířím do společenky. Jak říká Pán, pomož si a bude ti pomoženo. Navíc nechci být přijít nahozený od zvratků na svoji první hodinu tady. Do společenky jen nakouknu a pak najdu svůj pokoj, takže vím, kam mám jít až půjdu na kutě a nebudu to tu v polospánku nahánět. Pak zamířím na hodinu lektvarů do učebny 303. V učebně už pár spolužáků je. Usadím se na volné místo do prázdné lavice, kde se pohodlně uvelebím. |
| |||
Pokoj - učebna 303 Okrajově Leo a Hope a pak ve třídě Jigme, Raziel, May a Felix S trhnutím jsem se probrala. Znovu. Sakra! Zaspala jsem! No to se snad může stát jenom mě, zaspat gong. Zarazím se. Tentokrát to ale nebyl gong, ne? No to je fuk, podstatné je, že jsem zaspala a tak budu zjevně bez snídaně. Kupodivu jsem nejspíš nezameškala žádnou hodinu, pokud se nějaká nečekaně nepřesunula. Doufám, že ne, to by bylo fakt hloupé. V rychlosti na sebe natáhnu šaty, drobné kouzlo na utažení korzetu mě matka naučila už v pěti letech, a během pár minut už sbíhám po schodech. Ten, kdo se dotkne kliky po mě se asi bude trochu divit, až dostane prdu od statické elektřiny, ale dobře mu tak. Ve dveřích ze společenky, případně o chlup dál, podle toho jak rychle jdou, se mi málem podaří smést nějaké dva snad studenty, ale nevšímám si toho. Nějak jsem se nestihla podívat, kolik času mi zabralo vstávání, takže mám velmi nepříjemný pocit, že jdu na hodinu tak jako tak pozdě. Nerozhlížím se napravo ani nalevo a sprintem (tedy něčím velmi podobným, když vezmu v úvahu, že mám na sobě šaty s korzetem) se dostanu až k učebně 303. Tiše zaklepu a vklouznu do místnosti. Když si všimnu, že jsou tu zatím jen čtyři tvorové, docela mě to uklidní. Takže pozdě tedy zjevně nejdu. "Zdravíčko." Zazubím se, pokud se po mě někdo otočí. Skoro to vypadá, jako bych je při něčem vyrušila, ale tak třeba jsem jen paranoidní. Rozhlédnu se po místnosti a pak zamířím do přední lavice k Jigmemu. "Můžu si přisednout?" Zeptám se společensky. |
doba vygenerování stránky: 1.3232140541077 sekund