| |||
1. patro Skupinka kolem a Yqi Dělá mi problémy sledovat všechny rozhovory kolem, ale neujde mi, že některé nohy a chapadla mizí. Když se Yqi zeptá, jestli tuším o čem Shrey mluvila, pokrčím rameny. To první ano, to druhé ne. Čeho si ale všímám je, jak se kolem shromažďuje víc a víc dýmu. To rozhodně není dobré znamení. Přestanu bránit svému žaludku a vyzvracím zbytek jeho obsahu. Budu doufat, že když nebudu mít co zvracet, bude mi líp. Když dávení ustane, začnu se nejistě zvedat na ruce a pak až do vzpříměnějšího postoje. Opřu se o hřbet Yqi. „Doprovodíš mě ke schodům?“ Trochu se schoulím. Mám pocit, že mi něco poleptalo krk. „Půjdeš nahoru na hodinu. Omluvíš mě... „ Dám si chvilku pauzu, abych si byl jist, že další půjdou jenom slova. „Řekneš mi, co se dělo.“ Na čele se mi perlí pot a divně studí. „Já to na ošetřovnu... zvládnu.“ |
| |||
Chodba v 1. patře Venge, Modrý, Gerrir, Simiel, Shrey, Aine, Sigi, [font color=limered]Patrick [/font] Poněkud mne zklame odpověď modráska. Co za draka neovládá telekinezi? „Máš dojem, že zvládne mluvit, aniž by tě pozvracel?“ Vrátím mu a v mém hlase jasně zazní podrážděnost. Od mých boků a těla začíná stoupat viditelný fialovo černý dým. „Momentálně jsem otevřená všem návrhům, který skutečně pomůžou.“ Ozvu se, když si hraje na pana důležitého. Nicméně Gerrir alespoň potvrzuje a podporuje v tom, že pomoci mu je potřeba. Nicméně hned vzápětí se začne věnovat něčemu jinému. Nakrčím čelo. No to je bezvadné. Pak se přiblíží další tvor. Tik v ruce je již jasně viditelný. Můj zamračený výraz také mluví za vše, ale potřebuji pomoc, takže luk nesundávám. Než však stačím zareagovat na další pitomou otázku, odpoví ten klučina . Mám opravdu velkou chuť prohnat mu něco okem. Něco velikosti šípu. „Vůbec to nevypadá, že je mu zle, což?“ Ozvu se tedy už dost nenaloženým tónem. Dívka však začne smlouvat. Zamrkám a poctivě se zamyslím. Nenapadá mne ale nic, co by mohla využít a já ji mohla dát. Nakonec to ale vypadá, že vlastně nečeká odpověď. Po její odpovědi si zpytavě prohlédnu Sigiho. „Tušíš o čem to mluvila?“ Zeptám se tiše jen jeho a očekávám jen nějaký signál ano ne. Pak dívka prostě odkráčí. Povzdychnu si. „To tu skutečně nikdo není schopný pomoci?“ Hodím pohledem po odcházející dvojici, ale opouští skrumáž a nechtějí pomoci, takže je to vlastně lépe. |
| |||
Chodba v 1. patře především rebelující synátor Nechávám Gerču motat se do záležitostí ostatních, protože mě vskutku v nejmenším nezajímají. Proto také zazdím nově příchozí. Druhá půlka mne celkem překvapivě podpoří. Dokonce to pronese i rozumně. Ohlédnu se po něm a pokývnu hlavou, ale to jsem neměl dělat. Venge sebou prudce škubne a vyškubne se mi z ruky (9%) ztratím rovnováhu a jen tak tak to vyrovnám, abych nedopadl tlamou přímo na místo, kde stál. Začne urychleně chapadlovat pryč. Zamračím se a rázným krokem vyrazím za ním. |
| |||
Chodba v 1. patře otcové, dění kolem Sigiho Můj pokus o zmizení ze scény mi překazí jeden z otců. Hodím po něm pobouřeným pohledem. Zatlačí směrem ke společence. Rozmotám tedy chapadla a velmi pevně se přichytím podlahy. Prudce zavrtím hlavou. Mne z chodby nedostanou. Hned vzápětí mne ochlístne voda. Mrknu. No dobře... Asi jsem si o to říkal. I tak se na něj zamračím. Pak se do toho vloží druhý otec a já znovu rezolutně zavrtím hlavou v nesouhlasu. Pokusím se Modrému vysmeknout. (78%) Pokud se mi to povede, urychleně mizím směrem dveře do učebny 113. |
doba vygenerování stránky: 1.3784070014954 sekund