| |||
Chodba v 1. patře - společenka Simiel, Shrey, Aine, Sigi, Yqi, Venge "S tímhle nejsem schopni pomoct." odpovím jí na požadavek použití telekineze. Synátor jaksi nedal na moje výzvy, takže se až příliš rychle přiblížilo příliš mnoho dalších tvorů. Ránu tomu nasadí otec zborcený krví. Vyslechnu si i slova Shrey. "Každopádně mu musí pomoct, to jestli to bude příjemné, je samozřejmě na ošetřujícím, ale výsledek bude tak či tak stejný." "Jak říká jdeme, musíš se upravit a to půjde nejlépe v našem pokoji, do kterého nikdo bez pozvání nevkročí." Dodám podstatnou informaci, aby mu došlo, že tam bude jistě více v bezpečí než na chodbě, když je tady takový povyk. Už podruhé v jeden den souhlasím s Modrým. |
| |||
Chodba v 1. patře skrumáž kolem Sigiho „A potřebujeme snad něco magického?“ Zeptám se dost překvapeně. „A jak to souvisí s tím, že je mu špatně?“ Zeptám se ještě navíc nechápavě. Mám dojem, že mi opět uniklo někde něco důležitého. Nervózně pokukuji po těch, co jsou moc blízko a pozorné oko si všimne občasného tiku ruky směrem vzhůru. Zatím to ale potlačuji. Odstrčila bych Sigiho stranou, ale mám obavy, že by spadl, nebo pozvracel něco dalšího. Pak si ale všimnu něčeho zajímavého a trochu se rozzářím. „Nemohla bys mi pomoci s ním šetrně ze schodů?“ Zeptám se. Dost často kolem něj se pohybuje a pokud správně vidím, právě používá telekinezi. |
| |||
Chodba v 1. patře dění kolem Vengeho Stojím stranou dění, takže mohu pozorovat otce, celou dobu, co prochází kolem. Neodvážím se ho oslovit, vypadá totiž, že má dost starostí i tak. Myslím, že raději nechci vědět, čí krev to je. Přižene se kluk z venku. To už nevydržím. Je moc blízko. Odlepím se tedy od zdi a přejdu blíž. „I já vás opět zdravím. Očividně mu není dobře.“ Pronesu poněkud káravě, a ne moc příjemně. Co má nově příchozí a bělásek s ošetřovnou mne vskutku ani trochu nezajímá. Když si ale všimnu, že se synátor snaží vzít roha, položím mu dlaň na nezasviněné (nebo to méně zasviněné) rameno a znemožním mu tak zdrhnout. Po chvíli ho lehce zatlačím směrem ke společence směs. „Potřebuješ koupel.“ Komentuji to. Překvapí mne ale, když se připřísavkuje k podlaze a odmítne jít pryč. Protočím oči. No supr. Sesbírám tedy vláhu z jeho jinovatky a okolí a chrstnu to po něm. Není na něm sajrajt, ale odkapává z něj voda. Když jinak nedá… Nově příchozí registruji jen okrajově. |
| |||
Chodba v 1. patře otcové, Simiel, Shrey, Aine, Sigi, Yqi Jeden z papa se obrátí přímo na ty dva a rozhodně jinak než já. Těknu po něm pohledem, ale nemíchám se do toho. Místo toho pohled stáhnu k divné hmotě na mne. No fuj. Bělásek mává rukou. Povytáhnu obočí. Netuším, co tím myslí, ale jako vážně. Takhle tady atakovat ostatní vlastními vnitřnostmi. Skoro. Kentaurka se za něj omluví. No dobře. Dobře. Nicméně pak se na mne zamračí. Povytáhnu jedno obočí. Netuším o co jí jde. Nadějně zvednu hlavu, když kolem projde děda. Nicméně nezastaví se. Od hlavy až k patě je zbrocený krví a má na sobě brnění. No… Tak asi nic. Raději ho nechám projít a neoslovuji ho. Budeme si muset poradit. Chmmm. Pak se přižene nějaký kluk. Přeměřím si ho pohledem, když všechny zazdí a žene se rovnou k běláskovi. Pak položí otázku a já po něm hodím velmi nevěřícně pohled. To je slepý? Pak se přižene někdo další. A další. Začíná tu na mne být poněkud moc tvorů a viditelně znervózním. Rozvíjí se tu jakýsi hovor z kterého se pokouším vycouvat, ale nejsem si jistý kudy. Jeden z papa sice něco gestikuloval, ale nejsem si jistý o co šlo. Pokouším se tedy nenápadně vytratit směrem ke dveřím 113. |
doba vygenerování stránky: 1.413321018219 sekund