| |||
Chodba v 1. patře skrumáž kolem Sigiho Klopýtne a já se ho pokusím chytit. Cuknu však, když se ozve dávivý zvuk. Sigiho obsah žaludku skončí na tvorech před námi. Podívám se na ně. „Pardon, není mu dobře.“ Poznamenám očividné a sehnu se k Sigimu. Položím mu ruku na rameno, aby věděl, že tu jsem. Pak se kolem prudce ochladí a já zareaguji tím, že se na mne objeví část pokovování. Na daného tvora se zamračím. Vždyť jsem se dokonce podle jejich pravidel omluvila. Na slova druhýho ohozeného napřed kývnu hlavou na souhlas. Pak ale zaváhám. „Nejsem si jistá, že prudké otřesy mého těla je to pravé, co jeho žaludek snese. Neovládáte někdo telekinezi nebo něco, jak mu pomoci šetrněji?“ Zkusím se nadějně podívat na vstřícného tvora. Pokud si správně pamatuji, měl by to být drak a ti to přeci umí ne? Nehledě na to, že i Sigi vyjádří svůj nesouhlas. Pak se tady zjeví ten klučina ze společenky a jídelny. „Vypadá tak snad?“ Zamračím se na něj a kousek popostoupím, aby se pro jistotu nedostal moc blízko. Nevím jak to chodí tady, ale doma se slabé kusy žerou… A to tady nikomu nehodlám dovolit. Je pod mou ochranou. „Už se jednou řekla omluva. Budeme pokračovat na ošetřovnu.“ Řeknu nakonec, když má neodbytnou nutnost to sám řešit. Jen matně okrajově zaregistruji, že se na pozadí chodby někdo mihnul. Ovšem další neznámá dívka se objeví dost blízko, abych jí věnovala varovný pohled. A pak se tady zjeví ta dívka, co jí u Sigiho často vídávám. Vydá ale celkem zajímavou informaci. Těknu mezi nimi pohledem. „Co je s ošetřovnou?“ Zeptám se tedy. |
doba vygenerování stránky: 1.4081048965454 sekund