| |||
chodba v prvním patře Leo Uslyším kroky a tak zvednu hlavu vzhůru. Zpoza rohu se vynoří nějaký kluk. Usměji se, protože mám takovou trochu škodolibou radost z jeho leknutí. „Ne. Měla bych?“ zeptám se ho příjemně. Jak tak na něho nahoru koukám, napadne mě, že by mi mohl ukázat, kde vlastně jsem. „Ale když už jsi tu, mohl by jsi mi ukázat, kde to vlastně sedím?“ zeptám se ho a navrch hromádky papíru na svém klíně vyndám plánek školy. |
| |||
Jídelna - 1.patro od schodů k čarodějům Tiše, tiše a Hope Jsem rád, že se jídelna vyprázdnila bez větších incidentů. Pak se ale objeví nějaký trpaslík a další tvorové a trpaslík nevypadá zrovna přívětivě, tak se tiše zvednu a vypadnu. Nehledě na to, že začínám cítit jistou naléhavou potřebu. Stále neviditelný projdu do haly a nahoru, kde jsem skutečně rád, že mě není vidět a zmizím v jisté místnůstce, kde se mi hrozně uleví. Umyju si ruce a v zrcadle zkontroluju svoje vlasy. Musím se zviditelnit a mokrýma rukama se je pokusím trochu uhladit, ale moc efekt to nemá. Vykouknu ze dveří, rozhlédnu se na obě strany a vyrazím k čarodějné společence. Zběžně nakouknu do postranní chodby, aby tam na mě něco nevybaflo a uskočím kus stranou, jak se leknu. Dvakrát vydechnu a poděkuju všem bohům za to, že jsem ulevil svému měchýři předem. "S-schováváš se tu?" Velmi nervózně se pousměju. Teď by nebylo taktické mizet, nehledě na to, že na některé to tu neplatí. |
| |||
chodba v prvním patře Nikdo a zároveň kdokoliv v prvním patře Jakmile se daná místnost rozplyne a já se objevím na chodbě, trochu překvapeně se rozhlédnu. Opravdu velká škoda, že jsem si nemohla ta lejstra projít na tom příjemném polštáři. Místo něhu tu jsou jen tvrdé kamenné zdi a podlaha. Tiše zaúpím a svezu se k zemi u zdi. Sednu si a na klíně si otevřu desky. Vyndám mapu, rozvrh i zařazení do pokoje. Chvíli přemýšlím, cosi vzít jako první do ruky. Nakonec vyhrává pokoj. „Čarodějové, pokoj dívky dvě.“ přečtu polohlasně. To mě přinutí vyndat plán budovy a hledat, kde je ten pokoj dvě. Chvilku to trvá, neboť budova má místností poměrně hodně. Nakonec ho ale nacházím a podle všeho máme u pokoje i nějakou společenskou místnost. Podle ostatních místností v dané části usoudím, že jsou pokoje společné. Super! --- Kdyby si mě někdo všiml, došel se podívat, kdo že je to za rohem, uvidí drobnou dívku s hodně dlouhými světle hnědými vlasy. Momentálně mám na sobě tmavě modré džíny a černé tílko. Kdysi černé tenisky jsou teď o hodně tmavší a stejně jako lemy kalhot jsou zbarveny do krvava. |
| |||
Do kabinetu Dívka není zrovna mnohomluvná, což kvituji celkem s povděkem. Už tak mi třeští hlava dost. Když zmizí v díře v zemi, nepatrně povytáhnu obočí, ale víc to neřeším. "Díky." Kývnu kamenům školy a sám se vydám ke vchodu a ke svému kabinetu. Snažím se moc nevnímat nikoho kolem protože se mi nechce vymýšlet školní tresty, ale pokud by se mě někdo pokusil zastavit, nechám se. Jinak dojdu až do svého kabinetu, kde za sebou tiše zavřu dveře. Na sobě mám dračí brnění. Hrudní a zádový plát jsou pokryty černými šupinami s rudými vzory, rukavice se třpytí zlatými a na přilbici, kterou jsem si musel trochu upravit, a kterou momentálně držím v jedné ruce, se prolínají snad všechny barvy duhy. Zbylé části brnění jsou osázeny šedými šupinami, už od pohledu tvrdými jako kámen. Na zádech mám zavěšený dlouhý meč a od hlavy k patě jsem zacákaný krví. Jen vlasy a část obličeje jsou ušetřeny, jak jsem měl nasazenou přilbu, ale kolem rohů jsou i na vlasech rezavé šmouhy. |
doba vygenerování stránky: 1.478374004364 sekund