| |||
chodba v prvním patře Leo a teoreticky nás může zaslechnout i skupinka na patře „Díky.“ poděkuji mile, když mě přeje štěstí na škole. Jeho nervózní pohled chápu tak, že se necítí dobře u holky. Nehledám v tom nic víc a ulehčovat situaci mu moc nechci. „Prý jo.“ souhlasím s pojmenováním. Já bych se sama neoznačila za čarodějku, ale spíš... Nevím. Pár triků umím, ale čarodějka? Když navrhuje, že by mě doprovodil do společenské místnosti, neváhám. „To by bylo super. Nerada bych narazila na nějakého netvora. Tedy za předpokladu, že by nebyl nádherný.“ přijmu nabídku s výrazným úsměvem. Díky němu si může všimnout, že mé zuby jsou naprosto normální, neškodné. Žádné trhání masa ani pití krve nehrozí. Pak z chodby zaslechnu nějaký další hlas. To a nabídka toho kluka mě přinutí stoupnout si. Jo jsem malá, teď to krásně vynikne. Mých 154cm je vážně úsměvných navíc když se k tomu ještě připočtou dlouhé vlasy, vypadám jako sotva dorostlá holka. Naštěstí má postava už je hezky tvarovaná. „Jsem Hope.“ představím se dobrodinci před sebou. |
| |||
Jídelna ---> Chodba v 1. patřeAine, Modrý, Yqi, Venge, Venge, Sigi Celou dobu se snažím tvářit optimisticky a přátelsky. Lze totiž vidět, že Aine je z nějakého důvodu rozrušená a nervózní. Zajímalo by mne ale z jakého důvodu. Nastala chvíle ticha, jelikož jsem čekal na její odpověď. Když poté promluvila, zahleděla se do kuchaře a pak pokračovala. Dával jsem pozor každému jejímu slovu a na kuchaře jsem ani nepohlédl. Nervozita jí zúžila hrdlo, šlo to slyšet, ale i tak se snažila být usměvavá. Jsem rád, že je společenská a že mluví. Spokojeně se usměji a klidně odpovím. "Medůza? Myslíš Miko?" Vzpomenu si na tu dívku a mráz mi projede skrz celé tělo. "No a proč si tady?" Jen co vyslovím tu větu, vzpomenu si, že jsem chtěl někde být, ale nemohl jsem si vzpomenout kde. "A nechceš mi to povědět cestou? Mířím do společenky směsi.. nejsi taky od "nás"?" Zvednu se a opráším si svůj béžový svetr a černé kalhoty. Vyčkám na Aine pokud půjde, ale pokud ne, tak si vyslechnu to co mi řekne, krátce odpovím "Ach.. taak, no nic, já asi vyrazím, tak zatím ahoj." Usměji se a vyrazím směrem na společenku. Projdu halou a zamířím na schody. V prvním patře projdu chodbou a prohlédnu si poschodí. Zahlédnu 5 různých tvorů. Zahlédnu Sigiho, Yqi, zase toho modráka, a další 2, které jsem zatím úplně nepoznal. Sigi se zdá nějak "nemocně a proto urychleně k němu dojdu. Ostatní ignoruji, tedy pokud mne nezastaví. "Hej hej hej jsi v pořádku?" Promluvím na bělovlasého a pořádně si ho prohlédnu. Pohlédnu na ostatní a urychleně promluvím. "Co se tu stalo?" Nevyšiluji, ale snažím se tu situaci nějak zpracovat a urychleně vyřešit, aby nedošlo k nějakému konfliktu. Sigi opravdu nevypadá dobře a ostatní se také příjemně netváří. Začíná tu být těsno. Nelíbí se mi tu. Nejradši bych odsud utekl a nevracel se, ale i tak mi to můj mravní kodex nedovolí. |
| |||
1. patro Hope „No jo, spousta různejch netvo... ehm, tvorů.“ Zarazím se, jak jsem se přeřekl. Vzhledem k tomu, že nevím, co je zač, byto nemuselo být úplně politické prohlášení. Jen ne další drak, těch je tu jak much. Velkejch much. Zubatejch much. Nepříjemnějch much. Docela mě znervózňuje, jak si mě prohlíží a očima uhýbám radši výrazně stranou, takže je vlastně celkem div, že jsem se na mapu trefil. „Tak to hodně štěstí.“ Kývnu s nervózním úsměvem na to, že je tu nová. Zase se trochu vzdálím, co kdyby, že? Jak se vyhýbám pohledu jejích očí překvapeně zaznamenám, že ukazuje na moji kolej. „Čarodějka?“ Jo, to by asi mohlo bejt o něco lepší zjištění, i když ti dve jsou taky čarodějové. Jen se modlím ke všem bohům, aby nikdy nezjistili, kdo za to spackané kouzlo mohl. „Můžeš... můžeš jít se mnou, jestli chceš. Mířím do společenky. Ještě mám čas, než mi začne výuka.“ Nabídnu jí. Třeba by to mohl být další spojenec. Nehledě na to, že Shariku jsem už nějakou dobu neviděl, ani nechci myslet na to odkdy, a můj bodyguard taky vzal roha. Asi si budu muset najít jiného. Doufám, že to tentokrát zase nebude myš. |
| |||
chodba v prvním patře Leo „Živo?“ zopakuji, neboť směrem kterým kouká nevidím. Odpověď nečekám, raději bych dostala odpověď na dotaz, kde jsem. nakonec přijde blíž, skrčí se a ukáže prstem na mapě. „No, zrovna jsem se tu objevila. Takže se asi mezi nové musím počítat.“ informuji ho o svém školním statusu. Jak se ke mě ohne, sleduji popravdě víc jeho, než mapu na které ukazuje místo. Jsem tedy ráda, když to řekne i nahlas. To mě totiž přinutí odtrhnout zrak i myšlenky od jeho těla a fialových očí. „Aha, takže to jsem dost blízko svému pokoji.“ řeknu jakmile se zase zorientuji na mapce. Prstem pak ukáži na pokoj čarodějnic. |
| |||
chodba v prvním patře Leo Uslyším kroky a tak zvednu hlavu vzhůru. Zpoza rohu se vynoří nějaký kluk. Usměji se, protože mám takovou trochu škodolibou radost z jeho leknutí. „Ne. Měla bych?“ zeptám se ho příjemně. Jak tak na něho nahoru koukám, napadne mě, že by mi mohl ukázat, kde vlastně jsem. „Ale když už jsi tu, mohl by jsi mi ukázat, kde to vlastně sedím?“ zeptám se ho a navrch hromádky papíru na svém klíně vyndám plánek školy. |
| |||
Jídelna - 1.patro od schodů k čarodějům Tiše, tiše a Hope Jsem rád, že se jídelna vyprázdnila bez větších incidentů. Pak se ale objeví nějaký trpaslík a další tvorové a trpaslík nevypadá zrovna přívětivě, tak se tiše zvednu a vypadnu. Nehledě na to, že začínám cítit jistou naléhavou potřebu. Stále neviditelný projdu do haly a nahoru, kde jsem skutečně rád, že mě není vidět a zmizím v jisté místnůstce, kde se mi hrozně uleví. Umyju si ruce a v zrcadle zkontroluju svoje vlasy. Musím se zviditelnit a mokrýma rukama se je pokusím trochu uhladit, ale moc efekt to nemá. Vykouknu ze dveří, rozhlédnu se na obě strany a vyrazím k čarodějné společence. Zběžně nakouknu do postranní chodby, aby tam na mě něco nevybaflo a uskočím kus stranou, jak se leknu. Dvakrát vydechnu a poděkuju všem bohům za to, že jsem ulevil svému měchýři předem. "S-schováváš se tu?" Velmi nervózně se pousměju. Teď by nebylo taktické mizet, nehledě na to, že na některé to tu neplatí. |
| |||
chodba v prvním patře Nikdo a zároveň kdokoliv v prvním patře Jakmile se daná místnost rozplyne a já se objevím na chodbě, trochu překvapeně se rozhlédnu. Opravdu velká škoda, že jsem si nemohla ta lejstra projít na tom příjemném polštáři. Místo něhu tu jsou jen tvrdé kamenné zdi a podlaha. Tiše zaúpím a svezu se k zemi u zdi. Sednu si a na klíně si otevřu desky. Vyndám mapu, rozvrh i zařazení do pokoje. Chvíli přemýšlím, cosi vzít jako první do ruky. Nakonec vyhrává pokoj. „Čarodějové, pokoj dívky dvě.“ přečtu polohlasně. To mě přinutí vyndat plán budovy a hledat, kde je ten pokoj dvě. Chvilku to trvá, neboť budova má místností poměrně hodně. Nakonec ho ale nacházím a podle všeho máme u pokoje i nějakou společenskou místnost. Podle ostatních místností v dané části usoudím, že jsou pokoje společné. Super! --- Kdyby si mě někdo všiml, došel se podívat, kdo že je to za rohem, uvidí drobnou dívku s hodně dlouhými světle hnědými vlasy. Momentálně mám na sobě tmavě modré džíny a černé tílko. Kdysi černé tenisky jsou teď o hodně tmavší a stejně jako lemy kalhot jsou zbarveny do krvava. |
| |||
Do kabinetu Dívka není zrovna mnohomluvná, což kvituji celkem s povděkem. Už tak mi třeští hlava dost. Když zmizí v díře v zemi, nepatrně povytáhnu obočí, ale víc to neřeším. "Díky." Kývnu kamenům školy a sám se vydám ke vchodu a ke svému kabinetu. Snažím se moc nevnímat nikoho kolem protože se mi nechce vymýšlet školní tresty, ale pokud by se mě někdo pokusil zastavit, nechám se. Jinak dojdu až do svého kabinetu, kde za sebou tiše zavřu dveře. Na sobě mám dračí brnění. Hrudní a zádový plát jsou pokryty černými šupinami s rudými vzory, rukavice se třpytí zlatými a na přilbici, kterou jsem si musel trochu upravit, a kterou momentálně držím v jedné ruce, se prolínají snad všechny barvy duhy. Zbylé části brnění jsou osázeny šedými šupinami, už od pohledu tvrdými jako kámen. Na zádech mám zavěšený dlouhý meč a od hlavy k patě jsem zacákaný krví. Jen vlasy a část obličeje jsou ušetřeny, jak jsem měl nasazenou přilbu, ale kolem rohů jsou i na vlasech rezavé šmouhy. |
doba vygenerování stránky: 1.4189960956573 sekund