| |||
Ošetřovna - skleník Ozve se hlas dračice. Jen pokrčím rameny. Mne je to upřímně úplně jedno. On se ozve, ten se ozve. Nakonec tedy na nikoho dál nečekám a mávnu jim rukou v jakémsi... No ať si to přeberou jak chtějí. Nenechám se už zastavovat a zamířím ven. Ušklíbnu se, když vidím chrápajícího poloobra, ale nechám ho být. Možná kdybych měl vlastní tělo... No to je jedno. Zamířím k budově, odkud cítím, co potřebuji. Zanedlouho zmizím ve skleníku. |
doba vygenerování stránky: 2.351172208786 sekund