| |||
Chodba v 1. patře Venge, Modrý "Jo, to nebyl vtip?" Já myslel, že si to vymyslel a to, že mě zmlátila jeho matka, to je tak nějak normální. Ještě se mi nestalo, že by na mě byla milá. Vlastně pokaždé, když se s ní setkám, dostanu od ní přes držku. Zastavím se vedle Modrého a vyhlížím co synátor. Budeme se ním muset hodit řeč. Se těším na otcovský rozhovor. |
| |||
Ošetřovna - k hájence Vypadá to, že skutečně nikoho nezajímá, co vlastně dělám, takže málem vyklouznu, než se mi dostane odpovědi. Ohlédnu se po krocích a trochu nejistě couvnu. Respektive couvla bych, kdyby za mnou nebyla postel. Moc nechápu ten starostlivý pohled. Přeci jsem mu ublížila. Nejspíš hodně. A možná jsem si ten pohled špatně vyložila. Radši uhnu očima a zadívám se na zem. „Budu potřebovat. Ne hned.“ Nepatrně kývnu a chci se vypařit. Ještě než ale vyjdu z ošetřovny, otočím se zpět a s pohledem upřeným do země tiše promluvím. „Pokud by bylo potřeba, můžu tu pomoct.“ Jestliže mě nezastaví hned, zavřu za sebou dveře a povzdechnu si. Netuším, co bych měla dělat teď. Do hodiny mám ještě nějaký čas. Nakonec se rozhodnu a zamířím k hájence. Už z dálky se snažím přijít na to, jestli tam někdo je a případně kdo. Okolních tvorů si nevšímám. Ani obřík není dost velký na to, aby mi stál za pohled a obrovského hada jsem se už jednou zbavit zvládla. |
doba vygenerování stránky: 1.6867160797119 sekund