| |||
Před učebnou 2 – učebna 2 Salazar, Merlin, Max Ten kluk mi odpoví a já se tomu nedivím, pokud bych se měla přece jen něčemu divit tak tomu co je na tom smutného. Ne, nemyslím si že by na tom bylo něco smutného. Ale vytáhnu rozvrh a podívám se do něj, ano je to tu napsané, ale také je tu napsané i volitelný předmět a kroužek. Asi bych se měla zeptat Gilla jak to s těmi kolejemi je, on to určitě bude vědět, můžeme to také spojit s tím co jsme řešili už předtím. Nezačala už hodina? Otevřu dveře a nakouknu dovnitř abych zjistila že tam je sedí jen ten shrbený kluk a pak ten kocourek kterého jsem viděla už několikrát předtím. „Měli bychom jít dovnitř.“opět vykouknu na chodbu a oslovím Salazara, pak vejdu do učebny a usadím se někde vzadu (BD23) kde se opět podívám kdo do rozvrhu. K. Den? A co K. Noc? Zachichotám se, ale pak se zarazím ... počkat nemá to být Kimero Den? Kdybych jenom věděla co nám náš třídní profesor o něm říkal, měla bych dávat pozor i na věci které považuji za nudné. Zavřu oči když se mi vybaví kárání matky právě v tomto směru a potom opět schovám rozvrh. Opřu si hlavu o lavici a řekám až se profesor objeví. |
| |||
Zahrada - Koleje - Tělocvična všichni cestou Pořád se s tím nedokážu srovnat a tak nějak nevím co mám dělat. Možná... Kdybych opět ho našel... Nad pozemky začne odbíjet zvon. Neměl bych ale zameškávat. Zvednu se a vyrazím zpět do budovy. Jestli někoho potkám, zamumlám pozdrav a pohled nechám zapíchnutý do země. Marně hledám svůj pokoj na kolejích. Vše jak vždy bylo. Pomyslím si nakonec, když se mi ho nepodaří najít. Vydám se tedy zpět do přízemí v běžné uniformě. Zaťukám na dveře tělocvičny a vklouznu dovnitř. Opět sotva slyšitelně pozdravím a rychle se usadím na zem vedle dveří. Opět se trochu schoulím se slzami na krajíčku, protože se mi ani nedaří plnit své povinnosti. |
doba vygenerování stránky: 1.3366639614105 sekund