| |||
Chodba v 1. patře Gerrir, na dohled synátora "Copa já vím? Se ho zeptej. Bafnul to na nás na jedné hodině. Vždyť taky proto už jsi dostal za uši od jeho matky." Připomenu mu. Povytáhnu obočí a podívám se na něj. To jsem jako vážně jeho paměť? Hmm? Zastavím se na rohu chodby, kde synátor mizí. Odtud je částečně vidět a také cítit. |
| |||
Na chodbu do 1. patra především Mal Dostaneme se až na chodbu do prvního patra. Snažím se dělat, že ti dva stalkeři tam nejsou. Sice si myslí, jak strašně dávaj prostoru, ale pořád v tom jaksi není rozdíl, když celou cestu klušou za námi. Před učebnou je několik studentů a ve dveřích stojí profesor. Usměji se na Mal. "Tak to vypadá na konečnou. Přijdu zase po hodině, potřebuji probrat nějaké věci s mými osobními stalkery." |
| |||
Za synátorem Venge, Malachi, Modrý Zastávím se uprostřed kroku, když na mě bafne to s tím, že už jsem dědeček. Jasně, pohoda, takovýhle informace mi říkejte, jen tak mimochodem. Já to vím? Promnu si spánky a v tu chvíli myslím, že se mi rozskočí hlava. Může drak trpět sklerózou? Vlastně jsem drak? Co, kdo teď jsem? Moc myšlenek, moc otázek, hlava mi z toho může prasknout. "Kdo? Proč? S kým? Jak? Kdy? Kde?" Zní to zoufale |
| |||
Pláž a po stopách synátora Malachi, Venge, Gerrir Na mé napomenutí nám jen odvětí, že ji doprovodí. Po dračím si povzdychnu a sleduji ho, jak se vzdaluje. Dáme mu trochu osobního prostoru, ale ve škole by být sám asi neměl. Odvětím mu stejně rezignovaně. Pak mne ale dost zarazí. Ty... Kámo... My ale už dědečkem jsme... Nepamatuješ? Zeptám se. Když nám začne mizet v dohledu, vydám se po jejich stopě, když jde druhá polovička taky tak neletím. Když dorazíme ke škole, vezmu na sebe menší podobu, abych si neodíral šupiny. Sice nerad, ale co nadělám. |
doba vygenerování stránky: 1.4328241348267 sekund