| |||
Na louky Miko a čumilové Vyjeknu, když najednou začnu klouzat po šupinách, ale moc se nevzrušuju, docela věřím, že mě nenechá spadnout. Ve chvíli, kdy se jí dostanu až na hlavu se moje podoba zavlní a změní. Najednou na hadovi sedí veverka lidské velikosti. „Napravo, ještě napravo a rovně!“ Písknu a fakt se pečlivě snažím, abychom netrefili žádného studenta ani jinou svoloč. Když je potřeba, zadrápu nepatrně drápky na požadovanou stranu a věřím, že se vydá tím směrem. Když jsme dost daleko, zaklepu jí přesně doprostřed hlavy a sklouznu se po ní jak po tobogánu. |
| |||
Dvůr - předěl luk a pastvin především Dan Stočím k ní hlavu a vzduchem kmitně obří rozeklaný jazyk. Napnu zpětnou proměnu. Něco se stane jinak, ale neproměňuji se. Takže nakonec kývnu hlavou na souhlas. Celkem pobaveně cítím, že se škrabe na mne. Je veliká asi jako jedna má šupina, takže vypadá docela komicky. Převlním tělo, takže se mi zkutálí až na hlavu. Výrazně zasyčím a o něco zvednu hlavu. Počkám až udá směr a pak se tím směrem odplazím. Tak, abych vytvářela co nejhustější smyčky a co nejdříve uvolnila dvůr. Na trávě se pak poskládám do smyček, abych nezabírala tolik místa. |
| |||
Ošetřovna - 113MM téměř celá upíří kolej a Yqi Na jeho rady, kývnu hlavou na souhlas. Dobrá tedy. Pokynu jim oběma hlavou v rozloučení a protáhnu se ven. Pak vyrazím do prvního patra. "Dobré ráno." Pozdravím, když přicházím k učebně. "S dovolením dámy." Protáhnu se kolem upírek a pavoučnice ke dveřím. Vezmu za kliku a velmi přesně si představím co potřebuji a také pravidla. Teprve pak se opřu do dveří. |
doba vygenerování stránky: 1.8428208827972 sekund