| |||
Na louky Miko a čumilové Vyjeknu, když najednou začnu klouzat po šupinách, ale moc se nevzrušuju, docela věřím, že mě nenechá spadnout. Ve chvíli, kdy se jí dostanu až na hlavu se moje podoba zavlní a změní. Najednou na hadovi sedí veverka lidské velikosti. „Napravo, ještě napravo a rovně!“ Písknu a fakt se pečlivě snažím, abychom netrefili žádného studenta ani jinou svoloč. Když je potřeba, zadrápu nepatrně drápky na požadovanou stranu a věřím, že se vydá tím směrem. Když jsme dost daleko, zaklepu jí přesně doprostřed hlavy a sklouznu se po ní jak po tobogánu. |
| |||
Dvůr - předěl luk a pastvin především Dan Stočím k ní hlavu a vzduchem kmitně obří rozeklaný jazyk. Napnu zpětnou proměnu. Něco se stane jinak, ale neproměňuji se. Takže nakonec kývnu hlavou na souhlas. Celkem pobaveně cítím, že se škrabe na mne. Je veliká asi jako jedna má šupina, takže vypadá docela komicky. Převlním tělo, takže se mi zkutálí až na hlavu. Výrazně zasyčím a o něco zvednu hlavu. Počkám až udá směr a pak se tím směrem odplazím. Tak, abych vytvářela co nejhustější smyčky a co nejdříve uvolnila dvůr. Na trávě se pak poskládám do smyček, abych nezabírala tolik místa. |
doba vygenerování stránky: 1.3245520591736 sekund