| |||
Jezero - pláž Gerča a drak a jejich Ucho Týdny jsem nedýchala tak volně a nějaký hod do vody mnou teď prostě nemohl otřást. Spokojeně jsem si hrála s přirozenými proudy v jezeře, ale nakonec mi došlo, že tohle asi nebyl konec dnešního vyučování. Musím tak ale vůbec chodit? Třeba bych se mohla domluvit, že budu mít jenom povinné předměty a hotovo. Jo, to by asi šlo. Nebo bych se mohla rovnou přidat k sestrám. Toužebně sleduju modré hloubky, ale nakonec se rozhodnu, že na hodinu přeci jen půjdu. Teď jsou v pořádku, ale co kdyby se to mělo někdy opakovat? Zjevně jen s vodou jsme se jim postavit nezvládly. Líně doplavu až k pláži, je mi momentálně celkem jedno, jestli snad přijdu pozdě, a pak se rozhodnu pro trik, který by mi mohl ušetřit spousty trápení. Z vody kousíček od břehu se vynoří můj ocas, chvíli se nejistě kýve sem a tam, než se trochu zalomí a začne se pohybovat směrem na mělčinu a k pláži. Postupně je z něj vidět víc a víc, až nakonec vyjdu na břeh po rukách. Jde to rozhodně o mnoho lépe. Prohnu se, abych se mohla rozhlídnout a trochu se ušklíbnu na ty tři mouly. "Nazdar lemry, nemáte hodinu?" Jo, mám fakt skvělou náladu a rozhodně mě netrápí, že by ji někdo mít nemusel. |
| |||
Dvůr Hlavně Miko Jsem ráda, když medůza konečně zareaguje a nechávám se klidně vést kam uzná za vhodné, takže nakonec skončíme na dvoře. Docela mě znervózňuje, jak tu pořád někdo pobíhá. Uklidím se trochu stranou a pak povytáhnu obočí. „Dost divná hodina. Co teď?“ Optám se jí zvědavě. Dle mého mínění jsme už celkem v bezpečí, ačkoli kdo to může posoudit, že? Sleduju tělocvikáře stěhujícího možná další jídlo do kuchyně? No moc živě nevypadají. |
doba vygenerování stránky: 1.5340349674225 sekund