| |||
Dvůr Jožin, Miko, Dan Udiveně sleduji jak se medůza promění v obřího hada. Popravdě ani nechápu proč mě to vlastně překvapuje když jsou tu draci, mořské pany a bůh ví co všechno ještě. Pobaveně se usměji když si dívka v modrém vyleze na hada a dělá jako by jela na koni. Zdá se že opodál spící obr s z okolního dění vůbec nic nedělá a v klidu dál dříme. Problém je v tom, že obří had teď zatarasil vstup do školy takže se nedostanu dovnitř. Počkám si snad se za chvíli odplazí a uvolní vchod. |
| |||
1. patro Sigi, poté okrajově Sarah, Sonja, Diagh, Marcos Spokojeně pohodím ocasem, když si na mne položí ruku a tak vím přesně kde je a svou pozornost mohu upřít na skupinku před námi. Nejsem úplně klidná. Protože jsem závislá na vlastní obraně a rychlosti a oni jsou mnohem rychlejší než letící šíp. A nemám moc jak ochránit Sigiho. Ale pořád mohu být v pozoru, kdyby se mi náhodou podařilo něco předpovědět. "Nevím jak. Klouže mi to a přepadávám." Odvětím mu na téma chůze po schodech. Není se tu čeho chytit, jako když šplhám. |
| |||
Chodba Sonja, Sarah Kráčím chodbou a každý můj krok doprovází čtvero klapnutí. Najednou ale zakolísám, když se kolem mne něco prožene neuvěřitelnou rychlostí. A hned na to znovu. Mávnu rukama, jak se snažím chytit balanc, ale tohle nemám šanci vybrat. Rychle nastavím zbylé packy a zpod sukně dvě vystřelí, aby chytily mou váhy. Přepadnu tak na pavoučí nožky. Zvednu hlavu a podívám se po dvou dívkách, které se objevili u dveří učebny. Naštěstí jsem při dopadu nezasáhla ani jednu z dívek. Popojdu k nim na nožkách a pak se začnu narovnávat zpět do mé výšky, která přesahuje o více než půl metru obě dívky. Pak však jen pohodím hlavou. "Dávejte pozor na cestu. Nebo někomu ublížíte." Pronesu novým hlasem. Neslyším se, ale cítím, jak se mi hlasivky nezadrhávají a vykouzlí mi to na tváři spokojený úsměv. |
| |||
1. patro Hlavně Yqi, pak Sonja, Sarah a Diagh Je mi jasné, že do patra se mnou asi nepůjde, ale kupodivu se nakonec rozhodne, že ano. „Pomohl bych ti, ale...“ Rozhodím rukama trochu nešťastně. Radši počkám, než nahoru vyskáče ona, abych jí náhodou nepřekážel, a vyběhnu za ní. Všiml jsem si, že chvilku ztratila balanc, ale naštěstí neupadla. Docela mě překvapí, že už je tu poměrně živo. Položím ruku automaticky Yqi na hřbet, abychom o sobě navzájem věděli a snažm se nevnímat drobné záškuby jejích svalů. Musela si něco udělat ale pokud to tunechce řešit, já to vytahovat rozhodně nebudu. „Nebylo by jednodušší jít než skákat?“ Zeptám se jen tak tiše, zatímco si pohledem hlídám zbytek skupinky před učebnou. Skutečně mi není úplně dobře z toho, že jsou tu samí upíři. Tedy upírky, ale to mě teď netrápí. Z nervozity se mi ale začíná dělat špatně. Začínám mít pocit, že budu zvracet a na čele se mi zaperlí kapičky potu. |
| |||
Před 113 Sonja Pobaveně se ušklíbnu, když se zastaví těsně za mnou. Mám pocit, že jsme cestou někoho málem smetli, ale kdo si toho má všímat, když je ve hře takový adrenalin? „Hrozná.“ Neotáčím se, takže cítím její rychlý dech. „Jak dlouho jsi upír?“ Zeptám se se zájmem. Takhle nebude čistokrevná. |
| |||
Před 113MM Sarah Rychlevyskočím zežidle a snažím se Sarah dohnat, ale víte jak měla mrška náskok. Zastavím se těsně u ní, takže když dýchám tak se prsama dotýkám jejich zad. No, ne že bych dýchat potřebovala, ale je to takový zvyk. Odhrnu jí vlasy za ucho. "Nepovídej, že jsi taková snaživka" rýpnu si a můj dech jí pohladí po uchu. Rozhlédnu se, kdo už tady je. Brr. Zašklebím se, když zahlédnu dívku s těma divnýma nožičkama. Brr. Vyskočí mi na těle husí kůže. |
| |||
Dvůr Jožin, Raziel, Aine, Miko "Haha, moc vtipné. Hele, už mám věk na to být občas trochu rozumnější, ne?" Ušklíbnu se na svoji kamarádku. "No uvidíme, ale jsem zvědavá, kolik předvedeš nápaditosti, když do teď jsi všechno řešila jen jednou možností." Uchechtnu se, ale vím, že představivost se dá trénovat. "Haf!" Vypláznu na ni jazyk a brýle schovám kamsi do hlubin svého hábitu. "Tak se předveď." Kývnu na ni, když na mě zasvítí očkama. Jo, moc často vidět nejsou. Pak už jen dávám pozor, aby mě někde nešikovně nepřimáčkla. Když se měnit přestala, přehupsla jsem si z lavičky na jednu její smyčku a zaklepala na šupiny. "Jo, tak tohle vypadá stejně jako vždycky." Zvědavě se natáhnu, abych viděla, co to tam mezi šupinama chrápe a on obřík. Jo, někdo by mohl říct, že je divné, že jsem si ho dřív nevšimla, ale já jsem trochu roztržitá. "A předpokládám, že jako vždycky máme chvíli hadí přestávku, co?" Mrknu na ni, jestli mi moje podezření potvrdí a pokud ano, přehodím si nohu přes ni a náznakem ji nakopnu patama jako koně. "Tak hyjé, ať tu nezavazíš!" Rozesměju se. |
doba vygenerování stránky: 1.5748150348663 sekund