| |||
Dvůr Dan, Jožin, Aine, Raziel v dohledu Podívám se na ní dost nechápavě. "Kdo jsi a co jsi udělal s Dan?" Uchechtnu se. "Aby ne! Konečně se třeba naučím nepřidělávat si zbytečně problémy! Nebo se dokonce bránit jinak než nechat někoho stát se ozdobou interiéru." Pokrčím rameny nad její otázkou. Pak se ale zamyslím. "Hele to je možná dobrý zkusit. Netuším, zda to udělalo něco s pohledy, to asi jen tak nezjistím, aniž by mě nevyhodili... Ale tohle zkusit můžeme." Sundám si brýle a podám jí je. "Hlídej." Uchechtnu se. Dovolím si se na ni dokonce podívat. Jasně zelené oči skoro v šeru září. Pak se vyšvihnu na nohy a odejdu zhruba doprostřed dvora. Stejně to nebude stačit, ale to je momentálně trochu fuk. Zavřu oči. Hádci z hlavy se začnou zuřivě kroutit a pak se začnou plazit po mém těle pryč. Hned jak se odpojí poslední, tělesné proporce se začnou velmi velmi rychle měnit. Dávám si pozor, aby nějaká smyčka nerozplácla Jožina, který chrápe opodál. Ale do jedné jsem ho omylem uzavřela. Ups. Zanedlouho na dveře leží obrovský had. Zasyčím. Vypadá to, že s mou proměnou to nic neudělalo. Blokuji ale oba zadní vchody do školy. |
| |||
Jezero - pláž Gerča a drak a jejich Ucho Týdny jsem nedýchala tak volně a nějaký hod do vody mnou teď prostě nemohl otřást. Spokojeně jsem si hrála s přirozenými proudy v jezeře, ale nakonec mi došlo, že tohle asi nebyl konec dnešního vyučování. Musím tak ale vůbec chodit? Třeba bych se mohla domluvit, že budu mít jenom povinné předměty a hotovo. Jo, to by asi šlo. Nebo bych se mohla rovnou přidat k sestrám. Toužebně sleduju modré hloubky, ale nakonec se rozhodnu, že na hodinu přeci jen půjdu. Teď jsou v pořádku, ale co kdyby se to mělo někdy opakovat? Zjevně jen s vodou jsme se jim postavit nezvládly. Líně doplavu až k pláži, je mi momentálně celkem jedno, jestli snad přijdu pozdě, a pak se rozhodnu pro trik, který by mi mohl ušetřit spousty trápení. Z vody kousíček od břehu se vynoří můj ocas, chvíli se nejistě kýve sem a tam, než se trochu zalomí a začne se pohybovat směrem na mělčinu a k pláži. Postupně je z něj vidět víc a víc, až nakonec vyjdu na břeh po rukách. Jde to rozhodně o mnoho lépe. Prohnu se, abych se mohla rozhlídnout a trochu se ušklíbnu na ty tři mouly. "Nazdar lemry, nemáte hodinu?" Jo, mám fakt skvělou náladu a rozhodně mě netrápí, že by ji někdo mít nemusel. |
doba vygenerování stránky: 1.5399789810181 sekund