| |||
Před 113MM Sarah Rychlevyskočím zežidle a snažím se Sarah dohnat, ale víte jak měla mrška náskok. Zastavím se těsně u ní, takže když dýchám tak se prsama dotýkám jejich zad. No, ne že bych dýchat potřebovala, ale je to takový zvyk. Odhrnu jí vlasy za ucho. "Nepovídej, že jsi taková snaživka" rýpnu si a můj dech jí pohladí po uchu. Rozhlédnu se, kdo už tady je. Brr. Zašklebím se, když zahlédnu dívku s těma divnýma nožičkama. Brr. Vyskočí mi na těle husí kůže. |
| |||
Dvůr Jožin, Raziel, Aine, Miko "Haha, moc vtipné. Hele, už mám věk na to být občas trochu rozumnější, ne?" Ušklíbnu se na svoji kamarádku. "No uvidíme, ale jsem zvědavá, kolik předvedeš nápaditosti, když do teď jsi všechno řešila jen jednou možností." Uchechtnu se, ale vím, že představivost se dá trénovat. "Haf!" Vypláznu na ni jazyk a brýle schovám kamsi do hlubin svého hábitu. "Tak se předveď." Kývnu na ni, když na mě zasvítí očkama. Jo, moc často vidět nejsou. Pak už jen dávám pozor, aby mě někde nešikovně nepřimáčkla. Když se měnit přestala, přehupsla jsem si z lavičky na jednu její smyčku a zaklepala na šupiny. "Jo, tak tohle vypadá stejně jako vždycky." Zvědavě se natáhnu, abych viděla, co to tam mezi šupinama chrápe a on obřík. Jo, někdo by mohl říct, že je divné, že jsem si ho dřív nevšimla, ale já jsem trochu roztržitá. "A předpokládám, že jako vždycky máme chvíli hadí přestávku, co?" Mrknu na ni, jestli mi moje podezření potvrdí a pokud ano, přehodím si nohu přes ni a náznakem ji nakopnu patama jako koně. "Tak hyjé, ať tu nezavazíš!" Rozesměju se. |
| |||
Dvůr Dan, Jožin, Aine, Raziel v dohledu Podívám se na ní dost nechápavě. "Kdo jsi a co jsi udělal s Dan?" Uchechtnu se. "Aby ne! Konečně se třeba naučím nepřidělávat si zbytečně problémy! Nebo se dokonce bránit jinak než nechat někoho stát se ozdobou interiéru." Pokrčím rameny nad její otázkou. Pak se ale zamyslím. "Hele to je možná dobrý zkusit. Netuším, zda to udělalo něco s pohledy, to asi jen tak nezjistím, aniž by mě nevyhodili... Ale tohle zkusit můžeme." Sundám si brýle a podám jí je. "Hlídej." Uchechtnu se. Dovolím si se na ni dokonce podívat. Jasně zelené oči skoro v šeru září. Pak se vyšvihnu na nohy a odejdu zhruba doprostřed dvora. Stejně to nebude stačit, ale to je momentálně trochu fuk. Zavřu oči. Hádci z hlavy se začnou zuřivě kroutit a pak se začnou plazit po mém těle pryč. Hned jak se odpojí poslední, tělesné proporce se začnou velmi velmi rychle měnit. Dávám si pozor, aby nějaká smyčka nerozplácla Jožina, který chrápe opodál. Ale do jedné jsem ho omylem uzavřela. Ups. Zanedlouho na dveře leží obrovský had. Zasyčím. Vypadá to, že s mou proměnou to nic neudělalo. Blokuji ale oba zadní vchody do školy. |
| |||
Jezero - pláž Gerča a drak a jejich Ucho Týdny jsem nedýchala tak volně a nějaký hod do vody mnou teď prostě nemohl otřást. Spokojeně jsem si hrála s přirozenými proudy v jezeře, ale nakonec mi došlo, že tohle asi nebyl konec dnešního vyučování. Musím tak ale vůbec chodit? Třeba bych se mohla domluvit, že budu mít jenom povinné předměty a hotovo. Jo, to by asi šlo. Nebo bych se mohla rovnou přidat k sestrám. Toužebně sleduju modré hloubky, ale nakonec se rozhodnu, že na hodinu přeci jen půjdu. Teď jsou v pořádku, ale co kdyby se to mělo někdy opakovat? Zjevně jen s vodou jsme se jim postavit nezvládly. Líně doplavu až k pláži, je mi momentálně celkem jedno, jestli snad přijdu pozdě, a pak se rozhodnu pro trik, který by mi mohl ušetřit spousty trápení. Z vody kousíček od břehu se vynoří můj ocas, chvíli se nejistě kýve sem a tam, než se trochu zalomí a začne se pohybovat směrem na mělčinu a k pláži. Postupně je z něj vidět víc a víc, až nakonec vyjdu na břeh po rukách. Jde to rozhodně o mnoho lépe. Prohnu se, abych se mohla rozhlídnout a trochu se ušklíbnu na ty tři mouly. "Nazdar lemry, nemáte hodinu?" Jo, mám fakt skvělou náladu a rozhodně mě netrápí, že by ji někdo mít nemusel. |
doba vygenerování stránky: 1.5105769634247 sekund