| |||
Louky - střecha nikdo konkrétní Celou hodinu zůstanu v jedné pozici. Nevšímám si okolí a je mi tak nějak jedno. Skoro to vypadá, jako když jsem usnula s otevřenýma očima. Nicméně já naopak přemýšlela, že se hodiny zúčastním i aktivně. Pak to ale zazdí mořská panna. Ve smyslech mne zašimrá divoká magie, ale nikdo to neřeší, tak to nechávám být. Když mne již podruhé vyzvou, abych se vzdálila, hodím pohled po Sin, ale vypadá to, že se moc daleko vzdalovat nebude. Roztáhnu tedy křídla a přesunu se na střechu školy, odkud budu mít dobrý výhled na cokoliv, co se bude dít na pozemcích, abych mohla případně rychle zasáhnout. |
| |||
Kuchyně Helen Sleduju, jak jí to šrotuje v palici a skutečně lituju, že v téhle barabizně není nic jako kamera. Pokud se skutečně pokusí vařit, musím se o tom dozvědět včas. Pak zase otevře pusu a já jen zakroutím hlavou. "Budu pamatovat, žes fajnšmekr." Ušklíbnu se a bez rozloučení nebo že bych čekal až ještě něco vyžblechtne, praštím dveřmi a v zápětí se ozve skřípění dřeva, jak z něj páčím sekeru. |
| |||
Kuchyně - studentská kuchyňka Patla mňatla Škůtců? Za to ty z nich vaříš. Kuchyňka? Aha, ale kde najdu někoho kdo mi uvaří? Nebo, že bych to zkusila sama? Raději ne. Ještě teď si vybavuji, jak náročné bylo hodinu dusit kuře a ta bestie vůbec neměkla. Asi jsem dělala něco špatně, ale kolem krku jsem ho držela dost pevně. "Všechno. Ještě nevím, uvidím jak bude vypadat oběd. Poté se vyjádřím, jak to bude s mým stravováním." Otočím se na podpatku a hrdě odkráčím obhlédnout tu kuchyňku. Ano, tak velice velkorysá já jsem, když mu dám ještě jednu šanci, snad si dá více záležet, když jsem jej upozornila na jeho prohřešky. |
| |||
Pozemky - dvúr Nenápadka, tak jak jen může poloobr nenápadné být, sem se dekoval pryč i se svým milým malým pivním mráčkem. Avšak osud nám nebyl nakloněn. Ne, že bych si teho všiml hned, eště nějakó dobu sem se pěkně po čtyřech se smíchem dekoval pryč, pak mě docvaklo, že něco není v pořádku. Nic mě nekapalo na šišku. Podíval sem se nad seba a zaškál. Jak jen může zaškát alkoholik, když mu seberou jeho lahvinku. Můj mráček, můj miláššek, můj milášek mráček, byl fuč. Fuč jako pára nad hrncem a já jsem zůstal sám a žízniv. Pokusil sem sa teda vyždímat poslední zbytky z turbanu, které sem ufachčil z trika. Bylo toho prahbídně málo. Pak sem vyzul boty a naklonil to co do nich nateklo. Chutnalo to jako hoooodně uleželej větrák, ale hold co se dá dělat. Zaklepak jsem palcama, který čučeli z děravéch ponožek. Jó vyzót se to bylo hned, ale ty spropadený bagány, se nechtěly nechat nasadit zpátky na nohy, ať sem je nahazoval jak jen jsem chcel. Pekelně sem se sóstředil, špička jazyka venku a šup a zase vedle. Možná by to šlo líp, kdybych si k temu lehnul? Lehnu si do trávy a zkóšám nahodit škrpále na haksnu. JO, úspěch. Akorát teda se ta bota votáčí na jíno stranu. Škyt. A tentokrát se ta bestia nechce nechat ani sundat, tak ju skopnu. Mávnu nad tem rukó a když si tak ležím, nějak mě padajó víčka a za chvilku, chrápu jak na lesy. |
| |||
Jídelna Sarah "Tak nějak..co teď vyrazíme na hodinu? Třeba tam bude větší zábava." hodím na ní lišácký kukuč. "Pěkné šaty, mimochodem." zalichotím jí a prohlédnu si její křivky. |
| |||
Louky - u jezera Venge, Modrý Nemám co bych dodal ke svým slovům. Situace se začne přiostřovat, takže je nejvyšší čas zmizet. Profesoři si se Sin poradili a já už tady nemám opravdu co pohledávat, takže jen odkývu slova toho bledého týpka a co největším obloukem je obejdu. Mířím k jezeru, kde se pravděpodobně nachází jak Modrý, tak Venge. "Jste v pořádku?" zeptám se jich, jakmile dojdu. Ano, i toho dutohlava, přece jen těžko říct co by se momentálně stalo, kdyby ho někdo zabil. Zkoušet to zatím nehodlám |
| |||
Podél štítu Opět hlavně Oranil Chladný vzduch mi prudce ošlehával šupiny. Sotva jsem vnímala co míjím, jen jsem si hlídala štít u pravého křídla. V mysli jsem se snažila si udržet ten klid od profesora. Přesto jsem cítila, že mi moc dlouho nevydrží. Ani jsem si pořádně neuvědomila, že už zase míjím les. Pro dračí křídla je to tu prostě malé. Pak si všimnu, že Tortun je zjevně při vědomí. Stočím let prudce k zemi, abych se k nim moc nepřiblížila, a s proměnou poněkud prudčeji přistanu, až se musím opřít před sebou i dlaní. Pokusím se vyhledat Oranilovu mysl, ale nejsem pořádně schopná zformulovat srozumitelnou myšlenku. Tím, že se zuby nehty držím toho klidu, nemám moc šanci udělat něco jiného aniž bych ho musela pustit. |
| |||
Louky především Oranil a Tortun, však také okolní studenti Když dračice vystartuje po Oranilovi, jsem připraven zasáhnout, ale vypadá to, že to zvládá, takže nezasahuji. Položím Monarchovi ruku na krk a ten vypadá, že je až moc podezřele klidný na to, co se kolem něj děje. Přes koně téměř nejsem vidět. Dračice odletí a Oranil se jme probudit Tortuna. Vystoupím zpoza Monarchy a přísně se podívám po okounějících studentech. "Rozejděte se prosím. Hodina již dávno skončila." Vybídnu ty, kteří zůstali v okolí. "Děkuji za spolupráci." Pokynu ještě hlavou Simielovi a Gerrirovi. Teprve potom se otočím k oběma profesorům. Pohled zabodnu do Tortuna. "Rád bych si s Vámi promluvil v soukromí." Vybídnu ho. |
| |||
Louky všichni zbývající v okolí Mysl se urputně brání, protože přesně ví, co mne bude čekat. Přesto je však hlas neodbytný, tak začnu vnímat. Když začne s tím co se stalo a co je potřeba, vklouznu zpět do těla. Pevně zatnu zuby, abych překonal bolest ve svalech a zapřu se o Pan. Lehce se nadzvyhnu a podívám se směrem k obloze. Zvyhne se ode mne zelená mlha s drobnými černými odlesky a pak se rozplyne ve vzduchu. Počkám až se obloha zaleskne a teprve pak si dovolím lehké syknutí, jak se narovnám do sedu. Když se Pan zvyhne a podepře mne, pousměji se na ni a podrbu ji. Rozhlédnu se. Kde je Sin? Optám se a nějak se moc nemám k tomu se zvedat. |
| |||
Louky především Sinead, Tortun, Tarney Vypadá to, že mne vůbec nevnímá. Sleduji, jak se připravuje k dalšímu skoku. Jsem připraven vypořádat se s ní nějak rázněji, ale ona se najednou odrazí a vyskočí do vzduchu a letí pryč. Ohlédnu se po ní. Kývnu na Tarneyho, aby mi pro jistotu hlídal záda a proměním se. Udělám rychlé kroky k Tortunovi, abych zjistil jak na tom je. Pak se soustředím na jeho mysl a tělo. Jen velmi opatrně ho začnu probouzet. Nerad bych se namočil do čehokoliv, co tam má, nebo mu nějak ublížil. Jakmile si všimnu, že vnímá, ve vjemech mu shrnu co se stalo a přihodím na vrch, co je potřeba. |
doba vygenerování stránky: 1.3553380966187 sekund