| |||
Louky především Sinead, Tortun, Tarney Vypadá to, že mne vůbec nevnímá. Sleduji, jak se připravuje k dalšímu skoku. Jsem připraven vypořádat se s ní nějak rázněji, ale ona se najednou odrazí a vyskočí do vzduchu a letí pryč. Ohlédnu se po ní. Kývnu na Tarneyho, aby mi pro jistotu hlídal záda a proměním se. Udělám rychlé kroky k Tortunovi, abych zjistil jak na tom je. Pak se soustředím na jeho mysl a tělo. Jen velmi opatrně ho začnu probouzet. Nerad bych se namočil do čehokoliv, co tam má, nebo mu nějak ublížil. Jakmile si všimnu, že vnímá, ve vjemech mu shrnu co se stalo a přihodím na vrch, co je potřeba. |
| |||
Louky Oranil Nebýt zavrčení, možná bych i poslouchala, ale ten zvuk mě jen víc naštve. Pod šupinami se mi napnou svaly k dalšímu skoku, ale ten se neuskuteční. Očima těknu ze strany na stranu a vyskočím do vzduchu, kde zakroužím, než se co nejrychlejším tempem vydám podél štítu. |
| |||
Louky především Sinead Pořádně nestačím ani zabrzdit, když po mne skočí Sinead. Přikrčím se a prudce se pod ní podsmeknu, takže zcela bez problému mrštně uhnu. (83%) Z hrdla se mi vydere nespokojené zavrčení a loupnu po ní okem. Stačím si všimnout, že Sven se ujal hlídání hranic. Odejde a Tarney oslabí štíty. Sám vyšlu rychlý příkaz KV aby se stáhla a neukazovala se. Teď je to o rychlosti, nemůžu se s ní tady zdržovat. Jestli mne necháš, tak Tortuna proberu, potřebujeme ho vzhůru. Takže si prosím na svůj souboj chvíli počkej. Pošlu jen jí a pokusím se jí trochu uklidnit, ale sám moc klidu nemám, který bych mohl sdílet, aby to nevyznělo moc uměle. (59%) |
| |||
Za štít Tarney Ani se nenamáhám podivovat nad tím, že dračice skočila po Oranilovi. Pokud bude chtít nějaké vysvětlení, tuhle si vzal na starost Tortun a většina mého potomstva se rozumně zdekovala. "Tak tohle zrovna v plánu nemám." Ušklíbnu se a s podporou stolu se vytáhnu na nohy. "Ale pokud máš venku někoho, kdo by měl přežít, je nejvyšší čas ho uklidit." S nechutí lusknu prsty a místo mého brnění se objeví brnění z barevných dračích šupin i s helmicí. "Tak jdem na to." Zahýbám prsty v šupinaté rukavici a vedle mě se objeví moje dvojče v ocelovém brnění. Vydám se k hranici. |
| |||
Louky Hlavně Oranil Sleduju, jak se Simiel blíží a jak neznámý seskočil z koně. Sice se představil, ale tak nějak jsem nepochopila, co mi má pár slabik říct. Navíc mi na klidu nepřidává ani Tortunův stav, který se zdá se postupně horší a já nevím jak bych mu měla pomoct. Situaci dorazí obrovský vlk, který se přiřítí od školy. S mrazivým zavrčením povolím své přirozené podobě a roztáhnu křídla. Vlk je možná podobně velkej jako já, ale to mi nezabrání, abych na něj neskočila ještě dřív, než se stihnul pořádně zastavit. Už nepřemýšlím o nějakých následcích a pravděpodobně jen náhodou netrefím při skoku i někoho dalšího. Snažím se vlka strhnout k zemi. |
| |||
Louky především skupinka kolem cedule Než stačí kdokoliv další zareagovat, nebo snad udělám krok od Monarchy, přiřítí se obří vlk. Do mysli se mi zakousnou ostrá slova. Více semknu rty a nesouhlasně se na něj podívám s námitkou v očích. Minimálně jeden důvod by to chtělo. Nehledě na těch pár okamžiků, kdy jsem si napřed musel vlka spojit s organizátorem školy. Nicméně pak se ozve huhňavý hlas zpoza stolu. "Prosím. Ale jestli tam umřeš, nepřej si mne." Pokynu mu, když se tak hezky nabídl. Teprve a jestli se odebere k hranicím, zvednu ruku a ochrana kolem školy se zaleskne. |
| |||
Louky Hlavně Oranil a Tarney Skoro nevnímám, co se děje za stolem, tedy do chvíle, kdy se mi do mysli probojuje pár slov. „Můžu hlídat zvenčí.“ Můj hlas zní poněkud huhňavě přes přeražený nos, ale teď jsem se mohl upnout na jednu myšlenku. A mít k tomu dokonalou výmluvu. Za štítem tráva nějakou dobu neporoste. |
| |||
Jídelna - louky především Gerrir, Kurallara, Simiel, Sinead, Sven, Tarney, Tortun, také ti, které jsem míjel Jídelna se pěkně vyprazdňuje. Času mám dostatek, takže nikam nespěchám. Jen okrajově sleduji velkou skrumáž venku. Pak se ale venku něco ošklivě pokazí. Napřed přestanu cítit Tortunovu mysl, což je dost podezřelé. Značí to jen průser, nebo průser. Hned vzápětí sebou škubnu, jak se mi do mysli zakously hned dvoje nadávky. Dávám o něco větší pozor, aby se ke mne dostalo několik obrazů toho co se děje. Zblednu, když mi to po pár okamžicích dojde. Prudce vyskočím a vydám se svižným krokem ke dveřím. Moc pomalu! Uprostřed kroku se proměním a chodbami se protahuje obří vlk. Škola naštěstí uhýbá. Prosmýknu se kolem pavoučnice, vykličkuji kolem studentů, kteří zaclánění v cestě, při nejhorším je překonám skokem. Tak jako tak, doběhnu ke skupince u cedule. Musí se oslabit štíty! Vyrazím ze sebe rychle a myšlenku zpřístupním jen pro vyučující. Všimnu si postoje Sinead a raději se nepromněňuji zpět. Dost dobře svou podobu budu potřebovat. |
| |||
Louky všichni kdo zbývají a okolí Když Sven vyvrhne obsah žaludku na stůl a pak se s třísknutím o desku sveze za něj, tak se lehce nahnu v sedle, abych viděl, že žije. Potom co se ozvou nadávky zpoza stolu, podívám se tázavě po studentech v jasném gestu, že tedy profesor očividně není schopný reagovat. Studenti začnou tak nějak davově prchat. Povytáhnu jedno obočí, ale nesnažím se je zastavovat. Kolem proletí mořská panna dřív, než stačím jakkoliv zareagovat. Ale podle šplouchnutí usuzuji, že to nebude tak horké. Dračice se pokusí odpovědět, ale to mi skutečně moc o situaci nenapovědělo. Pryč se snaží odvalit i velký hromotluk, na který podle všeho prší alkohol. No to je tedy skvělý výsledek hodiny. Podívám se po něm a mrak se roztrhá na kusy, až po něm nic nezbyde. Kouzlo se tak zruší. Nakonec se konečně někdo rozhodne odpovědět, podívám se tedy na chlapce. "To není zrovna chválihodné ve vyučování." Komentuji jeho argument. Za jiných okolností bych po jeho gestu sklouzl ze sedla a učinil zdvořilosti zadost, nicméně netuším, zda-li nebudu potřebovat být mobilní, takže se spokojím s tím, že mu zdvořile pokývnu hlavou. "Jmenuji se Tarney Satanas. Draco." Neochotně dodám i své poslední příjmení, protože to tady asi v téhle budově hraje roli, nikoliv to, které bych si přál aby mé poslední bylo. Dodal bych i zbytek, ale promluví někdo další, takže svou pozornost upřu jeho směrem. "Přála?" Zopakuji po něm a povytáhnu obočí. "Jestli je tohle v téhle škole normální, docela se děsím výjimečných případů." Pokývnu hlavou ve znamení díků, za jeho osvětlení, i když to moc smyslu nemá. Ozve se vrčení a tak se ohlédnu k dračici. Pohled mi taky tak padne na profesora, který rozhodně nevypadá ani trochu dobře. Zamračím se. Léčení se mi tu příliš nevyplatilo. Ani u jednoho z přítomných si ho dovolit nemohu. Nakonec tedy přeci jen musím sklouznout ze sedla, abych mohl jít sám zkontrolovat, jak na tom jsou. |
doba vygenerování stránky: 1.4450540542603 sekund