| |||
Louky především Oranil a Tortun, však také okolní studenti Když dračice vystartuje po Oranilovi, jsem připraven zasáhnout, ale vypadá to, že to zvládá, takže nezasahuji. Položím Monarchovi ruku na krk a ten vypadá, že je až moc podezřele klidný na to, co se kolem něj děje. Přes koně téměř nejsem vidět. Dračice odletí a Oranil se jme probudit Tortuna. Vystoupím zpoza Monarchy a přísně se podívám po okounějících studentech. "Rozejděte se prosím. Hodina již dávno skončila." Vybídnu ty, kteří zůstali v okolí. "Děkuji za spolupráci." Pokynu ještě hlavou Simielovi a Gerrirovi. Teprve potom se otočím k oběma profesorům. Pohled zabodnu do Tortuna. "Rád bych si s Vámi promluvil v soukromí." Vybídnu ho. |
| |||
Louky všichni zbývající v okolí Mysl se urputně brání, protože přesně ví, co mne bude čekat. Přesto je však hlas neodbytný, tak začnu vnímat. Když začne s tím co se stalo a co je potřeba, vklouznu zpět do těla. Pevně zatnu zuby, abych překonal bolest ve svalech a zapřu se o Pan. Lehce se nadzvyhnu a podívám se směrem k obloze. Zvyhne se ode mne zelená mlha s drobnými černými odlesky a pak se rozplyne ve vzduchu. Počkám až se obloha zaleskne a teprve pak si dovolím lehké syknutí, jak se narovnám do sedu. Když se Pan zvyhne a podepře mne, pousměji se na ni a podrbu ji. Rozhlédnu se. Kde je Sin? Optám se a nějak se moc nemám k tomu se zvedat. |
| |||
Louky především Sinead, Tortun, Tarney Vypadá to, že mne vůbec nevnímá. Sleduji, jak se připravuje k dalšímu skoku. Jsem připraven vypořádat se s ní nějak rázněji, ale ona se najednou odrazí a vyskočí do vzduchu a letí pryč. Ohlédnu se po ní. Kývnu na Tarneyho, aby mi pro jistotu hlídal záda a proměním se. Udělám rychlé kroky k Tortunovi, abych zjistil jak na tom je. Pak se soustředím na jeho mysl a tělo. Jen velmi opatrně ho začnu probouzet. Nerad bych se namočil do čehokoliv, co tam má, nebo mu nějak ublížil. Jakmile si všimnu, že vnímá, ve vjemech mu shrnu co se stalo a přihodím na vrch, co je potřeba. |
| |||
Louky Oranil Nebýt zavrčení, možná bych i poslouchala, ale ten zvuk mě jen víc naštve. Pod šupinami se mi napnou svaly k dalšímu skoku, ale ten se neuskuteční. Očima těknu ze strany na stranu a vyskočím do vzduchu, kde zakroužím, než se co nejrychlejším tempem vydám podél štítu. |
| |||
Louky především Sinead Pořádně nestačím ani zabrzdit, když po mne skočí Sinead. Přikrčím se a prudce se pod ní podsmeknu, takže zcela bez problému mrštně uhnu. (83%) Z hrdla se mi vydere nespokojené zavrčení a loupnu po ní okem. Stačím si všimnout, že Sven se ujal hlídání hranic. Odejde a Tarney oslabí štíty. Sám vyšlu rychlý příkaz KV aby se stáhla a neukazovala se. Teď je to o rychlosti, nemůžu se s ní tady zdržovat. Jestli mne necháš, tak Tortuna proberu, potřebujeme ho vzhůru. Takže si prosím na svůj souboj chvíli počkej. Pošlu jen jí a pokusím se jí trochu uklidnit, ale sám moc klidu nemám, který bych mohl sdílet, aby to nevyznělo moc uměle. (59%) |
| |||
Za štít Tarney Ani se nenamáhám podivovat nad tím, že dračice skočila po Oranilovi. Pokud bude chtít nějaké vysvětlení, tuhle si vzal na starost Tortun a většina mého potomstva se rozumně zdekovala. "Tak tohle zrovna v plánu nemám." Ušklíbnu se a s podporou stolu se vytáhnu na nohy. "Ale pokud máš venku někoho, kdo by měl přežít, je nejvyšší čas ho uklidit." S nechutí lusknu prsty a místo mého brnění se objeví brnění z barevných dračích šupin i s helmicí. "Tak jdem na to." Zahýbám prsty v šupinaté rukavici a vedle mě se objeví moje dvojče v ocelovém brnění. Vydám se k hranici. |
| |||
Louky Hlavně Oranil Sleduju, jak se Simiel blíží a jak neznámý seskočil z koně. Sice se představil, ale tak nějak jsem nepochopila, co mi má pár slabik říct. Navíc mi na klidu nepřidává ani Tortunův stav, který se zdá se postupně horší a já nevím jak bych mu měla pomoct. Situaci dorazí obrovský vlk, který se přiřítí od školy. S mrazivým zavrčením povolím své přirozené podobě a roztáhnu křídla. Vlk je možná podobně velkej jako já, ale to mi nezabrání, abych na něj neskočila ještě dřív, než se stihnul pořádně zastavit. Už nepřemýšlím o nějakých následcích a pravděpodobně jen náhodou netrefím při skoku i někoho dalšího. Snažím se vlka strhnout k zemi. |
| |||
Louky především skupinka kolem cedule Než stačí kdokoliv další zareagovat, nebo snad udělám krok od Monarchy, přiřítí se obří vlk. Do mysli se mi zakousnou ostrá slova. Více semknu rty a nesouhlasně se na něj podívám s námitkou v očích. Minimálně jeden důvod by to chtělo. Nehledě na těch pár okamžiků, kdy jsem si napřed musel vlka spojit s organizátorem školy. Nicméně pak se ozve huhňavý hlas zpoza stolu. "Prosím. Ale jestli tam umřeš, nepřej si mne." Pokynu mu, když se tak hezky nabídl. Teprve a jestli se odebere k hranicím, zvednu ruku a ochrana kolem školy se zaleskne. |
| |||
Louky Hlavně Oranil a Tarney Skoro nevnímám, co se děje za stolem, tedy do chvíle, kdy se mi do mysli probojuje pár slov. „Můžu hlídat zvenčí.“ Můj hlas zní poněkud huhňavě přes přeražený nos, ale teď jsem se mohl upnout na jednu myšlenku. A mít k tomu dokonalou výmluvu. Za štítem tráva nějakou dobu neporoste. |
doba vygenerování stránky: 1.3825700283051 sekund