| |||
Ošetřovna - Pokoj č. 5 přízemí - Chodba 1. patra Kimi, všichni na ošetřovně a cestou, Remmi Teprve, když mám možnost se rozhlédnout tak zaznamenám Kimiho. Nakrčím nos a jsem dost zaražená. Je tak podobný a přitom ten... Hodím tázavě zmateným pohledem po Rekkim, potom, co mám dojem, že jsem na kluka skrze tmavé brýle zírala dost dlouho. Nicméně jakmile přikvaší řeznice z hodiny, rychle Rekkimu kývnu na rozloučenou a vypadnu z ošetřovny. Na chodbě si všimnu té holčiny z hodiny, takže usoudím, že je konec a vyrazím se převléct na pokoj. Již v uniformě vyrazím do patra, kde má být hodina. V chodbě narazím na Remmiho. Několika skoky překonám vzdálenost mezi námi a pověsím se mu na záda, jak je tam tak přikrčený. "Hola. Víš, že máš na ošetřovně dvojče?" brouknu poměrně spokojeně, protože správně voní. |
| |||
Pozemky - Koleje - Pokoj č. 10 - Tělocvična všichni cestou a v tělocvičně Podaří se mi docela dobře se uklidnit, i když nedokážu myslet na setkání v učebně. Doufám, že je v pořádku a brzy ho profesoři dostanou zpět. To už mi mé vnitřní hodiny napovídají, že bych se měla vydat zpět. Proběhnu se tedy po pozemcích v nočním vzduchu. Je to minimálně příjemné a dobré na vyčištění hlavy. Jakmile narazím na první hodiny, začnu brát schody skoky a chodby klusem. Potřebuji ze sebe dostat uniformu. Naštěstí je dobře uzpůsobená, takže to netrvá dlouho. Má sportovní uniforma se seskládá jen z bílého trička, takže to mne také příliš nezdrží. Rychle se vracím zpět do přízemí. Přibrzdím až v chodbě, abych nesejmula dívku v chodbě před tělocvičnou. Zaťukám a vkročím dovnitř. Můj pohled rychle utkvěje na krvi a kusech čehosi na zemi. Nemohu to potlačit, abych se přirozeně opět trochu nezvětšila. Alespoň nesáhnu po luku. Postavím se stranou ke zdi, kde bývala lavička, abych nezacláněla za zachmuřeného výrazu při očekávání toho co přijde. |
| |||
Ošetřovna - Učebna 3 všichni cestou - především skupinka kolem Sukui - všichni v učebně Když dorazí s dalšími zraněnými sklouznu z lůžka a jen zachytím Rekkiho pohled. Nasadím poněkud smutný úsměv a pokrčím rameny. Rozhodně to není nedostatkem opatrnosti. Ale jen tady za těch pár dní jsem zde objevil více svých slabin, než za poslední dva roky svého života. Vyklouznu z ošetřovny a vydám se zpět do patra. Zvolním krok, když míjím chodbu, kde se to celé stalo. Pokývnu s úsměvem Remmimu než vkročím na kolmici. Zarazím se uprostřed kroku, když si všimnu, že se léčitel věnuje Sukui. Zaváhám. Je tu ale Ysea a také další. S těžkým povzdychem se donutím opět se rozpohybovat. Je mi naprosto jasné, že kdybych to neudělal sám, někdo by mi dost ochotně pomohl. Projdu kolem skupinky postávající před druhou učebnou, abych zamířil k té třetí. Zaklepu a po vyzvání vkročím. Jen pozdravím, protože důvod mého zpoždění zrovna králičice jistě ví. Nehledě na to, že mi v uniformě v oblasti břicha zeje díra po šípu a okolí díry má zlatavé skvrny. Tiše se zasunu do lavice (BD19) a snažím se chytit o čem probíhá výklad. |
| |||
Pozemky Kelly, Vesa, Butler, Lyla Jak se mi někdo přiblíží zezadu, okamžitě jsem na tlapách a sleduji ji za tichého vrčení nedůvěřivým pohledem. Naštěstí nás jen obejde k Butlerovi a Kelly se od ní vzdálí. Opět se tak zase uklidním. Když se tak začne ptát, uhnu pohledem a kdyby se šupiny mohli červenat, trochu zrudnu. Já no... Cítím se díky tomu fakt trapně. Mám hlad. Poznamenám tedy nakonec a loupnu po ní okem. |
| |||
Ošetřovna je naštěstí hned vedle. A popravdě se tam ani moc neohřeji. Přeci jen mám další hodinu před sebou a to, jak se zdejší svoloč chová, jen přiživuje mojí mizernou náladu. Ihned, jak projdu lítačkami, zaregistruji tělo mohutného vlka. “Meh...“ ušklíbnu se. Pokud zvládnou můj trénink stejně se pozabíjí mezi sebou. Zvěř. “Dobrý večer. Zachvíli přinesu další.“ oznámím od otevřených lítaček a položím nahého studenta na první volné lůžko. Pak beze slova odcházím zpátky. Cestou na chodbě popadnu tác s tortilami a vtrhnu zpět do tělocvičny. |
doba vygenerování stránky: 1.4664549827576 sekund