| |||
Jak se překlopí ručička hodin na celou, celými pozemky se ozve zvuk zvonu, který odbije čtyřikrát. Je slyšet do všech místností (mimo třídy, kde probíhá dvouhodinová výuka, což je nyní učebna 3) a rozléhá se i na pozemcích. Je to poměrně výrazný zvuk, který nelze tak lehce ignorovat. |
| |||
Ošetřovna - Pokoj - Tělocvična všichni cestou a tam Sedím tam, dokud necítím, že to dávají do pořádku. Vypadá to, že tenhle léčitel si s tím zvládl poradit. Sklouznu z lůžka a protáhnu se kolem jednorožce s tichým "vyrazím na hodinu". Prokličkuji ošetřovnou a vyrazím na pokoj se převléci do sportovní uniformy. Zvolím dlouhé nohavice, aby nebylo vidět tetování, které stále netuším, kde se vzalo. Když jsem hotov, začnu sbíhat schody zpět dolů k tělocvičně. Doufám, že když je Sukui v pořádku, že se tam potkáme a budu se ji moci doptat, co se stalo. Samozřejmě, pokud by si ji nechali na ošetřovně, navštívím ji tam po hodině. Vlastně vzhledem k tomu, že toto má být bojové cvičení, byl bych za to asi raději. Sám bych ho ale nechtěl vynechat, abych měl větší šanci ji příště ochránit. Třeba když budu trénovat tělo, budu schopen silnějších svatých skutků. Alespoň to byla asi myšlenka za tím bitím, co Scharden se Žaršim nazývali tréninky. Podaří se mi dostat do tělocvičny včas, takže se postavím stranou a netrpělivě čekám, co nastane. |
| |||
Ošetřovna - Pokoj č. 5 přízemí - Chodba 1. patra Kimi, všichni na ošetřovně a cestou, Remmi Teprve, když mám možnost se rozhlédnout tak zaznamenám Kimiho. Nakrčím nos a jsem dost zaražená. Je tak podobný a přitom ten... Hodím tázavě zmateným pohledem po Rekkim, potom, co mám dojem, že jsem na kluka skrze tmavé brýle zírala dost dlouho. Nicméně jakmile přikvaší řeznice z hodiny, rychle Rekkimu kývnu na rozloučenou a vypadnu z ošetřovny. Na chodbě si všimnu té holčiny z hodiny, takže usoudím, že je konec a vyrazím se převléct na pokoj. Již v uniformě vyrazím do patra, kde má být hodina. V chodbě narazím na Remmiho. Několika skoky překonám vzdálenost mezi námi a pověsím se mu na záda, jak je tam tak přikrčený. "Hola. Víš, že máš na ošetřovně dvojče?" brouknu poměrně spokojeně, protože správně voní. |
| |||
Pozemky - Koleje - Pokoj č. 10 - Tělocvična všichni cestou a v tělocvičně Podaří se mi docela dobře se uklidnit, i když nedokážu myslet na setkání v učebně. Doufám, že je v pořádku a brzy ho profesoři dostanou zpět. To už mi mé vnitřní hodiny napovídají, že bych se měla vydat zpět. Proběhnu se tedy po pozemcích v nočním vzduchu. Je to minimálně příjemné a dobré na vyčištění hlavy. Jakmile narazím na první hodiny, začnu brát schody skoky a chodby klusem. Potřebuji ze sebe dostat uniformu. Naštěstí je dobře uzpůsobená, takže to netrvá dlouho. Má sportovní uniforma se seskládá jen z bílého trička, takže to mne také příliš nezdrží. Rychle se vracím zpět do přízemí. Přibrzdím až v chodbě, abych nesejmula dívku v chodbě před tělocvičnou. Zaťukám a vkročím dovnitř. Můj pohled rychle utkvěje na krvi a kusech čehosi na zemi. Nemohu to potlačit, abych se přirozeně opět trochu nezvětšila. Alespoň nesáhnu po luku. Postavím se stranou ke zdi, kde bývala lavička, abych nezacláněla za zachmuřeného výrazu při očekávání toho co přijde. |
| |||
Ošetřovna - Učebna 3 všichni cestou - především skupinka kolem Sukui - všichni v učebně Když dorazí s dalšími zraněnými sklouznu z lůžka a jen zachytím Rekkiho pohled. Nasadím poněkud smutný úsměv a pokrčím rameny. Rozhodně to není nedostatkem opatrnosti. Ale jen tady za těch pár dní jsem zde objevil více svých slabin, než za poslední dva roky svého života. Vyklouznu z ošetřovny a vydám se zpět do patra. Zvolním krok, když míjím chodbu, kde se to celé stalo. Pokývnu s úsměvem Remmimu než vkročím na kolmici. Zarazím se uprostřed kroku, když si všimnu, že se léčitel věnuje Sukui. Zaváhám. Je tu ale Ysea a také další. S těžkým povzdychem se donutím opět se rozpohybovat. Je mi naprosto jasné, že kdybych to neudělal sám, někdo by mi dost ochotně pomohl. Projdu kolem skupinky postávající před druhou učebnou, abych zamířil k té třetí. Zaklepu a po vyzvání vkročím. Jen pozdravím, protože důvod mého zpoždění zrovna králičice jistě ví. Nehledě na to, že mi v uniformě v oblasti břicha zeje díra po šípu a okolí díry má zlatavé skvrny. Tiše se zasunu do lavice (BD19) a snažím se chytit o čem probíhá výklad. |
| |||
Pozemky Kelly, Vesa, Butler, Lyla Jak se mi někdo přiblíží zezadu, okamžitě jsem na tlapách a sleduji ji za tichého vrčení nedůvěřivým pohledem. Naštěstí nás jen obejde k Butlerovi a Kelly se od ní vzdálí. Opět se tak zase uklidním. Když se tak začne ptát, uhnu pohledem a kdyby se šupiny mohli červenat, trochu zrudnu. Já no... Cítím se díky tomu fakt trapně. Mám hlad. Poznamenám tedy nakonec a loupnu po ní okem. |
doba vygenerování stránky: 1.4931089878082 sekund