| |||
všichni cestou Vzhledem k tomu, že nikdo ze studentů neměl doplňující otázky, profesor si posbíral své věci a vyrazil opět skrze budovu zpět k bráně. Té chvíli zabralo, než se otevřela dost, aby mohl projít. Opět se za ním zaklapla, hned jak prošel skrz. |
| |||
Lyla, Kelly, Hillaris, Vesa "Kdyby něco, víte, kde nás najít," pokynu ještě Kelly, než se rozejde ke své skupince. Otočím se k příchozí slečně. "Ano to jsem. Potřebujete něco?" |
| |||
Max, všichni cestou S těžkým povzdychem ho poslouchám. "Promyslete si tedy do příště, jaké schopnosti byste chtěl rozvíjet a přijděte s nápady jak," oznámím mu, když nás přeruší zvon. Celá tahle zatracená maškaráda. Ani pořádně učit se tady nedá. "Na následující hodině, kde byste měl být, můžete svůj pozdní příchod omluvit časovou kapsou," doplním, než nechám zmizet desky a vyrazím ke dveřím. "Klidně se s někým poraďte ohledně svého úkolu," otočím se na něj ještě ode dveří, než vyjdu na chodbu. Trojici studentů na chodbě jen zpražím pohledem, než pokračuji do sborovny. Nemá smysl se vracet do hlavní budovy, když tady budu za chvíli opět učit. Nehledě na to, že s tím jak tady plyne čas, to může být dříve než se naději. Alespoň budu mít čas na přípravu na další hodinu. |
| |||
Jak se překlopí ručička hodin na celou, celými pozemky se ozve zvuk zvonu, který odbije čtyřikrát. Je slyšet do všech místností (mimo třídy, kde probíhá dvouhodinová výuka, což je nyní učebna 3) a rozléhá se i na pozemcích. Je to poměrně výrazný zvuk, který nelze tak lehce ignorovat. |
| |||
Ošetřovna - Pokoj - Tělocvična všichni cestou a tam Sedím tam, dokud necítím, že to dávají do pořádku. Vypadá to, že tenhle léčitel si s tím zvládl poradit. Sklouznu z lůžka a protáhnu se kolem jednorožce s tichým "vyrazím na hodinu". Prokličkuji ošetřovnou a vyrazím na pokoj se převléci do sportovní uniformy. Zvolím dlouhé nohavice, aby nebylo vidět tetování, které stále netuším, kde se vzalo. Když jsem hotov, začnu sbíhat schody zpět dolů k tělocvičně. Doufám, že když je Sukui v pořádku, že se tam potkáme a budu se ji moci doptat, co se stalo. Samozřejmě, pokud by si ji nechali na ošetřovně, navštívím ji tam po hodině. Vlastně vzhledem k tomu, že toto má být bojové cvičení, byl bych za to asi raději. Sám bych ho ale nechtěl vynechat, abych měl větší šanci ji příště ochránit. Třeba když budu trénovat tělo, budu schopen silnějších svatých skutků. Alespoň to byla asi myšlenka za tím bitím, co Scharden se Žaršim nazývali tréninky. Podaří se mi dostat do tělocvičny včas, takže se postavím stranou a netrpělivě čekám, co nastane. |
| |||
Ošetřovna - Pokoj č. 5 přízemí - Chodba 1. patra Kimi, všichni na ošetřovně a cestou, Remmi Teprve, když mám možnost se rozhlédnout tak zaznamenám Kimiho. Nakrčím nos a jsem dost zaražená. Je tak podobný a přitom ten... Hodím tázavě zmateným pohledem po Rekkim, potom, co mám dojem, že jsem na kluka skrze tmavé brýle zírala dost dlouho. Nicméně jakmile přikvaší řeznice z hodiny, rychle Rekkimu kývnu na rozloučenou a vypadnu z ošetřovny. Na chodbě si všimnu té holčiny z hodiny, takže usoudím, že je konec a vyrazím se převléct na pokoj. Již v uniformě vyrazím do patra, kde má být hodina. V chodbě narazím na Remmiho. Několika skoky překonám vzdálenost mezi námi a pověsím se mu na záda, jak je tam tak přikrčený. "Hola. Víš, že máš na ošetřovně dvojče?" brouknu poměrně spokojeně, protože správně voní. |
| |||
Pozemky - Koleje - Pokoj č. 10 - Tělocvična všichni cestou a v tělocvičně Podaří se mi docela dobře se uklidnit, i když nedokážu myslet na setkání v učebně. Doufám, že je v pořádku a brzy ho profesoři dostanou zpět. To už mi mé vnitřní hodiny napovídají, že bych se měla vydat zpět. Proběhnu se tedy po pozemcích v nočním vzduchu. Je to minimálně příjemné a dobré na vyčištění hlavy. Jakmile narazím na první hodiny, začnu brát schody skoky a chodby klusem. Potřebuji ze sebe dostat uniformu. Naštěstí je dobře uzpůsobená, takže to netrvá dlouho. Má sportovní uniforma se seskládá jen z bílého trička, takže to mne také příliš nezdrží. Rychle se vracím zpět do přízemí. Přibrzdím až v chodbě, abych nesejmula dívku v chodbě před tělocvičnou. Zaťukám a vkročím dovnitř. Můj pohled rychle utkvěje na krvi a kusech čehosi na zemi. Nemohu to potlačit, abych se přirozeně opět trochu nezvětšila. Alespoň nesáhnu po luku. Postavím se stranou ke zdi, kde bývala lavička, abych nezacláněla za zachmuřeného výrazu při očekávání toho co přijde. |
doba vygenerování stránky: 1.3025658130646 sekund