| |||
Louky "Jasná páka, šéfíku. Škyt" zanotuju profesorovi a dál si užívám pivní sprchy. Teda trochu sem přidal na intenzitě, přece jen hodina bude za chvilu končit. Takže sem začal pivo, chytat do dlaní. Škytám u teho, ale i tak se snažím aspoň poslóchat co si přejó vostatní, teda když to řeknó nahlas. Pak se doplóží rybana. A hantýruje něco o vrácení kehosi. Nějak nevím, jestli to co se stalo po tom, bylo vyvolaný tou přemírou piva nebo se to fakt vodehrálo. Promnu si voči a to se tady zjeví ten týpek ze stájí. Jo, má jakósi auru, ale voproti smrťákovi to není tak hrozný, navíc mě víc než jeho aura, ovlivňuje hladinka alkoholu v mé krvi nebo už krev v alkoholu. Čert ví jakej je teď poměr. Takže nad tím mávnu rukó a chlemtám pivisko, kdyby se náhodou rozhodl někdo kvůli nenadálé události mě vo ten mrak připravit a nebo bych se mohl nenápadka zdekovat, teď nikdo nebude věnovat pozornost obrovi s mráčkem. Po čtyřech se nenápadně vzdaluju ke škole. Doprovází mě neustálé škytání a potutelný smích, který se snažím, aby byl tichý. Ale víte jak to dopadá. |
| |||
Louky - ke škole Yqi Skutečně jsem hodně rád, že mě Yqi následuje a nesnaží se zjišťovat o co jde nebo po někom střílet. Co mi ale dělá starosti je ten strach, co cítím. Jednak na takovýhle strach nejsem zvyklý a pak, i kdyby to byl člen Rodiny, proč bych se ho měl bát? A co by sakra dělal tady? Vykloním se, abych se podíval, jestli ho třeba nepoznám, ale záda mi nic neříkají. Možná tak kdybych měl svoje schopnosti. Také si všimnu, že někteří studenti s odchodem váhají, ale nemám jak je upozornit, aniž bych při tom nepřitáhl všechnu pozornost na sebe. Skutečně mám chuť se rozeběhnout. „Yqi? Bojíš se?“ Zeptám se opatrně kentaurky. Vím, že někteří mají pod kontrolou auru strachu. Třeba je to tenhle případ. |
| |||
Louky Moc nepobírám co se tady všechno děje. Mal se pokud vím splnilo to proč je na téhle škole, ajk jsem dneska zjistil. Ale třeba mi neřekla celou pravdu. Z tohohle uvažování mě ale vyruší obloha, když se změní v plameny. Trhnou s sebou a instinktivně šáhnu po rukojeti meče na zádech. Po "uklidnění" oblohy zase spustím ruku a oddechnu si. Tohle není normální. Vzápětí ale kolem mě projede nějaký maník na koni. Projede až tak blízko, až pro jistotu odskočím směrem k lávovému jezírku a málem se nestihnu zastavit. Jakmile získám zpátky svou rovnováhu trochu naštvaně se podívám směrem k nově příchozímu. Kdo to sakra je? Ale naštvání za chvíli vystřídá jiný pocit. Něco mezi nervozitou, respektem a strachem. Spousta tvorů začne dalo by se říct prchat ať už po zemi nebo vzduchem. Přemýšlím proč. Jako by se mělo stát něco špatného. Já už tady nemám nikoho koho bych znal a tak se rozhodnu přidat k docházejícím a přesunout se pár kroků směrem ke škole. Pořád mě to zajímá natolik, že jdu jen tak daleko abych vše viděl a slyšel. |
| |||
Louky Chvilku po tom co se obloha zableskla se objevil jezdec. Byla to ta samá osoba která mě přivítala když jsem se tu poprvé objevila. Už při prvním setkání jsem z něj měla špatný pocit, ten se teď ještě více umocnil. Ostatní zřejmě taky vytušily nebezpečí a rychle odchází. Vypadá to že jeho aura má vliv dokonce na i na draky. Na nic tedy nečekám, otočím se taky mizím. Cestou se ještě otočím k učiteli který se ještě nevzpamatoval. Jezdcovým směrem se podívat neodvážím. |
| |||
Mizmo na dvůr hlavně Dan "No s trochou štěstí vyzkoušíme." Zazubím se na ni natěšeně. Sleduji ostatní, ale ne zrovna dvakrát pozorně. Takže když mě začne tahat za bundu nechápavě se na ni podívám. Strhne se nějaká mela, kterou jsem absolutně nestíhala sledovat. Výsledek přejedu pohledem. Kývnu Dan a vytáhnu se s její pomocí na nohy. Pokynu jí a vedu náš strategický ústup na dvůr. Nic bezpečného na doslech se mi moc nepozdává. |
| |||
Louky - směr škola především Sigi Se spokojeným úsměvem jen letmo sleduji, jak dopadají ostatní. Když se to zde ale rozsvítí, zacloním si oči rukou a začnu dávat pozor. A ještě že tak. Jakmile si všimnu hroutícího se profesora, stoupnu si před Sigiho a zvolna se proměním. Když obloha zahoří, z nového toulce vylovím tři šípy a jsem připravena na jakoukoliv hrozbu. Pak se objeví někdo noví a já viditelně znervózním. A Sigi nereaguje tak, že by mne krotil. Nicméně si z nějakého důvodu nedovolím zamířit. Když začne couvat, opatrně ho následuji. Až hodný kus od skupiny si dovolím se otočit, abychom postupovali rychleji. |
| |||
Louky a pryč Miko Když se vrátí Miko, povytáhnu obočí. „A co jsi vlastně chtěla?“ Zeptám se jí, vzhledem k tomu, že své přání neřekla nahlas. Pak se toho začne dít nějak moc a já se začnu velmi nenápadně zvedat. Zároveň zatahám Miko za bundu, aby mi začala věnovat pozornost. Cítím průser a na ty mám nos. Jakmile se začne dít na hodině něco takového, je nejvyšší čas zmizet. A taky že ano. Za okamžik mi to potvrdí mrtvolný profesor. „Tak pojď!“ Popoženu medúzu a už sama beru roha. Jo, je to moje kamarádka, ale přeci jen vím o tom, že tady by to mojí přirozeně bledé kůži svědčit nemuselo. Změny v ovzduší si ani nevšimnu. Přemýšlím, jestli je tu někde místo, odkud by bylo dobře vidět a slyšet, ale bylo by dost daleko, než aby se nám něco stalo. |
doba vygenerování stránky: 1.7770531177521 sekund