| |||
Jídelna May a Sonja Trochu ztěžka funím, jak jsem to možná fakt přehnal. Ani nevím, co mě to napadlo se takhle přežrat. Vlastně moment, vím to naprosto přesně. Dokulím se zpět ke stolu, ale na to, abych se přikrčil pod něj už tak trochu nemám morálku. Místo toho se znovu proměním a kouknu na obě dívky. "Možná bychom mohli jít dřív na hodinu. Zabrat dobrý místa vzadu a hlavně trochu vydechnout než po nás někdo bude něco chtít?" Jo, slyšel jsem, že spousta tvorů tu odpočívá třeba u bazénů, ale k vodě mě hned tak někdo nedostane, do lesa se zase nedostanu já a vím, že na pozemcích právě probíhá nějaká hodina, kam se zdekovala poměrně velká část školy. Další pohled věnuji upírce. "Tobě dám vědět, neboj nezapomenu na to." Ušklíbnu se a vyčkám, jestli se ke mě někdo přidá, nebo si před hodinou ještě schrupnu. |
| |||
Kouzelní tvorové "Není zač." Pokynu hlavou pavoučnici, která se odebere opět stranou. Zvedne se chlapec a přejde k Pan. Pokynu mu hlavou v odpověď na pozdrav. Nechávám ho promlouvat k Pan. Zkouší přání zformované nahlas. Nicméně postřehl, kam jsem Sigiho ruku naváděl. Pousměji se. Někdo tu dával pozor. Od jeho dlaně ze vznese zlatavý dým, který zakrouží kolem jeho hlavy. Pak se vstřebá do něj. Povytáhnu jedno obočí. Vypadá to, že měl úspěch. Nejsem si ale jistý, zda je to dobře či ne. Zamčené vzpomínky většinou nebývají jen tak pro nic za nic. "Snad to bylo moudré rozhodnutí." Řeknu tiše jen k němu a bezmyšlenkovitě podrbu Pan. |
| |||
Hodina Kouzelných tvorůNad učitelovo odpovědí se znovu posadím a hluboce se zamyslím, jak bych měl své přání formulovat. Dále pozoruji ostatní, jak postupně předcházejí před Pan a jak ji s nápadem v hlavě hladí. Vypadá to, že Jožin neuspěl, ale musím říct, že jsem to i trochu očekával. Dále pozoruji toho muže, za kterým jsem poslal Yqi. Když hladil kočku, bedlivě jsem ho pozoroval a snažil jsem se zapamatovat jeho pohyby. Nápad již mám a myslím si, že se na to dokážu i zaměřit. Poté jde Yqi a odchází s novým toulcem. Její přání jsem lehce nepochopil, ale nehodlám se tím nadále zabývat. Poté jde Dan a málem mne cestou zašlápne. Nepříjemně sebou trhnu a uhnu jí stranou. Po chvíli zjistím, že na Jožina prší zlatavá kapalina. Že by to bylo to pivo co chtěl? Když se Dan vrátí hodím na ní nechápavý výraz a trochu se i zazubím. Nakonec jde na řadu další osoba, kterou ale tentokrát neznám. Vypadá to, že také uspěla, ale moji pozornost přebere rychle se tvořící pivní louže. Abych si nenamočil oblečení se raději postavím a dojdu k Pan. Přesto jsem to měl v plánu, jen si pak musím najít jiné místo, až půjdu zpět. Ukloním hlavou směrem k učitelovi a poté i na kočku jako úkaz pozdravu. Pokleknu ke kočce a pohlédnu k ní. "Byl bych rád, kdybys mi pomohla si vzpomenout na můj život." Ukážu jí svůj prosebný výraz a poté jí přejedu dlaní po srsti. Věděl jsem, že musím především přes ten velký zlatý znak. Mezitím zavřu oči a v hlavě si přemítám obrazy, které jsem viděl ve svých snech. Útržky z mé historie. Zaměřím se na svoji amnézii a pokračuji v činnosti. |
| |||
Na hodině Kouzelných tvorů Ruka mne začne svědět a tak jí zvednu přesně v okamžiku, kdy začne zlatá esence mizet v mém těle. Překvapeně mrknu a netuším co se děje. Pak však ucítím stejné svědění na krku. Sáhnu si tím směrem. Když na mne promluví, překvapeně se podívám na profesora. "Děkuji." Pronesu již čistým hlasem. "Skutečně děkuji." Hlasivky nebolí, spolupracují a doufám, že říkají co chci. Tak takový úspěch jsem nečekala. Stále trochu konsternovaně se posadím zpět, kde jsem byla. |
| |||
Kouzelní tvorové Dan spokojeně odhopká pryč a vystřídá ji pavoučnice. Je to skutečně fascinující kolik tvorů navíc tu je a kdo všechno chce využít nabídky od Pan. Pokynu jí zpátky v pozdravu. Sleduji jak přejíždí po srsti panterce. Na dlani se jí začnou zachytávat zlaté střípky esence. Začnou svědit a pak se zatahovat do jejího těla. Nakonec se jí zlatě zaleskne krk. Její hlasivky jsou zcela v pořádku a připravené k použití. Měla by tedy být schopna mluvit. Usměji se na ni. "Gratuluji." |
| |||
jídelna Felix, Sonja Felix mě lehce upozorní na možnost smrti. Vážně? To bych chtěla vědět, co přesně nás zastaví nadobro. pomyslím si, protože co vše co jsem zatím zkusila mě dostalo jen na chvíli. Nejúčinnější bylo stříbro, ale i to jsem nakonec přežila. Vážně nevím, snad jen stříbrná rakev, Téma vlčí regenerace ale asi není zrovna vhodným tématem před upírkou, která by nás dva možná opravdu viděla nejraději mrtvé, zavěšené nohami nahoru nad kýbly. Nic tedy nahlas neřeknu. Za to sleduji, jak se jídelna mezitím vyprázdnila. To umožnilo Felixovi další lup dračího žrádla. /Budu se ho muset zeptat, jak je to s vlky a tasemnicemi. Sirové maso jich prý obsahuje spousty. S myšlenkou na příživníka v těle sleduji jeho žraní. Sama mezitím pořádám další a další kusy pečeného masa. Oba nakonec skončíme podobně a to přežraní. „Myslím, že jsem zralá se někde svalit a jen trávit.“ poznamenám ve chvíli, kdy se dokolíbá zpět ke mě. I já totiž konečně cítím po dlouhé době plné břicho. |
| |||
Na hodině Kouzelných tvorů Hodina začne jen malou chvíli potom, co jsem se usadila poblíž učitele. Soustředím se na výklad a někdy se až mračím, jak se ve světle hvězd snažím všechno zachytit správně. Kus výkladu mi stejně unikne, kvůli stínu od cedule, ale mám dojem, že jsem většinu pochopila. Pak se začnou spolužáci zvedat a chodit ke kočce. Když se vytvoří odmlka po modré dívce, zvednu se já. Nemyslím si, že bych takto našla sestru, ale mohla bych zkusit alespoň něco malého... Přejdu k nim a usměji se na oba. Poté se soustředím, jak nejlépe umím... Na své hlasivky. Snažím se magii vybídnout k tomu, abych mohla pořádně mluvit. Moje jednoslovné odpovědi mi nestačí napořád a psát odpovědi na dotazy je zde dost pomalé. Nehledě na to, že společnost si mnohem více užiji, pokud mi bude rozumět. S tím položím ruku s dlouhými drápy na srst a opatrně pohladím přes zlaté znaky. |
| |||
Kouzelní tvorové Hlavně Yqi Docela by mě zajímalo, kdy se to časem vlastně stane. Začíná mě trochu bolet ruka, jak ji stále držím před sebou, ale zase se bojím, že dát ji dolu, rozbije se to, když se to objeví. Mezitím sleduju Yqi, jak se s úkolem popere a zjevně daleko líp než já, vzhledem k tomu, že se vrací s novým toulcem. Oplatím jí úsměv. „No vidíš, asi se zvládáš soustředit o hodně líp než já.“ Dodám pochvalně a pohladím ji po hřbetě. Kouzlo se přeci jen asi ani přes potvrzení Tortunem nekoná a nechci, aby mi ruka upadla. „Jsem rád, že se ti přání splnilo.“ Dodám nakonec a znovu začnu uvažovat o tom, co jsem dneska už slyšel. Na to, že je teprve první hodina toho bylo docela dost. Nepřítomně si přitlačím ruku na břicho. |
| |||
Kouzelní tvorové Zpod mé ruky se zvedne kouzelný obláček, který pohledem trochu překvapeně sleduju. Pak se ale uchichtnu a ještě jednou kočku podrbu. Nakloním se k ní a dám jí pusu do kožichu. "Díky." Se smíchem se zase vydám zpět. Tak trochu poskakováním. S očekáváním sleduju reakci Jožina. |
doba vygenerování stránky: 1.5300059318542 sekund