| |||
Louky Všichni a pak taky Tarney Překvapeně se zadívám, co se vlastně děje, ale mnohem víc než celé kouzlo mě zaujme hroutící se Tortun. Svaly se mi napnou, jak jsem málem vyskočila, ale nakonec jsem se ani nehnula. Cukla jsem pohledem ke Svenovi, když promluví, ale co si budeme nalhávat, také nevypadá úplně v kondici. Za zády se mi začne míhat zlatý ocas, až začnu nepatrně připomínat Shrey jiné barvy a konstituce. Ostré zuby by mohli také napovědět mnohé. Pak se objeví někdo nový a já skutečně vyskočím. Šupiny se zlatě zablesknou a v tu chvíli to vypadá, jako by někdo Jožinovi velikosti chytil Malachi za ocas, roztočil ji nad hlavou a velkým obloukem odhodil do jezera, až to šplouchlo. V mžiku stojím na jejím místě a neproměňuju se jen proto, že se bojím, že bych mohla ublížit Tortunovi. Jenomže v dalším okamžiku zjišťuju, že se krčím pomalu ale jistě k zemi. Zuřivě vrčím, jsem drak, ale že bych se chtěla přímo postavit tvorovi na koni, no tak to snad ani ne. V očích mi blýská, ale vzhledem k tomu, že nevím jak mu odpovědět, moc se mi mluvit nechce. Nehledě na částečnou proměnu. "Kouzrrrlo žirrrvotrrra." Špatný hlasivky. A podrobnosti žádný. Ale rozhodně žádné myšlenky. Jen okrajově hlídám známky Tortunova vědomí a životních funkcí. Nechci, aby se probral a viděl mě tu. |
| |||
Louky Tarney Už to vypadá, že hůř nebude. Sem debil. Od školy se přiblíží jediná osoba, která mohla situaci zhoršit. Jakmile se do mě opře ta jeho aura, vyklopím obsah žaludku, ani se nestihnu sklonit mimo stůl. Asi štěstí, že jsem nic nejedl, ale ten lektvar mi bude chybět. Vzápětí křísnu hlavou o stůl, jakoby mě někdo chytil za vlasy a donutil desku stolu políbit. Oči se mi potkají nad kořenem nosu a svezu se na kolena za stůl, držíc se za hlavu. "Zpičenej, zasranej, zajebanej, zkurvenej dobroděj." Je mě slyšet sotva na metr, jak se mi ten zkurvysyn snaží blokovat celé tělo. Naštěstí se mu to daří hlavně na nelichotivá slova, takže je neřvu na půlku pozemků. Ze zlomenýho nosu crčí krev, ale něčeho takovýho si vůbec nevšímám. "Kreténskej pytel blech!" Tak jo, tahle nadávka se mi podařila protlačit hlasivkama celkem obstojně. Asi proto, že ta tentokrát patřila školnímu psychologovi. Doufám, že poslouchá alespoň trochu. |
| |||
Stáje - Louky u lesa všichni tam Nedlouho potom, co se stalo u lesa se v dálce objeví rychle se blížící bod. Po chvilce začne dostávat obrysy. Nakonec se na měsíčním světle vyloupnu na hřbetě Monarchy, mého krásného mohutného koně. Monarcha proběhne až nebezpečně blízko okraje lávového příkopu a klučiny vedle. Zabrzdí až veprostřed skupiny. Na sobě mám momentálně jezdecké oblečení - volná hnědá halena, zastrkaná v tmavých kožených kalhotách, které mizí v černých vysokých jezdeckých botech. Má pleť je ještě světlejší než kdy jindy, vypadá to skutečně velmi nezdravě. Krátké černé vlasy jsou momentálně poměrně rozčísnuté větrem. Můj zpytavý pohled hnědých očí s červeným kroužkem přejede okolí. Semknu rty. "Dobrý večer ve spolek." Pozdravím a Monarcha si trochu přešlápne, abych viděl na všechny. "Mohl by mi někdo osvětlit, co se tady děje?" Zeptám se a nakonec se můj pohled zastaví na Svenovi. Kolem mne se šíří aura respektu k mé osobě. Trochu neopodstatněného, nevíte z čeho pochází, pokud vám v těle nekoluje démonská krev. Pak je to především respekt k nadřazenosti. Pro slabší povahy se aura klidně může mísit se strachem. |
| |||
Konec hodiny Další přání a pak dojde mořská panna. Věnuju jí stejně málo pozornosti jako ostatním, ale asi jsem měl dávat pozor dřív. Dojde mi, že je něco špatně, když se začnou štíty bortit a to spolu s Tortunem. Vyskočím na nohy a napřáhnu ruku, ale najednou nějak nevím, co vlastně dělat. Jo, jsem celkem zvyklý na toho druhého, ale tenhle? Zůstanu zírat s otevřenou pusou. A tohle se jim do kelu povedlo jak? Když vše zmizí, potřesu rychle hlavou a obhlédnu situaci. Opřu se rukama o stůl a vydechnu. Asi tak poprvé od toho, co začalo kouzlo fungovat. Chvilku zírám na stůl, ale pak prudce vzhlédnu ke studentům. "Konec hodiny. Měli by jste si pospíšit na další." Nemluvím zvlášť nahlas, ale slyšet by mě měli všichni a z tónu hlasu i poznat, že nebude radno se zdržovat. Můj ne zrovna zdravý vzhled se snad ještě zhorší, když nad námi vzplanou plameny. Tentokrát je to jako rána pro mě. Až se opřu o stůl jedním loktem. Rychle se snažím rozdýchat další naklonění rovnováhy a mám neskutečnou chuť někoho roztrhat na kusy holýma rukama. Jak barbarské. |
| |||
Kouzelná hodina Slastně zavřu oči a dlouze se nadechnu slaného vzduchu. Pak už sleduji, jak se kolem vznáší čím dál tím víc zlaté esence a nevěřím pomalu svým očím. Tohle vypadá na skutečně obrovské kouzlo. Začnu se trochu obávat, když se někdo přibližuje, ale zároveň si tak všimnu, co to dělá s Tortunem. Na tváři se mi usadí obrovsky překvapený výraz, do kterého velmi pomalu proniká obrovská radost. Sice jsem si poslední dobou myslela, že moje srdce je spíše ryzí nenávist než co jiného, ale při jeho dalších slovech se skutečně velmi upřímně usměju obrovskou úlevou. „Děkuji.“ Vydechnu v podstatě v posvátné úctě. Tak mimochodem jsem si všimla, jak Tortun odpadl a kdybych na to věřila, myslela bych si, že Vánoce přišli dřív. Ne jedno, ale dvě přání naráz? Pomalu se svezu do trávy na záda. Možná by to mohlo vypadat, že jsem také omdlela, ale radostně se usmívám, že šířeji to snad ani nejde a rozevřenýma očima se dívám do nebe. V očích se mi v příští chvíli začnou odrážet plameny a normálně bych z toho pravděpodobně měla skutečně špatný pocit, ale teď by mi bylo jedno i kdybych měla uhořet. |
| |||
POZEMKY ŠKOLY A VŠUDE, KDE JE VIDĚT NA OBLOHU Jen pár okamžiků po tom, co Tortun odpadne do bezvědomí se obloha nad školou zaleskne napřed indigovou barvou a hned na to zahoří jasnými plameny. Všichni kdo mají alespoň trochu démonské krve (nebo znalosti) poznají, že plameny, které nyní školu obklopují jsou zcela jistě pekelné. Osvítí tak na krátkou dobu celé pozemky, než zhasnou. |
| |||
Kouzelní tvorové Shrey se zatváří naštvaně a urazí se, nicméně s tím momentálně nemohu nic dělat. Ne každému se to povede, i když mne překvapuje, kolika z nich se to povedlo. Hodím pohledem po Pan. Nejsem si jistý jak, ale určitě to nějak švindluje. Kontroluji jen bezpečnost kouzel a nechávám je si přát co chtějí. Dokonce i přes známé antipatie k mé osobě se dostaví i Malachi. Povzbudivě se na ní usměji. Pochvalně pokývnu hlavou, když si promění nohy v ploutev a podívám se po třídě. To je přesně to, o čem jsem mluvil. Vypnout všechno, co by mohlo rušit. Při jejích slovech mi povyjede obočí výš. Nejsem si jistý, co přesně tím myslela, ale je mi celkem jasné, že zachází do případu, který jsme zrovna probírali s Modrým. Vlasy mi pročísne vítr, který voní po oceánu. Sleduji esenci, jak nabírá na síle. To je velmi mocné kouzlo, které právě vyvolala. Velmi velmi mocné kouzlo. Trochu zblednu, když si uvědomím, jaké magie kouzlo vyvolala... Ale nestihnu zareagovat. Než se stačím odclonit od štítu a místa vyvolání, již nás nasvítí bílé přízračné světlo. Prudce lapnu po dechu a musím se opřít o ruku, kterou jsem drbal Pan. Čím zřetelnější je postava za mnou, tím hůřeji se mi dýchá. A štíty školy slábnou. V okamžiku, kdy světlo a postava mizí zablokuji své moci na současném stavu, protože to je jediné, čím stačím zareagovat, než nečekané zatnutí do mé moci vyprovodí mé vědomí na procházku. Bezvládné tělo přepadne přes Pan a téměř na Malachi, pokud neuhnula od její srsti. |
| |||
Na hodině kouzelných tvorů V okamžiku, kdy Malachi zašeptá své přání a uvolní se esence, všichni přítomní můžete cítit vůni oceánu, kterou vítr prožene mezi přítomnými. Od kočičí srsti se uvolní zlatá esence, která zavíří ve vzduchu nad ní. Pak je jí najednou mnohem více. A stále esence přibývá. Pak nad celou loukou zasvětlá obloha. Vrhne podivné zářivé světlo na Tortuna, Pan a Malachi. Za nimi se objeví matná, lehce rozostřená postava muže. Vysoký, statný, s krátkými vlasy bílými jako čerstvě padlý sníh. Přes ramena mu leží obrovská dvousečná stříbrně zdobená sekera. Na sobě má rozevlátý bílý šat. Tvé srdce je ryzí. Nechť je ti přání života splněno, dcero oceánu. Ozve se přízračný hlas, který nepřichází odnikud a přeci jen odevšud kolem vás. Ač je postava nezřetelná a nehýbala pusou, Malachi si je jistá, že slova přišla od něj a že na ni upírá zrak. Pak postava ladným pohybem sekeru sundá z ramen a zvedne do vzduchu. Zlatá esence se stáhne k němu a sekeře. Zlaté částečky začnou rotovat kolem dvou ostří a za chvíli se s nimi mísí bílé kousky. Pak sekerou máchne a obojí zmizí nějakým neznámým směrem. Pak vše zmizí. Muž, esence i světlo. Vše je, jak bylo dřív. Téměř. |
| |||
Kouzelní tvorové Částečně Raziel Poslouchám celý výklad a pečlivě ukládám informace. Pak ale přijde úkol a já sleduju, jak se jednotliví studenti přibližují a něco si přejí. Postupně se začínám čím dál tím víc mračit. Trhnu sebou, když do mě Raziel dloubne, a prudce se k němu otočím. Ten výraz, který mám ve tváři se moc neslučuje s mojí obvyklou krásou. Je to celkem jasně čitelná vražda. „Zkusím, neboj.“ Prohlásím mrazivě a jen čekám, až se Shrey spakuje a zmizí. Mezitím k němu natáhnu ruku a pokud mi pomůže, vytáhnu se o něj bez problémů na nohy. Sice se na něj pověsím celou vahou, ale vzhledem k tomu, že není moc velká, pravděpodobně to i ustojí. Pokud ne, po chvilce se zvednu o zem. Těch několik kroků k profesorovi udělám až podezřele pevným krokem. Sice je to jeden z mála čarodějů, které stále nesnáším, ale tohle je mnohem důležitější než moje osobní antipatie. Je ale jedna věc, kterou chci ještě mnohem víc než pomstu. Sesunu se na zem u panterky a nechám nohy změnit do jejich normální podoby, což znamená, že se v trávě rozvaluje silný ocas a já se musím opírat o jednu ruku. Zadívám se kočce přímo do očí a z celého srdce se soustředím na tu jedinou věc, kterou chci víc než pomstít své sestry. "Přiveď mi je zpět. Nech je znovu ovládat moře." Zašeptám a při tom pomalu pohladím nejvýraznější znak. Před očima mám jen obrázek svého hejna tak, jak si je pamatuji, jak dovádějí v jednom z teplých proudů oceánu. |
| |||
Kúzelné tvory S očakávaním pozriem na svoju ruku, aj naspäť na kožušinu, no nič sa nestane. Aj keď som sa snažila predtým sama seba pripraviť na to, že sa to nemusí podariť, cítim výrazné sklamanie. Bola som dokonca ochotná povoliť svoju obranu, a nič z toho. Dlaň okamžite znovu pokryje štít a keď Tortun prehovorí, vrhnem na neho najskôr mierne nechápavý pohľad, ktorý sa ale zmení na mierne zachmúrený a ak vie dobre čítať z mimiky, aj nahnevaný. Niečo čo robím automaticky? To akože mi hovorí že aby sa mi to podarilo musela by som mať dole celý štít? Zbláznil sa? Odfrknem si. Cítim sa byť podrazená, že ostatní svoje priania dostali, nahnevaná na Tortunovu sugesciu že sa to nepodarilo kvôli môjmu milovanému štítu a v skrytu duše nahnevaná aj na seba, že som to nezvládla. Vystriem sa do plnej výšky a rozhodnem sa proste uraziť a tváriť povznesene. Otočím sa na päte a hlavou mi preblesne myšlienka, že by som sa mohla ísť zašiť do sauny, aby som bola čo najďalej od všetkých týchto spokojných tvorov čo si vyžobrali zlatú rybičku, lenže nemala som istotu, že tam nikto z nich po hodine nepríde. Nevedela som ale o nikom, kto by obľuboval lávu, a tak sa rozhodnem vrátiť tam odkiaľ som prišla. S kútikmi stiahnutými dole však tentokrát nenechám trčať hlavu, namiesto toho rozšírim štít do elipsy, naberiem do neho čo najviac vzdušného kyslíka a vstúpim do lávy, kde idem stále viac a viac dolu až sa nado mnou uzavrie hladina. Tam si ľahnem na dno, stočím sa do klbka a mračím sa, zatiaľ čo pokračujem v neúnavnom čerpaní a premieňaní energie. |
doba vygenerování stránky: 1.4958651065826 sekund