| |||
Na hodině kouzelných tvorů V okamžiku, kdy Malachi zašeptá své přání a uvolní se esence, všichni přítomní můžete cítit vůni oceánu, kterou vítr prožene mezi přítomnými. Od kočičí srsti se uvolní zlatá esence, která zavíří ve vzduchu nad ní. Pak je jí najednou mnohem více. A stále esence přibývá. Pak nad celou loukou zasvětlá obloha. Vrhne podivné zářivé světlo na Tortuna, Pan a Malachi. Za nimi se objeví matná, lehce rozostřená postava muže. Vysoký, statný, s krátkými vlasy bílými jako čerstvě padlý sníh. Přes ramena mu leží obrovská dvousečná stříbrně zdobená sekera. Na sobě má rozevlátý bílý šat. Tvé srdce je ryzí. Nechť je ti přání života splněno, dcero oceánu. Ozve se přízračný hlas, který nepřichází odnikud a přeci jen odevšud kolem vás. Ač je postava nezřetelná a nehýbala pusou, Malachi si je jistá, že slova přišla od něj a že na ni upírá zrak. Pak postava ladným pohybem sekeru sundá z ramen a zvedne do vzduchu. Zlatá esence se stáhne k němu a sekeře. Zlaté částečky začnou rotovat kolem dvou ostří a za chvíli se s nimi mísí bílé kousky. Pak sekerou máchne a obojí zmizí nějakým neznámým směrem. Pak vše zmizí. Muž, esence i světlo. Vše je, jak bylo dřív. Téměř. |
| |||
Kouzelní tvorové Částečně Raziel Poslouchám celý výklad a pečlivě ukládám informace. Pak ale přijde úkol a já sleduju, jak se jednotliví studenti přibližují a něco si přejí. Postupně se začínám čím dál tím víc mračit. Trhnu sebou, když do mě Raziel dloubne, a prudce se k němu otočím. Ten výraz, který mám ve tváři se moc neslučuje s mojí obvyklou krásou. Je to celkem jasně čitelná vražda. „Zkusím, neboj.“ Prohlásím mrazivě a jen čekám, až se Shrey spakuje a zmizí. Mezitím k němu natáhnu ruku a pokud mi pomůže, vytáhnu se o něj bez problémů na nohy. Sice se na něj pověsím celou vahou, ale vzhledem k tomu, že není moc velká, pravděpodobně to i ustojí. Pokud ne, po chvilce se zvednu o zem. Těch několik kroků k profesorovi udělám až podezřele pevným krokem. Sice je to jeden z mála čarodějů, které stále nesnáším, ale tohle je mnohem důležitější než moje osobní antipatie. Je ale jedna věc, kterou chci ještě mnohem víc než pomstu. Sesunu se na zem u panterky a nechám nohy změnit do jejich normální podoby, což znamená, že se v trávě rozvaluje silný ocas a já se musím opírat o jednu ruku. Zadívám se kočce přímo do očí a z celého srdce se soustředím na tu jedinou věc, kterou chci víc než pomstít své sestry. "Přiveď mi je zpět. Nech je znovu ovládat moře." Zašeptám a při tom pomalu pohladím nejvýraznější znak. Před očima mám jen obrázek svého hejna tak, jak si je pamatuji, jak dovádějí v jednom z teplých proudů oceánu. |
| |||
Kúzelné tvory S očakávaním pozriem na svoju ruku, aj naspäť na kožušinu, no nič sa nestane. Aj keď som sa snažila predtým sama seba pripraviť na to, že sa to nemusí podariť, cítim výrazné sklamanie. Bola som dokonca ochotná povoliť svoju obranu, a nič z toho. Dlaň okamžite znovu pokryje štít a keď Tortun prehovorí, vrhnem na neho najskôr mierne nechápavý pohľad, ktorý sa ale zmení na mierne zachmúrený a ak vie dobre čítať z mimiky, aj nahnevaný. Niečo čo robím automaticky? To akože mi hovorí že aby sa mi to podarilo musela by som mať dole celý štít? Zbláznil sa? Odfrknem si. Cítim sa byť podrazená, že ostatní svoje priania dostali, nahnevaná na Tortunovu sugesciu že sa to nepodarilo kvôli môjmu milovanému štítu a v skrytu duše nahnevaná aj na seba, že som to nezvládla. Vystriem sa do plnej výšky a rozhodnem sa proste uraziť a tváriť povznesene. Otočím sa na päte a hlavou mi preblesne myšlienka, že by som sa mohla ísť zašiť do sauny, aby som bola čo najďalej od všetkých týchto spokojných tvorov čo si vyžobrali zlatú rybičku, lenže nemala som istotu, že tam nikto z nich po hodine nepríde. Nevedela som ale o nikom, kto by obľuboval lávu, a tak sa rozhodnem vrátiť tam odkiaľ som prišla. S kútikmi stiahnutými dole však tentokrát nenechám trčať hlavu, namiesto toho rozšírim štít do elipsy, naberiem do neho čo najviac vzdušného kyslíka a vstúpim do lávy, kde idem stále viac a viac dolu až sa nado mnou uzavrie hladina. Tam si ľahnem na dno, stočím sa do klbka a mračím sa, zatiaľ čo pokračujem v neúnavnom čerpaní a premieňaní energie. |
| |||
Chodby - Pokoj - Učebna 303 pravděpodobně Felix a Mayli Se spokojeným výrazem opouštím profesora. Zastavím se na koleji pro odloženou knížku. Nemám ale důvod zůstávat zde, když mohu počkat ve třídě, co kdyby se tam náhodou slečna Yritys objevila dřív, či snad hodina začala jinak. Vystoupám tedy schody do 3. patra a vkročím do třídy, která jsem si myslel, že bude prázdná... Není tomu tak. "Dobrý večer." Pokynu těm dvoum hlavou a přejdu k první lavici před katedru. Posadím se šikmo na židli a rozevřu knížku. Pokud mne nijak nevyruší, začtu se. |
| |||
Kouzelní tvorové Miko se odebere a Modrý, jak to tak vypadá, uvažuje nad mou odpovědí. Mezi tvory se vynoří Shrey. Sleduji ji pohledem a podrbu Pan, než se k nám skloní. Když váhá, povzbudivě se na ni usměji. Všímám si, že nepřestává být ostražitá. To jí musí dost ubírat na soustředění. Přejede rukou po srsti, ale kromě příjemného pocitu v dlani se nic nestane. "Pokud se snažíte zformulovat své přání, doporučuji nemyslet na ni jiného. I něco, co si myslíte, že děláte automaticky, ubírá na soustředění." Komentuji neúspěšný pokus polodračice. |
| |||
Jídelna Sonja Popíjím z poháru krev a uvažuju, co budu páchat těch pár minut než začne hodina, když se objeví Sonja. Mohla bych zajít do kuchyně si promluvit s kuchařem. „Zaprdění?“ Nadhodím chybějící slovo a nepatrně se ušklíbnu. Skutečně to dneska byla poněkud nudná snídaně. |
| |||
Jídelna - 303 Hlavně May Tiše se uchechtnu nad Mayiným zhodnocením situace. Asi má pocit, že pukne, ale to se zjevně ještě nesnažila spořádat celého losa ve třech. Škoda nechat maso ležet a s sebou ho brát bylo velmi nepraktické. Upírce kývnu a ta si zjevně najde vlastní zábavu, takže se spokojeně proměním a trochu kolébavým krokem zamířím z jídelny. Dostatečně pomalu na to, aby mi May stačila. Vím, že do začátku hodiny je ještě moře času, ale pokud bych měl někde usnout, alespoň mě pak vzbudí ruch na začátku. Po paměti zamířím do třetího patra a celkem překvapeně zjistím, že je učebna dokonce odemčená, takže si tlapou otevřu a vklouznu dovnitř. Rozhlédnu se a stočím se k lavici nejdál od katedry i od dveří. Spokojeně zazívám a dám se do úpravy kožichu. Jedné z nejdéle trvajících prací, co během dne musím zvládnout. |
| |||
Kúzelné tvory Príchod rôznych študentov zaznamenávam len tak nejak okrajovo. So zavretými očami vnímam ich energiu, aj keď viac ma priťahuje energia tvora, ktorý je pri Tortunovej. Po prvé tú energiu nepoznám, po druhé som ešte podobnú energiu necítila, a po tretie, mala v sebe zvláštnu mágiu. Rochniac sa v pomaly bublajúcej láve ale nepohnem ani len prstom, dokonca nedám na sebe znať ani to, že počúvam, až kým si to celé nejde vyskúšať zlatá. Vtedy otvorím oči a natočím sa tak, aby som cez konský veľký zadok videla na Tortura aj Pantericu. Ak tomu správne chápem...s tou esenciou by bolo schopné takmer čokoľvek, hej? Mágia, na akú nemá niekto predpoklady, dokáže to vytvárať mágiu vôbec samotnú tak, kde by nemala čo robiť. A my tu máme mať...v podstate...voľnú ruku. Aj keď samozrejme, musí nám ju dať sama, takže keby si ktokoľvek želá čosi nad rámec bežne uvažovateľnej normálnosti, odišiel by na prázdno. Prehliadnem si poriadne Pan, keď som už na ňu videla, keďže doteraz som skúmala len jej energiu, nie ju samotnú. Jej fyzické aspekty ma nejako nedesia, viac som obozretná pri tých telepatických a psychických schopnostiach. Počkáme čo ostatní a...uvidí sa. Pošlem kúsok energie aj do uší, aby mi nič stade neušlo, a bezmyšlienkovite a nehlučne pri pozorovaní škrabkám nechtom po čiernom kameni. Pomerne veľa spolužiakov sa chytilo šance a išlo skúsiť šťastie, no ja som zostávala skrytá v láve, čerpajúc energiu z horúčavy a veľmi pozorne observujúc všetko, čo sa dialo. Mala som na to viac dôvodov. Chcela som si ujasniť, čo presne som chcela. Presnosť a jasnosť myšlienky mala byť jedným z hnacích motorov, a ak Tortunove slová o strážcoch boli pravdivé, toto bola pomerne vzácna príležitosť niečo získať. Zároveň som však váhala ísť tam. Ak som to dobre pochopila, musela som jej prejsť dlańou po zlatých znakoch. Dlaňou, nie štítom, takže by som musela štít stiahnuť a mať dobrovoľne s niekým fyzický kontakt. ďalšia vec? Tu na škole, a aj všeobecne v živote som zistila, že v drvivej väčšine prípadov platí pravidlo niečo za niečo. Nešlo mi do hlavy, že by toto nemalo nejaký háčik- okrem toho, že sa to nemusí absolútne podariť, alebo sa náš lesný strážca môže rozhodnúť, že mi neposkytne ani borovú figu. Keď však vidím, ako sa kobyle dostane novej zbrane, za ňou sa čosi intenzívne stane blonske až tasí meč a aj Modrý vznesie dotaz, pri ktorom ma napadne veľa nebezpečných vecí, rozhodnem sa. Keď sa ostatný vyzbrojujú informáciami a fyzickými vecami...tak to možno za pokus stojí. V hlave upevnené čo chcem sa zapriem rukami o kraj lávového jazierka a pružne sa vytiahnem von. Idem krížom cez čiernu plochu, zatiaľ čo zo mňa lenivo zliezajú a odkvapkávajú kúsky lávy, dopadajúce na kamennú plochu, kde rýchlo stuhnú ako chladnú. Prejdem okolo Sigiho už čistá, no ešte zo mňa sála teplo z môjho predchodzieho odpočívadla, až sa zastavím rovno pri Pan. Kývnem hlavou, ale či je to na znak pozdravu alebo len povzbudzujem sama seba sa nedá určiť. Natiahnem si prsty na pravej ruke, pričom sa letmo pozriem Pan do očí a zhlboka sa nadýchnem. Risk alebo zisk Shrey. Nenávidela som sťahovať svoj štít, ale ak by sa to podarilo, hoci len sčasti, ušetrilo by mi to kopu času v knihovni a na pozemkoch. Pozriem na Tortuna a potom znova na tvora predo mnou, načo sa mi s miernych zašklbnutím prstov stiahne štít z dlane. Od zápästného kĺbu po končeky prstov, nič viac. Čupnem si k nej ostražito s kolenami mierne od seba pre pevnú stabilitu a s napnutými svalmi v končatinách natiahnem jednu ruku k jej srsti. Sústredím celú myseľ, keď prechádzam rukou po zlatých znakoch. Chcela by som informácie o všetkých schopnostiach, ktorých som schopná, ako sa dajú využiť a vedomie o tom, ako ich používať. Upnem sa na to. Bolo to to, čomu som v podstate venovala väčšinu svojho voľného času tu- zistiť, čo som, čo dokážem, čo všetko na mňa prešlo z tých tvorov z ktorých pochádzam. Mohlo by mi to pomôcť aj s premenou, ktorá mi tak veľmi nešla. Mohlo by mi to pomôcť...s kopou vecí. |
| |||
Kouzelní tvorové Malachi Vydá za dva vydá za dva... A to uchechnutí... Vyznělo trochu zákeřně... Mno asi mi to zůstane záhadou než toho profesora Svena více poznám. Pak sleduju průběh hodiny. Mimo přání toho aby pršelo pivo, což by bylo víc než vítané - škoda že neúspěšné - jsou aspoň to co slyším dost zajímavé přání. Je to úžasné co všechno se tam děje. Člověk by mohl říct skoro zázraky. Vrácení hlasu. Neuvěřitelné. Já jen stojí a přihlížím s otevřenou pusou. Po chvíli dloubnu ramenem do Malachi:"Běž to taky zkusit ne?" Řeknu to s vtipem v hlase, ale když se nad tím více a více zamýšlím, říkám si proč ne. Od té doby jen s otázkou ve výrazu hledím na Mal a čekám na reakci. |
doba vygenerování stránky: 1.423318862915 sekund