| |||
Kouzelná hodina Slastně zavřu oči a dlouze se nadechnu slaného vzduchu. Pak už sleduji, jak se kolem vznáší čím dál tím víc zlaté esence a nevěřím pomalu svým očím. Tohle vypadá na skutečně obrovské kouzlo. Začnu se trochu obávat, když se někdo přibližuje, ale zároveň si tak všimnu, co to dělá s Tortunem. Na tváři se mi usadí obrovsky překvapený výraz, do kterého velmi pomalu proniká obrovská radost. Sice jsem si poslední dobou myslela, že moje srdce je spíše ryzí nenávist než co jiného, ale při jeho dalších slovech se skutečně velmi upřímně usměju obrovskou úlevou. „Děkuji.“ Vydechnu v podstatě v posvátné úctě. Tak mimochodem jsem si všimla, jak Tortun odpadl a kdybych na to věřila, myslela bych si, že Vánoce přišli dřív. Ne jedno, ale dvě přání naráz? Pomalu se svezu do trávy na záda. Možná by to mohlo vypadat, že jsem také omdlela, ale radostně se usmívám, že šířeji to snad ani nejde a rozevřenýma očima se dívám do nebe. V očích se mi v příští chvíli začnou odrážet plameny a normálně bych z toho pravděpodobně měla skutečně špatný pocit, ale teď by mi bylo jedno i kdybych měla uhořet. |
| |||
POZEMKY ŠKOLY A VŠUDE, KDE JE VIDĚT NA OBLOHU Jen pár okamžiků po tom, co Tortun odpadne do bezvědomí se obloha nad školou zaleskne napřed indigovou barvou a hned na to zahoří jasnými plameny. Všichni kdo mají alespoň trochu démonské krve (nebo znalosti) poznají, že plameny, které nyní školu obklopují jsou zcela jistě pekelné. Osvítí tak na krátkou dobu celé pozemky, než zhasnou. |
| |||
Kouzelní tvorové Shrey se zatváří naštvaně a urazí se, nicméně s tím momentálně nemohu nic dělat. Ne každému se to povede, i když mne překvapuje, kolika z nich se to povedlo. Hodím pohledem po Pan. Nejsem si jistý jak, ale určitě to nějak švindluje. Kontroluji jen bezpečnost kouzel a nechávám je si přát co chtějí. Dokonce i přes známé antipatie k mé osobě se dostaví i Malachi. Povzbudivě se na ní usměji. Pochvalně pokývnu hlavou, když si promění nohy v ploutev a podívám se po třídě. To je přesně to, o čem jsem mluvil. Vypnout všechno, co by mohlo rušit. Při jejích slovech mi povyjede obočí výš. Nejsem si jistý, co přesně tím myslela, ale je mi celkem jasné, že zachází do případu, který jsme zrovna probírali s Modrým. Vlasy mi pročísne vítr, který voní po oceánu. Sleduji esenci, jak nabírá na síle. To je velmi mocné kouzlo, které právě vyvolala. Velmi velmi mocné kouzlo. Trochu zblednu, když si uvědomím, jaké magie kouzlo vyvolala... Ale nestihnu zareagovat. Než se stačím odclonit od štítu a místa vyvolání, již nás nasvítí bílé přízračné světlo. Prudce lapnu po dechu a musím se opřít o ruku, kterou jsem drbal Pan. Čím zřetelnější je postava za mnou, tím hůřeji se mi dýchá. A štíty školy slábnou. V okamžiku, kdy světlo a postava mizí zablokuji své moci na současném stavu, protože to je jediné, čím stačím zareagovat, než nečekané zatnutí do mé moci vyprovodí mé vědomí na procházku. Bezvládné tělo přepadne přes Pan a téměř na Malachi, pokud neuhnula od její srsti. |
| |||
Na hodině kouzelných tvorů V okamžiku, kdy Malachi zašeptá své přání a uvolní se esence, všichni přítomní můžete cítit vůni oceánu, kterou vítr prožene mezi přítomnými. Od kočičí srsti se uvolní zlatá esence, která zavíří ve vzduchu nad ní. Pak je jí najednou mnohem více. A stále esence přibývá. Pak nad celou loukou zasvětlá obloha. Vrhne podivné zářivé světlo na Tortuna, Pan a Malachi. Za nimi se objeví matná, lehce rozostřená postava muže. Vysoký, statný, s krátkými vlasy bílými jako čerstvě padlý sníh. Přes ramena mu leží obrovská dvousečná stříbrně zdobená sekera. Na sobě má rozevlátý bílý šat. Tvé srdce je ryzí. Nechť je ti přání života splněno, dcero oceánu. Ozve se přízračný hlas, který nepřichází odnikud a přeci jen odevšud kolem vás. Ač je postava nezřetelná a nehýbala pusou, Malachi si je jistá, že slova přišla od něj a že na ni upírá zrak. Pak postava ladným pohybem sekeru sundá z ramen a zvedne do vzduchu. Zlatá esence se stáhne k němu a sekeře. Zlaté částečky začnou rotovat kolem dvou ostří a za chvíli se s nimi mísí bílé kousky. Pak sekerou máchne a obojí zmizí nějakým neznámým směrem. Pak vše zmizí. Muž, esence i světlo. Vše je, jak bylo dřív. Téměř. |
| |||
Kouzelní tvorové Částečně Raziel Poslouchám celý výklad a pečlivě ukládám informace. Pak ale přijde úkol a já sleduju, jak se jednotliví studenti přibližují a něco si přejí. Postupně se začínám čím dál tím víc mračit. Trhnu sebou, když do mě Raziel dloubne, a prudce se k němu otočím. Ten výraz, který mám ve tváři se moc neslučuje s mojí obvyklou krásou. Je to celkem jasně čitelná vražda. „Zkusím, neboj.“ Prohlásím mrazivě a jen čekám, až se Shrey spakuje a zmizí. Mezitím k němu natáhnu ruku a pokud mi pomůže, vytáhnu se o něj bez problémů na nohy. Sice se na něj pověsím celou vahou, ale vzhledem k tomu, že není moc velká, pravděpodobně to i ustojí. Pokud ne, po chvilce se zvednu o zem. Těch několik kroků k profesorovi udělám až podezřele pevným krokem. Sice je to jeden z mála čarodějů, které stále nesnáším, ale tohle je mnohem důležitější než moje osobní antipatie. Je ale jedna věc, kterou chci ještě mnohem víc než pomstu. Sesunu se na zem u panterky a nechám nohy změnit do jejich normální podoby, což znamená, že se v trávě rozvaluje silný ocas a já se musím opírat o jednu ruku. Zadívám se kočce přímo do očí a z celého srdce se soustředím na tu jedinou věc, kterou chci víc než pomstít své sestry. "Přiveď mi je zpět. Nech je znovu ovládat moře." Zašeptám a při tom pomalu pohladím nejvýraznější znak. Před očima mám jen obrázek svého hejna tak, jak si je pamatuji, jak dovádějí v jednom z teplých proudů oceánu. |
| |||
Kúzelné tvory S očakávaním pozriem na svoju ruku, aj naspäť na kožušinu, no nič sa nestane. Aj keď som sa snažila predtým sama seba pripraviť na to, že sa to nemusí podariť, cítim výrazné sklamanie. Bola som dokonca ochotná povoliť svoju obranu, a nič z toho. Dlaň okamžite znovu pokryje štít a keď Tortun prehovorí, vrhnem na neho najskôr mierne nechápavý pohľad, ktorý sa ale zmení na mierne zachmúrený a ak vie dobre čítať z mimiky, aj nahnevaný. Niečo čo robím automaticky? To akože mi hovorí že aby sa mi to podarilo musela by som mať dole celý štít? Zbláznil sa? Odfrknem si. Cítim sa byť podrazená, že ostatní svoje priania dostali, nahnevaná na Tortunovu sugesciu že sa to nepodarilo kvôli môjmu milovanému štítu a v skrytu duše nahnevaná aj na seba, že som to nezvládla. Vystriem sa do plnej výšky a rozhodnem sa proste uraziť a tváriť povznesene. Otočím sa na päte a hlavou mi preblesne myšlienka, že by som sa mohla ísť zašiť do sauny, aby som bola čo najďalej od všetkých týchto spokojných tvorov čo si vyžobrali zlatú rybičku, lenže nemala som istotu, že tam nikto z nich po hodine nepríde. Nevedela som ale o nikom, kto by obľuboval lávu, a tak sa rozhodnem vrátiť tam odkiaľ som prišla. S kútikmi stiahnutými dole však tentokrát nenechám trčať hlavu, namiesto toho rozšírim štít do elipsy, naberiem do neho čo najviac vzdušného kyslíka a vstúpim do lávy, kde idem stále viac a viac dolu až sa nado mnou uzavrie hladina. Tam si ľahnem na dno, stočím sa do klbka a mračím sa, zatiaľ čo pokračujem v neúnavnom čerpaní a premieňaní energie. |
| |||
Chodby - Pokoj - Učebna 303 pravděpodobně Felix a Mayli Se spokojeným výrazem opouštím profesora. Zastavím se na koleji pro odloženou knížku. Nemám ale důvod zůstávat zde, když mohu počkat ve třídě, co kdyby se tam náhodou slečna Yritys objevila dřív, či snad hodina začala jinak. Vystoupám tedy schody do 3. patra a vkročím do třídy, která jsem si myslel, že bude prázdná... Není tomu tak. "Dobrý večer." Pokynu těm dvoum hlavou a přejdu k první lavici před katedru. Posadím se šikmo na židli a rozevřu knížku. Pokud mne nijak nevyruší, začtu se. |
| |||
Kouzelní tvorové Miko se odebere a Modrý, jak to tak vypadá, uvažuje nad mou odpovědí. Mezi tvory se vynoří Shrey. Sleduji ji pohledem a podrbu Pan, než se k nám skloní. Když váhá, povzbudivě se na ni usměji. Všímám si, že nepřestává být ostražitá. To jí musí dost ubírat na soustředění. Přejede rukou po srsti, ale kromě příjemného pocitu v dlani se nic nestane. "Pokud se snažíte zformulovat své přání, doporučuji nemyslet na ni jiného. I něco, co si myslíte, že děláte automaticky, ubírá na soustředění." Komentuji neúspěšný pokus polodračice. |
| |||
Jídelna Sonja Popíjím z poháru krev a uvažuju, co budu páchat těch pár minut než začne hodina, když se objeví Sonja. Mohla bych zajít do kuchyně si promluvit s kuchařem. „Zaprdění?“ Nadhodím chybějící slovo a nepatrně se ušklíbnu. Skutečně to dneska byla poněkud nudná snídaně. |
doba vygenerování stránky: 1.372428894043 sekund