| |||
Kouzelní tvorové Pozorně sleduji jeho reakce připraven na cokoliv, co by mohlo přijít. Odmrští se do prostoru od Pan a tasí meč, v ten okamžik bleskově mávnu rukou a meč se mu v ruce rozplyne a zmizí. "Uklidněte se." Vyzvu chlapce klidně a hlas podbarvím mocí, takže nemá na výběr a vnímat mne bude, i když s nikým jiným nekomunikuje. Klesne na kolena, ale za chvílí se rozmachuje rukama v odmítavém gestu a vydá se na své místo. Vypadá to, že tato krize ustoupila. Chlapce vystřídá medusa. Mrknu, protože jsem netušil, že se hodiny účastní, dokud se nezvedla a dokonce chce využít nabídky. Když se pod obrem začne tvořit menší pivní rybníček, zvednu k němu pohled. "Užívejte si to, dokud ho máte. Z důvodu bezpečnosti vám ho nemohu nechat mimo mou hodinu." Upozorním ho. To že se opije je již jeho problém. Nevím co má kdy za hodiny, takže to odmítám řešit. Vrátím se pohledem k Miko. Sleduji její dlaň. Ta jí začne drobně brnět, jak na ni ulpívá zlatavá esence. Pak se jí začne šplhat po pokožce po těle. Chvíli na sebe bere podobu zlatavých šupinek, které však rychle tmavnou, mění se na zelené a pak zmizí a zůstane ji opět hladká pokožka. Sleduji to s jistým akademickým zaujetím. Netuším, co si přála, ale doufám, že jí to pomůže. Usměji se na ni. Pak vzduch pročísne dotaz. Zvednu pohled a vyhledám Modrého. "Vskutku zajímavý dotaz. Záleží na tom, jak moc se zvládnete koncentrovat a jak moc vám sférická energie odpoví. Co vím, tak se síla kouzla také odráží na vašich emocích a psychických schopnostech. K druhé části... Jak jsem již říkal, dokáže zesílit bílou magii natolik, že lze využít jako černá. Takže teoreticky ano, dokáže lámat pravidla magie." Zamyšleně si ho prohlížím, protože mne napadá jen několik případů, proč by se na něco takového mohl někdo zeptat a ani jeden se mi příliš nelíbí. |
| |||
Hodina u lesa - Kouzelní tvorové Držím hlavu nahoře, když je to takových tvorů a dávám pozor na synátora. Výklad však pozorně poslouchám. Když se podívá po nás, naštvaným pohledem loupnu okem po druhé polovině. To jsem mu taky ještě nevytkl a mohl bych. Pak se dostane k praktické části hodiny. Se zájmem hlavu trochu přiblížím. Jak moc silnou magii můžeme získat? Může i porušovat běžné zákony magie? Zeptám se zamyšleně a svůj dotaz před okolím neskrývám. |
| |||
Na hodině Kouzelných tvorů Když se ti dva zdekují, spokojeně se rozvalím v trávě. Jsem ráda za své pevné oblečení, které ke mne nepropouští chlad od země. I přes svou chuť je zcela ignorovat se ke mne část výkladu dostane. Napřed se nadzvednu na loktech a podívám se směrem k Tortunovi. Nakonec se zvednu a popojdu blíž, abych mohla poslouchat zbytku výkladu. Přihlížím jednotlivým pokusům. Mrknu na Dan, když se vrací a zazubím se. Ten poslední klučina své přání asi nevybral. Počkám, až se usadí a je bezpečno a protáhnu se kolem studentů dopředu. Hádci jsou podezřele pokojní a dávají pozor na to, co se děje. Natáhnu ruku k srsti a na okamžik se zarazím. Co když se to povede? Pak se nadechnu a ruku položím na zlatý znak, zavřu oči jak se koncentruji na své přání. Za tmavými brýlemi to však stejně není pořádně poznat. Vybavím si všechny ty momenty svého života, kdy jsem toho litovala. Pak zformuji své přání k magii. Přála bych si mít možnost aktivně využívat svou magii. |
| |||
Jídelna May, Felix, Sarah Jo, všechno se dá zabít, něco hůř než jiné. Ale mrtví jsou neužiteční, naprosto k ničemu. "Dobře" kývnu na vlkouše "Tak se opatruj." mrknu na May. Nepřipojím se k ním místo toho popíjím z poháru, doplním tabatěrku. Sice je ta krev taková odražená, ale už si začínám zvykat. Navíc po takovém nedobrovolném půstu, mi to chutná vlastně jako božská manna. Při tom si vzpomenu jak chutnala krev toho profesora, musím se olíznout. Pokud mezitím neodešla Sarah, tak se vedle ní posadím. "To jsou tady všichni takový..." nedořeknu větu počkám, jestli jí nedopolní vhodným slovem, abych zjistila, jestli to vidí stejně. |
| |||
Kouzelní tvorové Poslóchám co dodává k ostatním. Jako jí to přičaruje tólec, tomu nevím co a já utřu. Zafuním. Pak kvákne něco vo tem, že kózla můžó mít spožďo. Tak mrknu, jestli sa přece jen neblíží nějaké mrak. Zafuňím. To bych asi měl aspoń na prstě ten zlaté prach. Pak si de přát něco komedoška. Ucítím kapku na frňáku a další a další. Podívám se nad sebe a tam mrak. "Juch" zařechtám se a vypláznu jazyk. "Špica" Nějak mě nepřekáží, že furt to pivo prší a já su durch. Však sem kedysi hantýroval, že kdybych moch, tak se v tem kópu. Takhle teda spíš sprchuju. Sundám triko. Takže na vokolí vyvalím svoje chlupatý panděro a cecky. Zmuchlám triko a uvážu kolem kebule, aby mňa neteklo pivisko do vočisek a dál si chlemtám pivní dišť. Příště si budu radši přát bezedné škopek. Asi mi došlo co myslel tím, ať si dáváme bacha na to co si přejeme. I tak mám na xichtě úsměv vod ucha k uchu a nos mě rudne čímdál víc. |
| |||
Hodina Kouzelných tvorůOtevřu oči. Všimnu si zlatavého dýmu, který vychází z Pan a přelétává mi kolem hlavy. Najednou se vstřebá do mé hlavy a mne najednou pohltí.. vše. Neznámé obrazy se stávaly známýma a dokázal jsem pochytit několik detailů. Najednou silné nezávislé emoce. Propichovaly mne jako tisíce jehel na akupunktuře a dávaly mi najevo, že jsou to mé emoce. Poté vidina z dávných dob. Chrám? Lidé? Oheň? Zatím si to nedokážu nějak pospojovat, ale určitě to má nějakou návaznost. Jak se všechno zjeví, vše pomine. Před očima mám temnotu a proto zamrkám. Promnu si oči a zamžourám kolem sebe. Stále cítím ty emoce a v síle afektu odskočím od kočky a tasím meč, kterým mířím na všechny okolo sebe. Náhle se mi vrátí vědomí a začne mne třeštit hlava. Bolest byla neúnosná a přiměla mne si pokleknout a hluboce vydechovat. Nepřijmu žádnou pomoc od okolí a odbelhám se na volné místo vedle Aine. Hlava částečně polevila, což mi uvolnilo místo na přemýšlení o vidině, kterou jsem před chvílí prožil. Na otázky, nebo jakýkoliv rozhovor ostatních vůbec nereaguji a topím se ve svých myšlenkách. |
| |||
jídelna a hurá do místnosti Felix, a hodně okrajově tomatová Sonja Felix se vrátí a pro mě trochu překvapivě se okamžitě promění. Mít tak plné břicho asi bych podobný výkon neriskovala. Jednoduše bych lidské podobě nepřisuzovala stejně velký žaludek jako té vlčí. Naštěstí pro mě i Sonju zatím obsah zůstal na svém místě. „Já jsem pro. Hlavně tedy nevím kde je, takže jestli tam půjdeš, jdu s tebou. Ale v zásadě budu ráda za jakékoliv místo, kde se dá sedět bez toho, abych měla pod nosem jídlo.“ souhlasím s Felixovo nápadem. Zůstat tu sedět tak ve chvíli, kdy si to jen trochu sedne budu přidávat další. S pohledem na Felixe, mi dojde, že žravost je asi naším druhovým prokletím. |
| |||
Jídelna - 113MM nikdo konkrétní V klidu upíjím z poháru a sleduji okolí netknut děním kolem mne. Nakonec se začne místnost vyprazdňovat. Kontroluji si čas. Je sice poněkud brzy, ale slečna Yritys se zde neukázala, takže nemám důvod se zde nadále zdržovat. Vyprázdním poslední pohár a zvednu se. Klidným pomalým krokem odcházím směrem místnost, kde bude hodina. První patro. Však učebna je zamčená, takže se usadím na rám okna v chodbě a čekám, až dorazí profesor. |
| |||
Jídelna May a Sonja Trochu ztěžka funím, jak jsem to možná fakt přehnal. Ani nevím, co mě to napadlo se takhle přežrat. Vlastně moment, vím to naprosto přesně. Dokulím se zpět ke stolu, ale na to, abych se přikrčil pod něj už tak trochu nemám morálku. Místo toho se znovu proměním a kouknu na obě dívky. "Možná bychom mohli jít dřív na hodinu. Zabrat dobrý místa vzadu a hlavně trochu vydechnout než po nás někdo bude něco chtít?" Jo, slyšel jsem, že spousta tvorů tu odpočívá třeba u bazénů, ale k vodě mě hned tak někdo nedostane, do lesa se zase nedostanu já a vím, že na pozemcích právě probíhá nějaká hodina, kam se zdekovala poměrně velká část školy. Další pohled věnuji upírce. "Tobě dám vědět, neboj nezapomenu na to." Ušklíbnu se a vyčkám, jestli se ke mě někdo přidá, nebo si před hodinou ještě schrupnu. |
doba vygenerování stránky: 1.3456490039825 sekund