| |||
Kouzelní tvorové Sleduju spolužáky, ale nevypadá to, že by se jim moc dařilo. Když se vrátí Jožin, ukážu mu palec nahoře. „Škoda, i když já radši whisku.“ Prohodím k němu, když se skládá do sedu. Bělásek, kentaurka, až začínám skoro poskakovat na místě. V hlavě mám tolik nápadů a nakonec jen jedno přání. Jaká škoda. Pokud bych si tedy nepřála koťátko, hmm. Sakryš, to by se mohlo hodit,ale zase by to asi nakonec nebyla taková sranda. Docela mě překvapí, že Yqi se přání zjevně splní, i když nic neřekne nahlas, takže univerzální návod asi nebude. Ještě než se kentaurka zvládne pořádně vzdálit, už stojím na nohou a málem šlapu po těch dvou. No kterej blázen by si taky sedal přede mě, že? Jakmile překonám překážky v cestě, před kočku v podstatě dopadnu. Šibalsky se na ni uculím a nakloním se jí k uchu tak, aby mě slyšela asi jen ona, možná tak ještě Tortun. „Jsi skutečně krásná a mocná a moc hodná, že nám tu tak hezky pomáháš. Jenom si myslím, že bychom mohli zkusit přání obříkovi.“ Jen trochu jinak. Pohladím kočku dlouze po hřbetě a na konci trochu podrbu ať už se stalo cokoli. V hlavě pečlivě udržuju obrázek malého obláčku lijícího pivo obrovi na hlavu. Soustředit se na to ještě trochu víc, byla by z toho krásně propracovaná iluze. |
| |||
Hodina Kouzelných tvorů Trochu nervózně promnu v ruce luk, když se na mne ještě tak usmívá. Když však pohladím kočku, začne mne brnět dlaň. Až polekaně prudce švihnu ocasem. Zvednu ruku a vyděšeně se podívám na zlatý dým, co z ní stoupá. Pak se ale začne formovat a já si nové tvary překvapeně prohlížím. Po chvíli mi v ruce visí nový toulec. Zamrkám a pak se nadšeně usměji. Vypadá prázdný, ale když do něj sáhnu, nahmátnu šíp. Ono to fungovalo! Nevypadá sice tak bytelně, jak bych chtěla, ale pořád je to skvělé. "Díky." Zamumlám tak nějak všem, protože si nejsem jistá, kde bych měla děkovat. Pak mne pochválí, takže se skoro zatetelím. Spokojeně se usměji a odkráčím směrem k Sigimu. Nový toulec si pověsím kolem krku. Svůj starý si schovám na pokoji. "Měl jsi pravdu." Zářivě se usměji. |
| |||
Kouzelní tvorové Když se na mne podívá nechápavě, kývnu mu. "Podařilo se to. Jen ne vždycky kouzlo sepne tak, jak si představujete. Pozor na formulaci kouzla a přání. Ne vždy se splní tak, jak sami očekáváte." Odpovím mu a vlastně všem. "Může se tak stát, že ač si myslíte, že se nic nestalo, časem se kouzlo projeví. Nebo se projevilo jen jinak, než jste chtěli. Vše závisí na mysli, vizualizaci a volbě slov." Pokračuji ve výkladu. To už sem ale místo démona kráčí kentaurka. Povzbudivě se na ni usměji, když se promění. Předkloní se a přejede dlaní po srsti Pan. Dlaň jí okamžitě zabrní a když jí oddálí, začne jí z dlaně stoupat zlatavý dým. Ten se po chvíli zformuje do zdobeného, celkem malého toulce. S tím zlatá zmizí. Pokynu jí hlavou. "Výborně." Pochválím jí. |
| |||
Hodina Kouzelných tvorů Odklidíme se stranou a Sigi vypadá dost nepřítomně. Jen pokukuji po ostatních a nervózně svírám luk. Volnou rukou přepočítávám zbylé šípy. Pak ale začne hodina a já zvědavě poslouchám. Je to vlastně stejné jako v džungli, takže se nové informace dozvídám až v druhé půlce a to o kočce, která je tam u něj. Zvědavě po ní pokukuji. Pak to jde zkusit několik spolužáků... A dokonce i Sigi. Zamrkám, když vyzve mne. Rozhlédnu se po okolí, ale nikdo nevystartoval na ty co tam šli, takže nakonec váhavě vykročím také. Je tu vlastně jedna věc, kterou bych si přála. Abych dosáhla, musím se proměnit do menší formy a trochu se ponížit, abych mohla přejet rukou po srsti kočky. Plnou myslí jak jen svedu se soustředím na nový nezničitelný samodoplňovací toulec. |
| |||
Kouzelní tvorové Když se mě dotkne Tortun, podvědomě okamžitě cuknu. Zvířata mám rád, protože na ty moje moc až tolik neplatí. Hned si ale uvědomím, že se dotýká bílé pokožky a ne jasně rudé kůže, takže se mu nevysmeknu a nechám ho, aby mi předvedl co a jak. Překvapeně zjistím, že mi na dlani skutečně něco zlatavého utkvělo, ale nějak se to nechce pustit a vytvořit to, co jsem chtěl. A navíc to mizí. Ošiju se, jakoby odněkud studeně zafoukalo a nechápavě na Tortuna kouknu, jestli má nějaké vysvětlení. Tak asi nakonec přeci jenom špatně... Dlaň, kde zmizela esence držím před sebou, jako bych se s ní trochu bál pohnout. Po chvilce se ale zvednu a radši udělám místo někomu dalšímu. Cítím se trochu zklamaně. Jo, moc nadějí jsem tomu nedával, ale... no teď už je to jedno. Vrátím se na svoje místo a statečně se na Yqi usměju. „Měla bys to zkusit, třeba budeš mít víc štěstí než já.“ Mrknu na ni, i když ruku pořád držím před sebou. Třeba to bude mít jenom zpožděný efekt. |
| |||
Kouzelní tvorové Po Jožinově odchodu se přiblíží Sigi. Lehce povytáhnu obočí, jsem skutečně zvědav, jestli se mu to povede a co bude chtít. Podívá se po nás, ale Pan spokojeně vrní přede mnou a já lehce kývnu hlavou. Začne jí srst cuchat. Nadechuji se k opravení, když promluví k Pan. Nechám odpovědět jí, pravděpodobně jen k němu. Když se odmlčí a začne soustředit, vezmu jeho dlaň a položím jí na největší zlatý symbol. Zaberu, abych mu předvedl, že musí srst přejet dlaní a nevjíždět do ní. Poté ho pustím. Ucítí lehké šimrání a příjemnou vůni. Když zvedne dlaň a podívá se na ni, má na ni nalepený zlatou esenci. Třpytí se a vypadá napůl étericky. Narozdíl od toho, co jsem jim předváděl já, se však neoddělí od jeho pokožky, ale pomalu se propije do jeho dlaně a zmizí v jeho těle. |
| |||
Kouzelní tvorové S trochu nepříjemným pocite v zádech si konečně uvědomím, kolik tvorů se tu nakonec sešlo. Rozhodně to vypadá, že nejsem jediný, kdo na hodině původně být vůbec neměl. Poslouchám výklad a skutečně se snažím si všechno zapamatovat. Z lesa sice nemám dobrý pocit, ale asi by mohlo být vhodné vědět co a jak i pokud se mi moc vrátí, i když ne. Nijak zvlášť se neženu si nechat ukousnout ruku, takže se první vydá splnit zadaný úkol Sinead. No, trochu to zjevně nedotáhla, ale vypadá to, že se jí nic nestalo. Rozhlédnu se kolem, jestli se někdo další zvedá. Kupodivu to vzal do vlastních rukou obr. Ne, že by mi vadilo, že budu mít ještě chvíli na to si dodat kuráž, ale zkusit to chci. Třeba by mi pak mohla pomoct i v budoucnu, i když to asi těžko, divím se, že se nechá takhle zneužívat při hodině. Tiše se uchechtnu, když si Jožin přeje dost nahlas, asi jako kdyby to byla nějaká kouzelná lampa. Trik se ale nakonec nekoná a jsem tomu asi spíš rád. Jednak jsem pivu nikdy nepřišel na chuť a pak nepotřebuju být celej mokrej. To jsou taky nápady. Tortun ještě upřesní proč asi se to nepovedlo, čímž mám tak trochu pocit, že moje naděje o něco poklesli, ale to nevadí. Koutkem oka si všimnu, že se někdo hlásí a pak padne i dotaz. Sice poslouchám odpověď, ale tohle mě zrovna moc netrápí – moje vzpomínky jsou přesně tam, kde jsem je nechal. Jakmile se tedy Jožin zdekuje, vyskočím rychle na nohy já, aby mě tázající se Simiel nepředběhnul. Přeci jen, dokud jsem rozhodnutý, měl bych toho využít. Taky bych si to mohl rozmyslet. Pomalu dojdu ke kočce, přeci jen je dost velká a pokud by po mě chtěla skočit, nemám jak ji zastavit. Na druhou stranu tu je Tortun, takže snad nic takového neudělá. Jen si pohledem u obou zkontroluji, jestli nemají nic proti, ale pokud to vypadá, že ne, sednu si k Panterii a začnu jí cuchat srst. Pak si uvědomím, že je z lesa a trochu uhnu pohledem. "Omlouvám se, že jsem občas zapálil nějaký strom... nebo víc stromů..." Mlovím tiše. Jo, tohle je fakt trapné, chtít něco od někoho, komu jsem málem spálil domov. Ale vím, co bych chtěl. Vím, že Yqi říkala, že její příbuzní se schovali v horách a bude těžké je najít. Chci něco, co by jí s tím hledáním mohlo kdykoli pomoci. Nějaký kompas, který by jí ukázal cestu k ostatním, kdyby se rozhodla vrátit. |
| |||
Kouzelní tvorové Jožin už to znovu nezkusí a odejde zpět na své místo. Hodím po něm jen pohledem, ale vzhledem k tomu, že jiný chlapec mává rukou ve vzduchu, upřu pohled jeho směrem. S úsměvem a pokynutím hlavy ho vyzvu, aby mluvil. Je mi tak nějak jedno, že se pochechtává. To je tady tak nějak nejméně rušivý zvuk, vzhledem k tomu, že tu máme draky. Zvedne se a položí dotaz. Zamyslím se. "Záleží na tom, jak byli vzpomínky odňaty. Esence může být hojivé kouzlo, které spraví paměť. Může být dostatečně silná bílá magie, aby zlomila bariéru přes vzpomínky. Dost asi bude záležet na formulaci." Odpovím mu. |
| |||
Kouzelní tvorové Žádný pivo chcát nezačne. Mlasknu. Co už. "Co sa dá robiť. Tak další." V mém hlase je slyšet zklamání. Nemám rád magiu, nefunguje když chcu a funguje když nechcu. Aspoň jednó z ní mohlo být něco dobrýho. Došórám se na místo, kde sem předtím seděl. Kecnu na prdel, zkřížím nohy do turka a vopřu si lokty vo kolena. Fuňím. Jo dokážu se do takové pózy složit, akorát to nevypadá tak elegantně jak u nějaké jogíny. |
doba vygenerování stránky: 1.3959009647369 sekund