| |||
Kouzelní tvorové Zpod mé ruky se zvedne kouzelný obláček, který pohledem trochu překvapeně sleduju. Pak se ale uchichtnu a ještě jednou kočku podrbu. Nakloním se k ní a dám jí pusu do kožichu. "Díky." Se smíchem se zase vydám zpět. Tak trochu poskakováním. S očekáváním sleduju reakci Jožina. |
| |||
Kouzelní tvorové Když se mi zpoza zad začne ozývat rytmické klepání, jen povytáhnu obočí a ani se neohlížím. Na tváři se mi usadil úsměv. Ani jsem nečekal, že bude mít hodina takový úspěch. Pravda ale je, že za to může převážně Pan, která celkem ošklivě zneužívá studentů ke svému drbání. Na poděkování kentaurky jen pokývnu hlavou, to už ale do trávy vedle panterky dopadne modrá dívka. Tohle také nechávám na Pan, aby okomentovala. Jak začne Dan hladit Pan, zvedne se zpod její dlaně zlatavý oblak. Vyletí vzhůru a zformuje se do obláčku. Ten se přesune nad Jožina a spustí déšť kvalitního piva. No s tím asi dřív nebo později budeme muset něco udělat. Aby po něm nezůstávaly loužičky. |
| |||
Kouzelní tvorové Skutečně jsem se soustředil na svoje papíry a na to, co jsem chtěl zvládnout, bohužel jsem se tak nějak zaposlouchal do výkladu. Nakonec jsem se přistihnul, jak drápovitými nehty vyklepávám do desky stolu zamyšlený rytmus, a pozoruju jednotlivé studenty a jejich přání. |
| |||
Kouzelní tvorové Sleduju spolužáky, ale nevypadá to, že by se jim moc dařilo. Když se vrátí Jožin, ukážu mu palec nahoře. „Škoda, i když já radši whisku.“ Prohodím k němu, když se skládá do sedu. Bělásek, kentaurka, až začínám skoro poskakovat na místě. V hlavě mám tolik nápadů a nakonec jen jedno přání. Jaká škoda. Pokud bych si tedy nepřála koťátko, hmm. Sakryš, to by se mohlo hodit,ale zase by to asi nakonec nebyla taková sranda. Docela mě překvapí, že Yqi se přání zjevně splní, i když nic neřekne nahlas, takže univerzální návod asi nebude. Ještě než se kentaurka zvládne pořádně vzdálit, už stojím na nohou a málem šlapu po těch dvou. No kterej blázen by si taky sedal přede mě, že? Jakmile překonám překážky v cestě, před kočku v podstatě dopadnu. Šibalsky se na ni uculím a nakloním se jí k uchu tak, aby mě slyšela asi jen ona, možná tak ještě Tortun. „Jsi skutečně krásná a mocná a moc hodná, že nám tu tak hezky pomáháš. Jenom si myslím, že bychom mohli zkusit přání obříkovi.“ Jen trochu jinak. Pohladím kočku dlouze po hřbetě a na konci trochu podrbu ať už se stalo cokoli. V hlavě pečlivě udržuju obrázek malého obláčku lijícího pivo obrovi na hlavu. Soustředit se na to ještě trochu víc, byla by z toho krásně propracovaná iluze. |
| |||
Hodina Kouzelných tvorů Trochu nervózně promnu v ruce luk, když se na mne ještě tak usmívá. Když však pohladím kočku, začne mne brnět dlaň. Až polekaně prudce švihnu ocasem. Zvednu ruku a vyděšeně se podívám na zlatý dým, co z ní stoupá. Pak se ale začne formovat a já si nové tvary překvapeně prohlížím. Po chvíli mi v ruce visí nový toulec. Zamrkám a pak se nadšeně usměji. Vypadá prázdný, ale když do něj sáhnu, nahmátnu šíp. Ono to fungovalo! Nevypadá sice tak bytelně, jak bych chtěla, ale pořád je to skvělé. "Díky." Zamumlám tak nějak všem, protože si nejsem jistá, kde bych měla děkovat. Pak mne pochválí, takže se skoro zatetelím. Spokojeně se usměji a odkráčím směrem k Sigimu. Nový toulec si pověsím kolem krku. Svůj starý si schovám na pokoji. "Měl jsi pravdu." Zářivě se usměji. |
| |||
Kouzelní tvorové Když se na mne podívá nechápavě, kývnu mu. "Podařilo se to. Jen ne vždycky kouzlo sepne tak, jak si představujete. Pozor na formulaci kouzla a přání. Ne vždy se splní tak, jak sami očekáváte." Odpovím mu a vlastně všem. "Může se tak stát, že ač si myslíte, že se nic nestalo, časem se kouzlo projeví. Nebo se projevilo jen jinak, než jste chtěli. Vše závisí na mysli, vizualizaci a volbě slov." Pokračuji ve výkladu. To už sem ale místo démona kráčí kentaurka. Povzbudivě se na ni usměji, když se promění. Předkloní se a přejede dlaní po srsti Pan. Dlaň jí okamžitě zabrní a když jí oddálí, začne jí z dlaně stoupat zlatavý dým. Ten se po chvíli zformuje do zdobeného, celkem malého toulce. S tím zlatá zmizí. Pokynu jí hlavou. "Výborně." Pochválím jí. |
| |||
Hodina Kouzelných tvorů Odklidíme se stranou a Sigi vypadá dost nepřítomně. Jen pokukuji po ostatních a nervózně svírám luk. Volnou rukou přepočítávám zbylé šípy. Pak ale začne hodina a já zvědavě poslouchám. Je to vlastně stejné jako v džungli, takže se nové informace dozvídám až v druhé půlce a to o kočce, která je tam u něj. Zvědavě po ní pokukuji. Pak to jde zkusit několik spolužáků... A dokonce i Sigi. Zamrkám, když vyzve mne. Rozhlédnu se po okolí, ale nikdo nevystartoval na ty co tam šli, takže nakonec váhavě vykročím také. Je tu vlastně jedna věc, kterou bych si přála. Abych dosáhla, musím se proměnit do menší formy a trochu se ponížit, abych mohla přejet rukou po srsti kočky. Plnou myslí jak jen svedu se soustředím na nový nezničitelný samodoplňovací toulec. |
| |||
Kouzelní tvorové Když se mě dotkne Tortun, podvědomě okamžitě cuknu. Zvířata mám rád, protože na ty moje moc až tolik neplatí. Hned si ale uvědomím, že se dotýká bílé pokožky a ne jasně rudé kůže, takže se mu nevysmeknu a nechám ho, aby mi předvedl co a jak. Překvapeně zjistím, že mi na dlani skutečně něco zlatavého utkvělo, ale nějak se to nechce pustit a vytvořit to, co jsem chtěl. A navíc to mizí. Ošiju se, jakoby odněkud studeně zafoukalo a nechápavě na Tortuna kouknu, jestli má nějaké vysvětlení. Tak asi nakonec přeci jenom špatně... Dlaň, kde zmizela esence držím před sebou, jako bych se s ní trochu bál pohnout. Po chvilce se ale zvednu a radši udělám místo někomu dalšímu. Cítím se trochu zklamaně. Jo, moc nadějí jsem tomu nedával, ale... no teď už je to jedno. Vrátím se na svoje místo a statečně se na Yqi usměju. „Měla bys to zkusit, třeba budeš mít víc štěstí než já.“ Mrknu na ni, i když ruku pořád držím před sebou. Třeba to bude mít jenom zpožděný efekt. |
| |||
Kouzelní tvorové Po Jožinově odchodu se přiblíží Sigi. Lehce povytáhnu obočí, jsem skutečně zvědav, jestli se mu to povede a co bude chtít. Podívá se po nás, ale Pan spokojeně vrní přede mnou a já lehce kývnu hlavou. Začne jí srst cuchat. Nadechuji se k opravení, když promluví k Pan. Nechám odpovědět jí, pravděpodobně jen k němu. Když se odmlčí a začne soustředit, vezmu jeho dlaň a položím jí na největší zlatý symbol. Zaberu, abych mu předvedl, že musí srst přejet dlaní a nevjíždět do ní. Poté ho pustím. Ucítí lehké šimrání a příjemnou vůni. Když zvedne dlaň a podívá se na ni, má na ni nalepený zlatou esenci. Třpytí se a vypadá napůl étericky. Narozdíl od toho, co jsem jim předváděl já, se však neoddělí od jeho pokožky, ale pomalu se propije do jeho dlaně a zmizí v jeho těle. |
doba vygenerování stránky: 1.4626700878143 sekund