| |||
Kouzelní tvorové S trochu nepříjemným pocite v zádech si konečně uvědomím, kolik tvorů se tu nakonec sešlo. Rozhodně to vypadá, že nejsem jediný, kdo na hodině původně být vůbec neměl. Poslouchám výklad a skutečně se snažím si všechno zapamatovat. Z lesa sice nemám dobrý pocit, ale asi by mohlo být vhodné vědět co a jak i pokud se mi moc vrátí, i když ne. Nijak zvlášť se neženu si nechat ukousnout ruku, takže se první vydá splnit zadaný úkol Sinead. No, trochu to zjevně nedotáhla, ale vypadá to, že se jí nic nestalo. Rozhlédnu se kolem, jestli se někdo další zvedá. Kupodivu to vzal do vlastních rukou obr. Ne, že by mi vadilo, že budu mít ještě chvíli na to si dodat kuráž, ale zkusit to chci. Třeba by mi pak mohla pomoct i v budoucnu, i když to asi těžko, divím se, že se nechá takhle zneužívat při hodině. Tiše se uchechtnu, když si Jožin přeje dost nahlas, asi jako kdyby to byla nějaká kouzelná lampa. Trik se ale nakonec nekoná a jsem tomu asi spíš rád. Jednak jsem pivu nikdy nepřišel na chuť a pak nepotřebuju být celej mokrej. To jsou taky nápady. Tortun ještě upřesní proč asi se to nepovedlo, čímž mám tak trochu pocit, že moje naděje o něco poklesli, ale to nevadí. Koutkem oka si všimnu, že se někdo hlásí a pak padne i dotaz. Sice poslouchám odpověď, ale tohle mě zrovna moc netrápí – moje vzpomínky jsou přesně tam, kde jsem je nechal. Jakmile se tedy Jožin zdekuje, vyskočím rychle na nohy já, aby mě tázající se Simiel nepředběhnul. Přeci jen, dokud jsem rozhodnutý, měl bych toho využít. Taky bych si to mohl rozmyslet. Pomalu dojdu ke kočce, přeci jen je dost velká a pokud by po mě chtěla skočit, nemám jak ji zastavit. Na druhou stranu tu je Tortun, takže snad nic takového neudělá. Jen si pohledem u obou zkontroluji, jestli nemají nic proti, ale pokud to vypadá, že ne, sednu si k Panterii a začnu jí cuchat srst. Pak si uvědomím, že je z lesa a trochu uhnu pohledem. "Omlouvám se, že jsem občas zapálil nějaký strom... nebo víc stromů..." Mlovím tiše. Jo, tohle je fakt trapné, chtít něco od někoho, komu jsem málem spálil domov. Ale vím, co bych chtěl. Vím, že Yqi říkala, že její příbuzní se schovali v horách a bude těžké je najít. Chci něco, co by jí s tím hledáním mohlo kdykoli pomoci. Nějaký kompas, který by jí ukázal cestu k ostatním, kdyby se rozhodla vrátit. |
| |||
Kouzelní tvorové Jožin už to znovu nezkusí a odejde zpět na své místo. Hodím po něm jen pohledem, ale vzhledem k tomu, že jiný chlapec mává rukou ve vzduchu, upřu pohled jeho směrem. S úsměvem a pokynutím hlavy ho vyzvu, aby mluvil. Je mi tak nějak jedno, že se pochechtává. To je tady tak nějak nejméně rušivý zvuk, vzhledem k tomu, že tu máme draky. Zvedne se a položí dotaz. Zamyslím se. "Záleží na tom, jak byli vzpomínky odňaty. Esence může být hojivé kouzlo, které spraví paměť. Může být dostatečně silná bílá magie, aby zlomila bariéru přes vzpomínky. Dost asi bude záležet na formulaci." Odpovím mu. |
| |||
Kouzelní tvorové Žádný pivo chcát nezačne. Mlasknu. Co už. "Co sa dá robiť. Tak další." V mém hlase je slyšet zklamání. Nemám rád magiu, nefunguje když chcu a funguje když nechcu. Aspoň jednó z ní mohlo být něco dobrýho. Došórám se na místo, kde sem předtím seděl. Kecnu na prdel, zkřížím nohy do turka a vopřu si lokty vo kolena. Fuňím. Jo dokážu se do takové pózy složit, akorát to nevypadá tak elegantně jak u nějaké jogíny. |
| |||
Hodina Kouzelných tvorůS nadšením naslouchám výkladu a upěnlivě pozoruji kočku. Přemýšlím o tom jestli by to nemohlo pomoc s mým menším problémem. Poté se zvedne zlatá osoba a přichází ke kočce. Celý proces pozoruji s ostřížím zrakem a čekám na odezvu. Nic moc se ale neděje a tak čekám dál. Vedle mne se zvedne Jožin a přijde ke zvířeti. Zakryju si ústa, jinak bych se musel hlasitě smát nad mými představami a vyčkávám co podnikne. Na jeho přání to ale nevydržím a hlasitě se zasměji. Poté se zvednu a opráším svůj tmavě modrý oblek a kalhoty. Pohlédnu k učiteli a narychlo pozvednu ruku. "Mám dotaz. Je možné, aby někomu vrátila vzpomínky?" Narychlo pohlédnu na kočku, ale přes Jóžinovo široké tělo ji nespatřím. |
| |||
Kouzelní tvorové Po reakci Sin se po ní ohlédnu, ale neřeším to. Skutečně nemám nejmenší tušení, proč se tedy k Pan přibližovala. Shlídnu k ní, ale ta se jen po kočičím uculí. To už se ale místo Sin přiřítí Jožin. Nazdar hromotluku. Nerozmáčkni mě. Dostane se mu odpovědi od Pan. Přejede jí po srsti prstem, ale nestane se vůbec nic. "Možná bych vás měl upozornit na to, že koncentrace mysli je mnohem silnější, pokud si mysl pročistíte a budete se soustředit na jednu věc. Pokud své přání vyslovíte nahlas, dáte mu tvar a formu, ale vaše podvědomí a myšlenky přání mohou dost narušit." Doporučím, když Jožinova snaha vyšla vniveč. |
| |||
Kouzelní tvorové Řechtám se divadlu, které předvádí ta koc. Když se promění ve mě, tak ji s vážným xichtem pozoruju a pak se zase rozřechtám. Sem tomu chtěl dodat trochu koření, aby se lekla holubička. Začne hodina a je konec srandy. Nu dobrá. Poslóchám co hantýruje a čučím na kočku. Když se vod ní vodejde ta dračica s ušklíbnutím, tak se zvednu a dondu já. Pokud teda nebude nějaké prďola rychléší. "Nazdar pantere. Tak já bych to vověřil." Vyhrnu si rukávy jako bych se s ní chtěl prat. Kleknu si před ňu. K naší velikosti to asi vypadá, že je můj domací mazlíček. Pokusím se jemně zajet do srsti a prstem vopatrně projedu po zlatéch ornamentech. "Ať chčije pivo" hóknu nahlas a vypláznu jazyk jak čekám až na něm začnó přistávat kapky piva. |
| |||
Kouzelní tvorové Možná jsem se trochu přecenila. Když Tortun mluví, vnímám slova, ale pozornost upírám na kočku. Pak mě napomene, že to dělám špatně a kočka nadzvedne hlavu. V tu chvíli ztuhnu ještě o něco víc a tichounce zavrčím. Zaváhám pár zlomků vteřiny a pak ruku prudce stáhnu k sobě. „Nechci esenci.“ Vypadá to, že stále mluvím ke kočce, ale už zase radši couvám. Uvolním se až teprve tak na tři metry od nich. Chvilku počkám, jestli čaroděj nebude chtít něco dodat, ale pokud ne, vrátím se na své místo, kde zůstanu sedět tak jak jsem. Uvažuju o tom, proč jsem se vlastně tak striktně vyhýbala zlatým ornamentům, ale bylo mi bytostně nepříjemné to vůbec zkusit. |
| |||
Hodina Kouzelných tvorůDanielle Trick, Aine, Sven Když si vyslechnu její odpoveď, docela mne překvapí. Byl jsem si téměř jist, že se známe, ale co se dá dělat. Všimnu si, jak se snaží uhnout před mím pohledem a klidně se na ní usměji. "Oh.. tak to potom jo. Ale vzal bych jed na to, že mi někoho připomínáš." Její ruku k pozdravu přijmu a galantně zatřesu. "Jmenuji se Simiel. Rád tě poznávám Aine." Pohlédnu za sebe a všimnu si Dan jak znovu dělá blbosti, ale zase jsem rád, že si našla nový cíl. Poté si ale všimnu, že tam sedí dva Jožinové a lehce se zasměji. Zpozoruji jak přichází učitel a úklonem hlavou ho pozdravím. Jeho komentář zní jako dobrý nápad a navrhnu Aine, abychom se přesunuli na to místo, odkud jsem před chvíli přišel. Cestou jsem slyšel, jak profesor již přednáší a raději si pospíším. (Pokud se Dan promění zpět, tak jí ukážu palec nahoru a usměji se od ucha k uchu.) Posadím se na trávu před Dan a naslouchám výkladu. |
| |||
Kouzelní tvorové Celkem mile mne překvapí, že jako první zareaguje Sinead. Nejsem si jistý, pro co přesně by potřebovala esenci, ale třeba se zkusí vyrovnat se svou divokou magií. Když se zastaví, pobídnu jí, aby pokračovala ke kočce. "Důležité je koncentrovat svou mysl, oprostit se od vnějších vlivů, jediné, co neruší přání jsou doprovodné myšlenky přímo k dané myšlence, kterou ke sférám upíráte." Začnu mluvit, zatímco si Sinead kleká. Pak jí začne hladit. "Esence sem proniká skrze její zlaté znaky, takže je potřeba přejet dlaní přes ně." Dodám, když si všimnu, že se jim Sinead vyhýbá. Sleduji obě pohledem, ale dračice úporně zabodává pohled jen do Pan. Neřeším to tedy nijak víc. |
doba vygenerování stránky: 1.573438167572 sekund