| |||
Kouzelní tvorové Vrhnu pohled po Semovi, ale po chvilce si zase celkem bez zájmu lehnu. Tygr odkráčí, přijde Sven a začne hodina. Položím si hlavu tak, abych viděla na zbytek třídy. Kočku jsem si prohlédla už před tím, takže teď ji nesleduju. Výklad poslouchám se zavřenýma očima, tak nějak pro mě v něm ale není moc nového, vzhledem k tomu, že s místním lesem jsem se seznámila až nepříjemně zblízka. Nehledě na to, že mě při té příležitosti musel zachraňovat. Potichu zabručím. Tedy potichu na draka, takže tu pravděpodobně nebude nikdo, kdo by to neslyšel. Jak se vede? Optám se volně přístupně i pro ostatní, když se po mítině rozezní její pozdrav. Když se kolem začnou snášet okvětní lístky, vyfouknu nosem malé množství ohně, aby se mi nedostali do nozder. Informace o kočce už jsou o něco zajímavější, ale pro mě pravděpodobně nevyužitelné. Nicméně poznatky pečlivě uložím v paměti, kdybych je ještě někdy potřebovala. Jedním okem kouknu na to, co vydávají za zuby a drápy, ale nemyslím si, že tohle by mohlo mým šupinám ublížit. Málem se uchechtnu, když prohlásí, že kdo chce získat esenci, musí mít v hlavě ujasněno na co bude. Kdyby to bylo tak jednoduché, nepotřebuju esenci a vystaším si s vlastní magií, která na štěstí pro mě pracuje i trochu podvědomě. No, naštěstí. Nakonec povolí dotaz a vyzkoušení si to. Nejprve se na to chci úplně vykašlat, ale pak si to rozmyslím. Poněkud neochotně se proměním a jelikož jsem nejblíž, stojí mě to jen pár kroků se k nim dostat. Asi dva kroky od nich se zastavím a zaváhám, oči upřené na kočku. Nevědomky vycením zuby. Nakonec vyhledám jen její mysl, aby nikdo jiný nic neslyšel. Nechci ti ublížit. A nechci ani esenci. Pokud nedá nějak najevo nepřátelství, udělám ještě krok blíž a velmi pomalu si kleknu do trávy před ně. Ani nemrkám, abych ji nezpustila z očí. Předpokládám, že stále nejsem v lese vítána? Opět otázka patří jen jí. Vím, že není zrovna k tématu, ale to mě zdaleka netrápí. Sevřu ruku v pěst a pak zase pomalu povolím a velmi opatrně natáhnu ruku ke kočce, abych ji zlehka pohladila po kožichu, i když se vyhýbám zlatým ornamentům. |
| |||
Hodina Kouzelných tvorů na loukách Sedím na zemi opřený o dřevěnou ceduli, která hlásá název hodiny. Vypadá to, že napůl spím, nebo minimálně nedávám pozor. Pozorné oko si ale může všimnout, že se čas od času podívám na Sigiho, Sema nebo Sinead. Napůl na mne, napůl vedle mne leží obří černá panterka. Její ebenová srst se ve světle jasných hvězd leskne. Občas se nad ní mihne jeden z tří jejích ocasů. Když se Sem zvedne a odkráčí, jen ho kousek provázím pohledem, ale neřeknu na to nic. Místo Sema se za ceduli přesune Sven. Počkám, jestli ti dva splní jeho pobídnutí. Pokud ne, mávnu na ně, aby šli blíž. Mám silný hlas, ale překřičet celý prostor mezi lesem a školou, to by chtělo magii. Rychlý pohled k obloze, abych zjistil, že je čas začít. Zvednu se a tak ze sebe sklepu rozmrzelou kočku. Opřu se zezadu o ceduli, která se tak zarazí hlouběji do trávy. Přejedu všechny přítomné pohledem. Panterka široce zazívá až odhalí mohutný jasně bílý chrup. Pak se zvedne. Je tedy vidět, že její rozměry jsou skutečně veliké. Na srsti má zlaté žíhání, které se ztrácí v černé srsti. Má tři dlouhé kočičí ocasy, které se skoro nikdy nezastavují. Její pohled je také zlatý, prohlíží si studenty před ní. Má pohled, z kterého okamžitě poznáte, že prostě ví. „Dobrý večer všem. Vítám vás na hodině kouzelných tvorů. Musím říci, že jste mne svou účastí velmi mile překvapili.“ Ano, když jsem po Selvenovi hodinu přebíral, věděl jsem, že je otevřená pro celou školu, ale nečekal jsem, že se tu skutečně někdy objeví více tvorů, než musí. Můj hlas je hluboký, sametový, příjemně se poslouchá. Draci a dlaci a ti kteří se svou rasou řadí mezi magická zvířata mohou cítit slabou náklonnost k mé osobě, ale není to nic, co by nešlo vědomě překonat, nebo si uvědomit. Navíc to nezasahuje nějak daleko, takže se stačí posunout kousek dál ode mne. Na sobě mám momentálně tmavé kalhoty, zelenou saténovou košili, dlouhé tmavé vlasy mi volně spadají přes záda. Tvářím se klidně a spokojeně. „Jestli bych mohl poprosit slečnu Dan, aby se proměnila zpátky a uvolnila tak trochu prostoru vepředu. Děkuji.“ Pokývnu k druhému obrovi, co se snažil obrátit žaludek všem přítomným. „Každopádně nezdržujme se nějakým zdlouhavým úvodem. Pro dnešní hodinu jsem vybral trochu netypické učivo. Nebudeme tak moc konkrétně probírat jednoho konkrétního tvora, ale spíše pozici, která se v lese vyskytuje.“ Přejíždím tvory pohledem. Kočka si sedne a pokud je někdo schopný rozeznat výraz na kočičí tváři, mohl by říct, že se tváří dost potutelně. „V lese, a zvláště těch magických, panuje dost přísná hierarchie. Jako první se nahoře nacházejí vládci lesa, dostatečně mocní tvorové – většinou rodina – kteří mají absolutní rozhodovací právo. Proti nim nikdo, kdo do lesa vstoupí nesmí jít. Nemusel by totiž opustit. Poté v lese můžete potkat lesní Strážce.“ S těmihle slovy se podívám na Gerrira a Modrého. „Zamezují tomu, aby se lesu něco stalo. Chrání ho před hrozbami zvenčí. Ochraňují dryády žijící ve stromech. Mám pocit, že si to asi většinou dokážete představit.“ Pousměji se. „Pak je tady ale samozřejmě vnitřní řád. A vnitřní řád musí někdo hlídat… Dohlédnout na pravidla nastavená vládci. Rozsuzovat spory v lese. Jednat s těmi, které Strážci vpustí. A leckdy je i ochraňovat, protože ne každý obyvatel lesa je zrovna ochotný někoho zvenčí tolerovat. A takovou funkci Soudce tu v našem lese zastává Panteria.“ Pustím se cedule a přejdu zpět dopředu. Pan se zvedne a zatočí se dokola, aby si ji všichni mohli prohlédnout. „V každém lese to může být někdo jiný. Jiná rasa. Obecně ale platí, že jsou to moudří, leckdy velmi staří tvorové, jenž mají sílu podrobit si kohokoliv v lese. Také platí, že vládnou telepatií, nebo psychickými schopnostmi, které jim umožňují komunikovat s cizinci.“ Odmlčím se. Pan se po nich podívá. Zdravím. Pošle myšlenku do prostoru pro všechny, kdo jí dokážou zachytit. „Panteria patří mezi již téměř neexistující rasu kočičích spiritů. Rozdíl od normálních mystických koček poznáte díky zlatavému žíhání, které jí propůjčuje nevídané schopnosti.“ Přejedu po jednom zlatém symbolu rukou a zvednu dlaň tak, aby ji všichni viděli. Dlaň se mi zlatě leskne. „Pokud víte jak na to, můžete z ní získat esenci sféry mimo tu naši.“ Promnu zlatou esenci mezi prsty a pak do ní fouknu. Vyletí do vzduchu a promění se v okvětní lístky, které zahalí studenty. „Esence sfér nad tu naši mají možnost propůjčit nemagickému tvoru možnost kouzla používat. Magickému tvorovi použít magii, kterou nemůže zvládat. Nebo posílit jakoukoliv schopnost. Esence je ale bílého základu, takže temnou magii s ní budete posilovat mnohem hůř než magii života. S touto látkou dokážete použít bílou magii jako černou.“ Narovnám se. „Samotné Pan tato esence prodlužuje život, nabíjí ji životní energií, propůjčuje jí schopnost kouzlit. Může ovládat magii přírody, života, bílou magii. Když bude potřebovat a trénovat, zvládne téměř jakoukoliv ze základních magií.“ Pokynu panterce a ta se otočí. „Jako spirit má možnost zachránit duši, která by nemohla v klidu přejít na druhou stranu. Povídání o tom, proč se něco takového může stát však patří do jiných hodin. Důležité pro naši hodinu je, že podle počtu ocasů a kroužků na nich…“ Vezmu do dlaně jeden ocas, na kterém jsou tři zlaté kroužky. „…můžete poznat, jak silnou duši a kolik jich spirit před vámi zachránil. Počítá se to samozřejmě nad jeden.“ Poukáži na ocas, na kterým žádný kroužek není a je čistě černý. „Nicméně i tato schopnost je pro kočičí spirity omezená. A to číslem devět, které je pro kočky typické. U spiritů to však neznamená počet životů, ale počet duší, které mohou zachránit. Z Pan tedy můžete vyčíst, že zachránila dvě velmi silné duše…“ Pan ve vzduchu máchne okroužkovanými ocasy. Podrbu ji v srsti a ona se svalí za zem. „Samozřejmě disponuje vším jako kočky – tedy je nebezpečná šelma, která má zuby a drápy. Její výhoda oproti ostatním je však její věk a inteligence, které z ní dělají nebezpečného nepřítele i na poli intelektu.“ Přikleknu k Pan a předvedu všem její obrovské ostré drápy. Proti našim drakům nic moc, ale rozhodně jsou schopné ublížit. Poté se narovnám. „Možná se někdo teď ptá, jak získat danou esenci… Není to nijak složité, ale za to se to ne každému povede. V první řadě se musíte dostat ke spiritovi v jednom kuse. Nedoporučuji si to s jakýmkoliv rozházet.“ Pousměji se. „Poté sám musí chtít vám ji předat. Bez jeho souhlasu z něj nedostanete ani jiskřičku.“ Pan se přetočí na břicho a podívám se po mě a pak po studentech. „A další věc… Musíte mít ve své mysli ujasněno, na co přesně chcete esenci použít. Co chcete dělat. V čem vám má pomoci. Čím jasnější a ryzejší myšlenky, tím více esence se uvolní.“ Zarazím se a podívám se na Pan, která svůj zlatý pohled zvedla ke mne. „Pan vám nabízí, že si to můžete vyzkoušet, pokud chcete. Samozřejmě se můžete na cokoliv ptát.“ Pokynu jim. Kleknu si na zem a Pan si lehne přede mne. Pokud někdo bude chtít, může jít dopředu a vyzkoušet si získat esenci. Samozřejmě také očekávám dotazy. |
| |||
Kouzelní tvorové Raziel Pokrčím rameny. „Nejsem si jistá, jestli se tady dá věřit na shody náhod, takže spíš sázím na tu větší zábavu. Ale uvidíme.“ Dodám nakonec, když si Sven přivolá stůl a vypadá to, že si jde vyřizovat papíry na čerstvém vzduchu. No, ne že by nevypadal na to, že by mu trochu ozdravného pobytu na vzduchu neprospělo. Pak se zeptá na jeho hodiny a já se uchechtnu. „No, dejme toho, že tehle profesor skutečně vydá sám za dva.“ Odpovím mu tak, že mu v podstatě neodpovím, jen ať si to hezky časem zjistí sám. Třeba pak dostane infarkt. |
| |||
Kouzelní tvorové Hlavně Malachi, okrajově všichni Po chvíli mého čvachtání se se vlhkost stáhne k Mal. Tvářím se trochu přitroublé, když sleduju jak se vlhkost hýbe a zjišťuju kdo za to může. Po chvilce se ale vzpamatuju a prohlídnu si otisk svojí boty. Možná už by to chtělo novou podrážku. Když po mě chce upřesnění otázky na chvíli se zamyslím, ale než ze mě něco vypadne, tak mi odpoví na obě 2 varianty. "Takže to, že tu sou dva profesoři, znamená pořádnou zábavu? Nebo je to spíš shoda náhod?" zeptám se se zájmem. I to, že tady je většina školy, by mohlo něco znamenat. Docela doufám v něco pořádného. Sice mám v hlavě pořád události pátku, ale o víkendu se toho moc nestalo. "A jak si to myslela tím - pokud nepočítáš Svenovo hodiny?" Nějak to nechápu. Jsou tady snad 2 Svenové? Pořádně si prohlídnu nově příchozího učitele. Vypadá, jakoby si tady jen přišel vyřídit papíry. Uvidíme jestli to nakonec bude zajímavé... Protože teď to tak vůbec nevypadá. Otřu si svoje boty od zbylého bahna. |
| |||
Kouzelní tvorové Okrajově Sem, pak skupinka Miko, Aine, Simiel, okrajově zbytek na hodině včetně Tortuna Sleduju přicházející studenty a celkem příjemně mě překvapí, že minimálně někteří mají alespoň krapet slušnosti a minimálně pokynou na pozdrav. V pořádku, pokřikovat na mě nemusí. Pak se můj naštvaný výraz ale poněkud prohloubí, jak se Sem zvedne a prostě si to odkráčí pryč. To jako myslí vážně? Byli sme nějak domluvení a já hlídal v jídelně. Založím si ruce na hrudi a na chvíli by se mohlo zdát, že se mé démonické rysy prohloubily. Dobře, dobře, plány se zjevně mění. Vykročím k ceduli a cestou věnuji podmračený pohled skupince tří studentů, z nichž dva mají dávat pozor na hodinu. "Pokud neumíte výborně odezírat ze rtů, měli by jste jít podstatně blíže k vyučujícímu." Hlavou naznačím směr. Co bude dělat medúza je mi celkem jedno, ale ti dva mají povinnou hodinu a ve školním řádu to, že se mají účastnit. Nemíním s nimi ale ztrácet víc času - jejich věc, pokud moji dobrou radu nevemou na vědomí. Projdu kolem dvou obrů, ale vzhledem k tomu, že tohle se děje Tortunovi přímo pod nosem, tyhle neřeším už vůbec. Místo toho kývnu profesorovi, pokud si mě do teď nevšimnul, a přejdu až za něj, kde se zastavím za a mezi Sinead a cedulí. S lusknutím prstů se přede mnou objeví těžký, mahagonový stůl a dřevěná, na první pohled ne zrovna pohodlná, židle tak, abych zpoza stolu viděl na hodinu. Sednu si a začnu si pročítat nějaké papíry. Na první pohled to vypadá, že jsem o další dění ztratil zájem. |
| |||
Kouzelní tvorové Hlavně Raziel Zrovna moc mě nepotěší, když mi ani nepomůže, no holt se bude muset ještě učit a na post hlavního nosiče může asi zapomenout. Pobaveně sleduju představení kolem blonďáka a nakonec i Jožina. Jo, někomu by to možná mohlo přijít nechutný, ale vždyť to byla jenom kůže. Pak si ale všimnu čvachtavých zvuků vedle mě a nespokojeně nakrčím nosík. Okamžitě se voda stáhne jenom ke mně, takže místo bláta je opět normální hlína, maximálně s otiskem jeho bot. Amatér. Nad jeho otázkou povytáhnu obočí. „Myslíš na hodině kouzelných tvorů? Nebo na hodině s vícero profesory?“ Mohl by bejt specifičtější, to je pravda, ale nakonec to vypadá, že to až taková sranda nebude, když se Sem zvedne a vypadne. No aspoň Sven zůstává – ten vydá za dva, doslova. A pokud by tu měl zbýt jenom Tortun, asi bych musela urychleně zmizet. „Každopádně na tvorech jsem ještě nebyla a pokud nepočítám Svenovo hodiny...“ Ukážu na rohatého profesora opodál. „... tak ani na hodině, kde by byl víc než jeden profesor.“ |
| |||
Kouzelní tvorové Hlavně Jožin a Simiel, ale jinak asi všichni Ještěže mě hned tak něco omrzet nezvládne. Rozhodně ne kraviny. „Docela jo.“ Pobaveně se jeho tváří ušklíbnu, ale to už si všímá nové holky a dokonce se kvůli ní zvedá? To jako vážně? Tak jo, tohle bude chtít malou úpravu. Netrvá dlouho a na jeho (mé) tváři vyroste dokonalý výraz i se srdíčkama. Ano, vím, že tohle už je trochu dětinské, ale když už jsem se ohlédla, alespoň jsem si všimla, že se blíží Jožin. Přesunu svoji pozornost k němu, ale jeho otázka mě trochu vyvedla z konceptu, takže jsem zapomněla na srdíčka, takže Simík se nám místo do slečny zjevně zamiloval do obra. „To má být výzva?“ Pobaveně se uchechtnu. Podoba nebude problém, ale chce to nějaké to divadýlko okolo, pochopitelně. V příští chvíli začne Simielova kůže praskat a trhat se a všude je spousta krve, jak se z mnohem menšího těla klube daleko větší. Když je celá proměna hotová, zadloubu se v nose a vytáhnu solidního sopla. „Dobré, ne?“ Bez zaváhání holuba olíznu z prstu a velmi hlasitě polknu. |
| |||
Kouzelní tvorové částečně Miko, Simiel Pohlédnu směrem který zmínila. "Jo, díky za pomoc" odpovím. Nemám z ní vůbec dobrý pocit, možná to bude těmi brýlemi, takže nevím jestli mi vůbec věnuje pozornost. Jeden z blonďáků sedících nedaleko se z ničeho nic zvedl a vypadalo to že mířil mým směrem. Cestou si mě prohlížel jako by na mě něco hledal. Pak se zeptal na otázku kterou jsem absolutně nečekala. Jeho otázka mě zaskočila a nevěděla jsem co říct, nakonec jsem ze sebe dostala alespoň "Z-zdravím...já...myslím že ne" nervózně uhnu pohledem před tím jeho. Ačkoli jsem ho nikdy předtím neviděla přeci na něm ale bylo něco povědomého, něco známého. Pomalu k němu natáhnu ruku v pozdravu "Já...já jsem Aine.". Nerada se někomu představuji nebo mluvím s někým koho neznám, připadám si při tom neuvěřitelně trapně navíc tady neznám nikoho. No vypadá v pohodě, třeba bychom mohly být prátelé. |
| |||
(reakce na jídelnu) Kouzelní tvorovéDanielle Trick, Miko, Aine, (Na reakci od Miko sebou trhnu a nechápavě nahnu hlavou. Pohledy jejích hadů jsou dosti nepříjemné a raději rukou stisknu meč u opasku. "taaak.... dobře?" Dále se ji nevěnuji a meč nechám nadále být. Nemám Miko v lásce a tyto emocionální výkyvy tomu absolutně nepomáhají, ale asi jí to je jedno. Zajímalo by mne, jestli s tím vlčkem něco má. Poté co odcházíme si všimnu dětinského chování Dan. Nechám holčinu, aby si hrála a nijak jí dále nevnímám.) Na hodině se otočím na Dan, jestli je nadále proměněná a pak si jen znechuceně povzdechnu. "Že tě to baví." Poté si všimnu nové holky, která oslovila Miko. Něco mne k ní přitahovalo, cítil jsem z ní povědomou auru. Zvednu se a pomalým krokem mířím k neznámě známé osobě. Cestou potkám Jožina a mávnu na něj rukou. Než na ni však promluvím, ostrým zrakem si ji změřím, abych nenašel nějaké vodítko, ale nic. "Ahh... zdravím. Mohu se na něco zeptat? Neznáme se náhodou?" |
doba vygenerování stránky: 1.4450941085815 sekund