| |||
Jídelna - až hodina pro všechny Malachi a všichni na hodině Ta slečna na to jak je půvabná, tak to, že si olíže celé ruce od krve... No přinejmenším je to kontrastní. Když vstanu upravím si zbroj aby mi po dlouhém sezení seděla ve stoje. Po chvíli následuju Mal. Aspoň jeden z nás 2 ví kam jdeme. Aspoň tu nebudu bloudit sám. Její chůze není úplně elegantní a zhorší se ještě víc venku, když se nemá čeho držet. Přemýšlím jestli ji nepodepřu, ale pak si řeknu, že takhle musí chodit pořád a moha by se cítit špatně. Jít na hodinu se mi zdá jako lepší a lepší nápad, aspoň uvidím většinu studentů a navíc snad si najdu čas zeptat se nějakého profesora co se to tady dělo v ten pátek. Nechám se úplně vést Mal a cestou se dívám okolo. Když mi někdo věnuje pozornost kývnu na pozdrav. Skoro nikoho jsem ani neviděl nebo je viděl poprvé dneska v jídelně, ale docela mě překvapilo když uvidím 2 stejné osoby jak stojí hned vedle sebe... Ale no cesta mě vede dál tak si toho přestanu všímat. Nemusím se ani zaobírat výběrem místa, prostě následuju Mal. Po chvíli stání vedle mě si začnu všímat, že se mi tvoří trocha bahna pod nohama a je ho víc a víc. "Coto?" - řeknu si spíš pro sebe potichu, ale někdo blízko to určitě uslyší. Za chvíli tomu nevěnuju pozornost. Založím si ruce na prsou. "Už si na takové hodině někdy byla?" zeptám se Mal. |
| |||
Jídelna - kuchyně Patlal travič Štítivě odložím kus šunky a otřu si prsty do ubrousku. Takže kuchař. Nuže dobrá. Vezmu svou kabelečku a s pravidelným klapáním podpatků dojdu až do kuchyně. Zaklepu, během toho co čekám, až mi otevře si prohlížím maníkůru. Vskutku hrozné budu s tím muset něco udělat. Zdejší škola je naprosto, ale naprosto bez úrovně, vybavení. Navíc i kouzla zde neumějí používat, že. Jak jsem se přesvědčila ve společence a knihovně. Hrůza, hrůza, hrůza. Co já jsem komu udělala? A to jsem byla taková mila na knihovnu. Naposled co jsem se snažila být na někoho milá. To tak bývá podáte prst a oni vám ukousnou celou ruku. |
| |||
Jídelna - kouzelní tvorové Když se Síma zvedne a vodkráčí v doprovodu roštěnek, rychle do sebe naklopím ze dva kousky a mažu za nima. V dostatečné vzdálenosti. Po cestě si poprcávám. Je mi jasný, že by při hodině mohl mít někdo blbý kecy. Ale jak se říká: "Kdo brká a prdí, zdraví si tvrdí." Já su toho jasné důkaz. Žádná rýmyčka už minimálně půl století. Míjím koc s hadíma vlasama a eště nějakó, jen je vobendu a nechám bet. Rozřechtám se nad přeměnó, té jedné kůže. Jakmile dondu na hodinu. Syknu na ňu. "Zkusíš, pak aj mňa?" Kepmu na prdel u teho névětšího draka. Jestli bude prudit, tak jí zamořím ovzduší, tak že zdechne. "Zdarec." pozdravím povšechně. |
| |||
Kouzelní tvorové - můj kabinet Najednou se z ničeho nic zvednu, protáhnu se, proměním a zamířím ke škole. Jeden pohled vrhnu po Svenovi, ale nezastavuju se a brzy už za sebou zavírám dveře kabinetu. Nenechám se cestou zastavit od nikoho, kdo neumírá. |
doba vygenerování stránky: 1.4195289611816 sekund