| |||
Kouzelní tvorové Hlavně Jožin a Simiel, ale jinak asi všichni Ještěže mě hned tak něco omrzet nezvládne. Rozhodně ne kraviny. „Docela jo.“ Pobaveně se jeho tváří ušklíbnu, ale to už si všímá nové holky a dokonce se kvůli ní zvedá? To jako vážně? Tak jo, tohle bude chtít malou úpravu. Netrvá dlouho a na jeho (mé) tváři vyroste dokonalý výraz i se srdíčkama. Ano, vím, že tohle už je trochu dětinské, ale když už jsem se ohlédla, alespoň jsem si všimla, že se blíží Jožin. Přesunu svoji pozornost k němu, ale jeho otázka mě trochu vyvedla z konceptu, takže jsem zapomněla na srdíčka, takže Simík se nám místo do slečny zjevně zamiloval do obra. „To má být výzva?“ Pobaveně se uchechtnu. Podoba nebude problém, ale chce to nějaké to divadýlko okolo, pochopitelně. V příští chvíli začne Simielova kůže praskat a trhat se a všude je spousta krve, jak se z mnohem menšího těla klube daleko větší. Když je celá proměna hotová, zadloubu se v nose a vytáhnu solidního sopla. „Dobré, ne?“ Bez zaváhání holuba olíznu z prstu a velmi hlasitě polknu. |
| |||
Kouzelní tvorové částečně Miko, Simiel Pohlédnu směrem který zmínila. "Jo, díky za pomoc" odpovím. Nemám z ní vůbec dobrý pocit, možná to bude těmi brýlemi, takže nevím jestli mi vůbec věnuje pozornost. Jeden z blonďáků sedících nedaleko se z ničeho nic zvedl a vypadalo to že mířil mým směrem. Cestou si mě prohlížel jako by na mě něco hledal. Pak se zeptal na otázku kterou jsem absolutně nečekala. Jeho otázka mě zaskočila a nevěděla jsem co říct, nakonec jsem ze sebe dostala alespoň "Z-zdravím...já...myslím že ne" nervózně uhnu pohledem před tím jeho. Ačkoli jsem ho nikdy předtím neviděla přeci na něm ale bylo něco povědomého, něco známého. Pomalu k němu natáhnu ruku v pozdravu "Já...já jsem Aine.". Nerada se někomu představuji nebo mluvím s někým koho neznám, připadám si při tom neuvěřitelně trapně navíc tady neznám nikoho. No vypadá v pohodě, třeba bychom mohly být prátelé. |
| |||
(reakce na jídelnu) Kouzelní tvorovéDanielle Trick, Miko, Aine, (Na reakci od Miko sebou trhnu a nechápavě nahnu hlavou. Pohledy jejích hadů jsou dosti nepříjemné a raději rukou stisknu meč u opasku. "taaak.... dobře?" Dále se ji nevěnuji a meč nechám nadále být. Nemám Miko v lásce a tyto emocionální výkyvy tomu absolutně nepomáhají, ale asi jí to je jedno. Zajímalo by mne, jestli s tím vlčkem něco má. Poté co odcházíme si všimnu dětinského chování Dan. Nechám holčinu, aby si hrála a nijak jí dále nevnímám.) Na hodině se otočím na Dan, jestli je nadále proměněná a pak si jen znechuceně povzdechnu. "Že tě to baví." Poté si všimnu nové holky, která oslovila Miko. Něco mne k ní přitahovalo, cítil jsem z ní povědomou auru. Zvednu se a pomalým krokem mířím k neznámě známé osobě. Cestou potkám Jožina a mávnu na něj rukou. Než na ni však promluvím, ostrým zrakem si ji změřím, abych nenašel nějaké vodítko, ale nic. "Ahh... zdravím. Mohu se na něco zeptat? Neznáme se náhodou?" |
| |||
Jídelna - až hodina pro všechny Malachi a všichni na hodině Ta slečna na to jak je půvabná, tak to, že si olíže celé ruce od krve... No přinejmenším je to kontrastní. Když vstanu upravím si zbroj aby mi po dlouhém sezení seděla ve stoje. Po chvíli následuju Mal. Aspoň jeden z nás 2 ví kam jdeme. Aspoň tu nebudu bloudit sám. Její chůze není úplně elegantní a zhorší se ještě víc venku, když se nemá čeho držet. Přemýšlím jestli ji nepodepřu, ale pak si řeknu, že takhle musí chodit pořád a moha by se cítit špatně. Jít na hodinu se mi zdá jako lepší a lepší nápad, aspoň uvidím většinu studentů a navíc snad si najdu čas zeptat se nějakého profesora co se to tady dělo v ten pátek. Nechám se úplně vést Mal a cestou se dívám okolo. Když mi někdo věnuje pozornost kývnu na pozdrav. Skoro nikoho jsem ani neviděl nebo je viděl poprvé dneska v jídelně, ale docela mě překvapilo když uvidím 2 stejné osoby jak stojí hned vedle sebe... Ale no cesta mě vede dál tak si toho přestanu všímat. Nemusím se ani zaobírat výběrem místa, prostě následuju Mal. Po chvíli stání vedle mě si začnu všímat, že se mi tvoří trocha bahna pod nohama a je ho víc a víc. "Coto?" - řeknu si spíš pro sebe potichu, ale někdo blízko to určitě uslyší. Za chvíli tomu nevěnuju pozornost. Založím si ruce na prsou. "Už si na takové hodině někdy byla?" zeptám se Mal. |
| |||
Jídelna - kuchyně Patlal travič Štítivě odložím kus šunky a otřu si prsty do ubrousku. Takže kuchař. Nuže dobrá. Vezmu svou kabelečku a s pravidelným klapáním podpatků dojdu až do kuchyně. Zaklepu, během toho co čekám, až mi otevře si prohlížím maníkůru. Vskutku hrozné budu s tím muset něco udělat. Zdejší škola je naprosto, ale naprosto bez úrovně, vybavení. Navíc i kouzla zde neumějí používat, že. Jak jsem se přesvědčila ve společence a knihovně. Hrůza, hrůza, hrůza. Co já jsem komu udělala? A to jsem byla taková mila na knihovnu. Naposled co jsem se snažila být na někoho milá. To tak bývá podáte prst a oni vám ukousnou celou ruku. |
| |||
Jídelna - kouzelní tvorové Když se Síma zvedne a vodkráčí v doprovodu roštěnek, rychle do sebe naklopím ze dva kousky a mažu za nima. V dostatečné vzdálenosti. Po cestě si poprcávám. Je mi jasný, že by při hodině mohl mít někdo blbý kecy. Ale jak se říká: "Kdo brká a prdí, zdraví si tvrdí." Já su toho jasné důkaz. Žádná rýmyčka už minimálně půl století. Míjím koc s hadíma vlasama a eště nějakó, jen je vobendu a nechám bet. Rozřechtám se nad přeměnó, té jedné kůže. Jakmile dondu na hodinu. Syknu na ňu. "Zkusíš, pak aj mňa?" Kepmu na prdel u teho névětšího draka. Jestli bude prudit, tak jí zamořím ovzduší, tak že zdechne. "Zdarec." pozdravím povšechně. |
| |||
Kouzelní tvorové - můj kabinet Najednou se z ničeho nic zvednu, protáhnu se, proměním a zamířím ke škole. Jeden pohled vrhnu po Svenovi, ale nezastavuju se a brzy už za sebou zavírám dveře kabinetu. Nenechám se cestou zastavit od nikoho, kdo neumírá. |
doba vygenerování stránky: 1.3076748847961 sekund