| |||
Jídelna - hodina otevřená pro všechny všichni na hodině Pořádně se najím. Poté začnou studenti mizet. Zalovím v brašně a vyndám papíry. Pohled mi padne na upozornění na hodinu otevřenou pro všechny. Zkontroluji hodiny. Tak tam všichni mizí. Pousměji se. Mohlo by tam být dost živo a taky je dobré doučit se vše, co mohu. Zvednu se tedy po chvíli také a vyrazím ven. Jak jsem myslela... Je tu dost tvorů. Projdu kolem medusy s nějakou dívkou. Projdu mezi draky a stočím to kousek kolem chlapců, kteří vypadají téměř stejně. Můj krok doprovází vždy čtvero úderů do trávy a sukně se podivně vlní. Složím nožky kolem mne a ponížím se do trávy v něčem, co by mohl být sed. Schválně jsem se usadila tak, abych na profesora dobře viděla. Ta mořská panna za zády mne trochu znervózňuje, ale zase to vypadá, že má jinou zábavu a sedět mezi dračicemi asi taky není o moc lepší možnost. |
| |||
Jídelna - skoro na kouzelné tvory Raziel Když přikývne na hodinu, zamyslím se. Rozvrhy znám zpaměti snad všechny. "Teď by měli být kouzelní tvorové, pokud se nepletu. Někde venku, jen si nejsem jistá, kdo učí..." No, ale to se asi brzy dozvíme, že? Rozhlédnu se a asi nejjednodušší by bylo sledovat nějakou skupinku, ale to už zjevně nestihneme. No nic, venku na pozemcích a měli by tam být draci, pokud se nepletu, a ti se nikdy neobtěžují tím se maskovat. "Tak jdeme." Mrknu na něj, ostrými zoubky rychle zlikviduju zbytek masa a olížu si ruce od krve až k loktům. Pak se mi přes ně přelije vrstvička vody a na kůži nezbude ani šmouha. Ocas se rozdělí do dvou nohou a já se vydám kolem stolu. Cestou se chytám židlí, takže jdu celkem rychle, jen když někde někdo sedí, radši se trochu uhnu. Venku z jídelny se přidržuju zdi a tempo výrazně zpomalí, nic to ale není proti tomu, jak mě zbrzdí, když vyjdeme ven a nemám se čeho chytit. Vratce procházím po dvoře a snažím se určit profesora. Jeden stojí kousek stranou, ale nemyslím si, že zrovna Sven by učil takovýto předmět. Přesto mu radši kývnu na pozdrav, pokud se podívá naším směrem. Jenže pak si konečně všimnu postavy u cedule a najednou už mi hodina nepřijde jako tak dobrý nápad. Jo, řekla jsem si, že změním přístup, nebudeme čarodějům vyčítat za co nemůžou, ale tenhle za to může. Zaváhám a popřemýšlím, jestli bychom se mohli usadit někde, kde bychom sice slyšeli, ale nebyli tolik na ráně. U dračic to zavrhnu rovnou, zbytek je moc blízko a u lávového jezírka bude asi trochu vedro, ale třeba by se modrák dal zneužít ke zpříjemnění atmosféry. Zamířím tedy na místo mezi Modrám a lávovým jezírkem. Posunu se tak, abych byla schovaná za podivnou dvojicí (Sigi a Yqi), abych na profesora neviděla, a ze země začnu stahovat vláhu víc k sobě. Mám na to klid a čas, takže můžu tahat z hloubky, aby kolem nic zbytečně nevadlo. Pokud se mě Raziel cestou držel, kouknu na něj. "Profesoři mají sraz, to vypadá na zajímavou hodinu." Ještě jsem neviděla, že by někde byl víc jak jeden profesor. Možná půjde tentokrát o něco fakt nebezpečného. |
doba vygenerování stránky: 1.8005530834198 sekund