| |||
Jídelna - pozemky poblíž hodiny Simiel a pak nikdo konkrétní Na jeho otázku odpoví Dan, tak jen trhnu hlavou v jakémsi souhlasu. Více se soustředím na jeho odpověď ohledně vlka. Dokonce zazdím i pokřikování těch dvou na sebe. Poslouchám, jak popisuje tu scénu a postupně má tvář ztrácí barvu. "Tohle už nikomu neříkej znovu. Nikdy. Rozumíš?" Zasyčím na něj vážně a v ten okamžik na něj zírá spolu se mnou celá hlava. Pak se otočím a podívám se na Felixe. Zarazím se však uprostřed pohybu, když si všimnu, jak se uvolněně baví s dvěma dívkama a jedna z nich je určitě ta, která s ním teď lozí pořád. Takže když mi Dan tázavě pokyne, zda jdu s nimi, postavím se na židli a přeskočím krvavou kaluž. Začne dělat kraviny, takže jdu kus za nimi s rukama v kapsách kožené bundy. Přece jí nebudu kazit krytí. Dojdou na hodinu. Trochu nenaložený pohled hodím po spící zlaté. Usadí se mezi draky, což se mi ani trochu nechce, takže se posadím stranou do trávy, až za ně. Počkám tu na ně, ale to ještě neznamená, že se hodlám aktivně účastnit další hodiny navíc. Naposledy mi to stačilo. |
| |||
Jídelna - Kouzelní tvorové Simiel, Miko a všichni na hodině Nad otázkou se uchechtnu. "No, v pátek sme se ho snažili přechlastat a kobylka zůstala nožkama nahoře, ale jinak jsem ho do té doby nijak zvlášť moc nepotkala." Pokrčím rameny a tázavě kouknu na Miko. "Jo a dobrá rada, kdybys chtěl někdy přechlastat ohnivého démona, musíš použít co nejvíceprocentnější alkohol." Spiklenecky na Simiela mrknu a trochu se těším, že bych u takového pokusu byla. Miko víc řeší dlačí problémy, což mě teda nezajímá ani z nictiny tolik, co jí, takže se místo toho ze židle natáhnu pro další zákusek. Louže pod židlí si moc nevšímám. Jen se trochu leknu, když Simiel z ničeho nic zařve, takže málem přepadnu, ale naštěstí to zvládnu vyrovnat. Už i dračí smečka se dává na odchod, takže možná bude čas taky vyrazit. Kouknu na Miko a povytáhnu obočí, jestli nechce jít s námi. Ať tak nebo tak, ale přeskočím louži a zařadím se za Simiela, kde začnu kravit, takže brzy zase vypadám jako on, jen s poněkud nafouknutou hlavou. Takhle dojdu až na hodinu, kde se mu stále držím za zády, opakuju více či méně jeho pohyby, blahosklonně kývám nafouknutou hlavou všem kolem a usadím se za ním. Pokračuji v tom i v případě, že si mě všimne. By mě zajímalo, co by s tím taky chtěl asi tak dělat. |
| |||
Prádelna - Jídelna ještě okrajově Shrey, především Sven Vážně statečně dělám, že neslyším celý ten její vnitřní monolog. Na její slova nahlas se jen pousměji a pokývnu hlavou. Těší mne, že alespoň někdo oceňuje práci některého z profesorů, mělo by to ale větší efekt, kdybych neslyšel celé to pozadí. "Budu se těšit." Pokynu jí, když se se mnou rozloučí a zavřu za námi dveře. Zatímco ona zamíří ven, já zamířím zpět do jídelny. Tvorů tu ubylo, hlavně těch velkých. Doufám, že to Sem zvládá. Přejdu k učitelskému stolu a posadím se vedle Svena. Přejedu ho pohledem. "Teď už by tu měl být klid." Pronesu a tak mu nenápadně naznačím, že by si měl jít spíše odpočinout, když může. |
| |||
Jídelna ---> Hodina Kouzelných tvorůDanielle Trick, Miko a zbytek v jídelně Nadále si užívám další sousta svého zákusku a na Dan komentáře jen pozvednu ramena. "V tom případě nevím. Jen tak ze zvědavosi. Jaký vztah k němu vůbec máte? K tomu Sigimu?" Pozvednu obočí a pohlédnu na dámy. Zákusek mi mezitím dojde a natáhnu se pro další. Při tom dávám pozor, abych si neušpinil boty od krve. Nedělalo by to moc dobrý vliv. Zahlédnu Jožina, jak na mne řve svoji otázku. Nadechnu se a zařvu na něj zpět. "Mám pocit že máme Hodinu Kouzelných tvorů." Yqi odejde a já se otočím na Miko a naslouchám její otázce. Začne mne svrbit krk. "No popravdě řečeno, on mne zakousl, ale ne natolik abych umřel. Když jsem odešel ze společenky a snažil se od vás dostat co nejdál, potkal jsem na cestě jeden pár. Dívka rychle zmizela, takže jsem si ji ani nestačil prohlédnout, ale ten muž se v tu ránu změnil ve vlka a zaútočil na mne. Prorazil jsem mu čelist mečem, ale jen co jsem si ho vzal zpět, on obživl a zaútočil znovu." Byl jsem z toho docela zmaten a vyděšen, ale potom se škola vrátila do původního stavu díky bohu a já přežil. Podíval jsem se na hodiny a vyvalil oči. Asi bych se mohl dostavit na hodinu, abych nebyl hned poprvé pozdě. Usměji se a pak pohlédnu k dámám. "Nezačíná nám náhodou za chvíli hodina? Nevyrazíme již?" Znovu přejedu zrakem přes jídelnu a na malou dobu upřu zrak na Modrého. Z iritace se později obrátim zpět k dámám a seskočim galantním skokem ze židle, abych se neušpinil. Poté odcházím do hodiny (sám, nebo se společností). Na hodině zpatřim všechny ty draky a nervózně kolem nich projdu. Na Modrého už raději nekoukám, až moc mi vadil. Najdu si nějaké dobré místo, kde vidím na profesora a posadím se |
| |||
Prádelňa --> láva Oranil, okrajovo asi všetci na hodine Tortuna Keď mi Oranil osvetlí ten nadbytok jeho energie vo mne, prekvapene mi vyskočí obočie, ale zatvárim sa nadmieru uspokojene. Bolo to akoby mi revanšoval za to, že sa mi stalo niečo zlé, a to bolo...príjemné. Pána. Čo je dneska za deň? Tuším ma dobrá nálada na dlho fakt neopustí. Prišiel problém a proste..bum, vyriešené. Podľa všetkého som sa práve vyhla dňu plného bolesti skrútená v klbku v kŕčoch, keďže do ošetrovne ísť nemôžem, a to lebo mi pomohol. Zazubím sa na neho keď vstávam. Keďže však nie som zvyknutá hovoriť slová ako "prosím" či "ďakujem" nahlas, vyjadrím svoju vďačnosť iným výberom slov. Musím povedať, dlačia koľaj vyhrala najpopiči vedúceho. Absolútne mi ani nevadí, keď ma nenápadne popoženie preč, len so súhlasným zahmkaním natiahnem krok ku dverám. Chcela by som po dvoch dňoch oddychu aj trénovať... Tortun ma možno ovládal, ale zistila som nové využitia mojich shcopností, a otestovať čo všetko sa s tým dá robiť by nebolo zlé... a tak isto som chcela trénovať plnú premenu, ktorá stále riadne hapruje, ale nie je zrovna inteligentné míňať si energiu pred hodinami, takže...možno ešte skočím do lávy. Asi sa to stane moje obľúbené miesto vonku spolu s mojim stromom. Vedela som byť riadne pohodlný tvor. S blaženým výrazom nad predstavou minimálne hodiny rochnenia v teplúčku prejdem cez dvere, no nezabudnem sa ani rozlúčiť. Dnes som naozaj asi v najlepšej forme čo sa týka môjho sociálneho cítenia. Vidíme sa na premeňovaní! Zahlaholím na Oranila, načo sa vydám k východu na pozemky a zamierim si to k láve. Trocha ma vyšokuje, že tam je kopa tvorov, keďže okrem svojho rozvrhu nepoznám ostatné hodiny naspamäť, no len im roztopašne všetkých zakývam keď prechádzam okolo, aby som sa so slastným vzdychom ponorila až po krky do neďalekého lávového jazierka. |
| |||
Na hodinu kouzelných tvorů Pak už jen v tichosti žvýkám maso a okolního dění si moc nevšímám. Když řekne, že jdeme na hodinu, jen kývnu. Olížu si prsty a když vyrazí oba papa k odchodu, chapadluji si to s nimi. Na pozemcích se posadím do trávy před papa v dračí podobě a čekám, až to začne. Vypadám trochu přepadle. |
doba vygenerování stránky: 1.8963260650635 sekund