| |||
Stále na hodinu Sven, Miko Nevypadá zrovna nadšeně, možná bude lepší když se vytratím. Slabě se usměji "Né děkuji, nic nepotřebuji, zrovna tam mám namířeno." Vyjdu ven ze školy a první čeho si všimnu a co se nedá přehlédnout je velké modré tělo draka opodál si pak všimnu dalšího většího draka. Mezi draky v trávě sedí postava, místo vlasů má ale hady. No raději se zeptám na to kdo učitel jí než draka, přeci jen to vypadá jako bezpečnější možnost. Přijdu k blíž a nesměle se zeptám "Promiňte, mohla byste mi říct kde najdu učitele?" |
| |||
Cestou ven Další nováček? Unaveně se otočím, když kolem mě začne někdo poskakovat. Povytáhnu obočí a prohlížím si dívku, kterou si neumím zařadit. Momentálně vypadám velmi unaveně a nemocně - tmavé kruhy pod očima, sinalá pleť, ne úplně pružná chůze, naštvaný výraz. "Dobrý večer." Pozdravím tiše. "Mohu vám nějak pomoci?" Změřím si ji pohledem zapadlých očí. Pak šáhnu za hrudní plát mého brnění a prohlédnu si nějaký papír. Aha. Schovám ho zase zpět. "Měla by jste mít kolejní hodinu. Venku na pozemcích. Myslím, že je snadno najdete podle draků." Jo, ti se špatně přehlížejí. |
| |||
Na hodinu kouzelných tvorů Vejdu ze klepení do hlavní haly. S pohledem upřeným na mapu jsem procházela halou a nevšimla si vysokého bělovlasého muže. Mířil stejným směrem jako já, tedy na školní pozemky. Leknutím sebou cuknu když si ho všimnu. |
| |||
Jídelna Okrajově Oranil Bez hnutí ve tváři sleduju jídelnu a jediné, co mi letí hlavou je scenérie toho, jak by se dala místnost krásně vyzdobit hlavami přítomných studentů a jejich vnitřnostmi. Úplně cítím ten pach krve. Naštěstí pro ně, nikdo z nich není zjevně takový blázen, aby se snažil vyvolat nějaký konflikt. Pak se konečně začnou trousit ven, takže v jídelně zbude jen pár tvorů. V tu dobu se také vrátí Oranil. Věnuju mu pomalý pohled a nepatrně kývnu. Znovu přejedu pohledem místnost a vratce se zvednu. Alespoň stále vím, co je realita. To je dobré a horší by to snad být nemělo. Pitomá snaha každému pomoct. Pokud to tedy neudělal schválně. "Kdyby něco, no, najdete mě." Možná to vyznělo trochu jako: tak mě do toho nepleťte, ale skutečně bych jim pomohl, co by bylo v mých silách. Jenže se obávám, že ta pomoc by tentokrát mohla být o něco brutálnější, než by se zúčastněným mohlo líbit. Pokud mě nezastaví, pomalu se vydám z jídelny pryč. Kupodivu ale nemířím do svého kabinetu, ale na pozemky. |
doba vygenerování stránky: 1.4482760429382 sekund