| |||
Jídelna Vypadá to, že Oranil je nějaký měkosrdcatý. Nespokojeně potřesu hlavou, ale pokud on chce zmizet se studentkou, tak mi nic jiného asi nezbývá. Jen se modlit, aby nikdo nic nevyvedl. Tady. Kousek se vrátím a usadím se na krajní židli. Lusknutím nechám zmizet všechno jídlo z nejbližšího okolí. |
| |||
Jídelna - Prádelna Sigi, Shrey, Sven, Yqi "Možná není dobré nechávat jídelnu bez dohledu profesora." Řeknu nakonec, když je jasné, že ji budu muset opustit. On sice nevypadá nejlépe, ale věřím tomu, že je schopný je srovnat do latě. Její mysl mi totiž napoví, že mne z nějakého neuvěřitelného důvodu věří. Štěstí je, že studenti nedokáží číst v mé mysli. Když začne vstávat a Sigi povolí na její ruce, tak jí nahradím svou, abych jí podpořil. Pak jí velmi pomalým, plynulým pohybem zvednu do náruče. Nechci, aby někde upadla. A očividně má co dělat sama se sebou a svou bolestí. Přiblíží se kentaurka a její mysl je také jeden velký binec. "Nic mu není. Tady albín před vámi je Sigi. Možná byste ho měla podpořit." Pronesu k ní. "To je holý nesmysl. Je pravda, že byste měli profesorům projevit určitý respekt, nicméně pokud je možnost vrátit Vás zpátky, uděláme to." Odpovím Sigimu do toho jeho smutečního proslovu. "Slibuji Vám, že nejdéle zítra při snídani budete opět sám sebou." Dodám nakonec. Lehce zatnu zuby. Napadl mne právě další způsob, jak bych mu mohl pomoci. "Pokud Vám tolik vadí, jak k Vám ostatní přistupují... Zkusil jste jim někdy říct, jak to cítíte? Třeba tady slečna se o Vás celý víkend strachovala." Lehce mu přišoupnu obrázek Yqi stojící starostlivě nedaleko. Myšlenkové rozhovory, nebo spíše menší monology vedu zatímco se otáčím k odchodu. Ladným krokem, mnohem plynulejším než kdy jindy se vydám z jídelny. S Shrey tedy můj krok ani nehoupe. Zmizím v první místnosti, kterou vím, že se využívá jen velmi zřídka a většinou automaticky. |
doba vygenerování stránky: 1.4206268787384 sekund