| |||
Jídelna Vypadá to, že Oranil je nějaký měkosrdcatý. Nespokojeně potřesu hlavou, ale pokud on chce zmizet se studentkou, tak mi nic jiného asi nezbývá. Jen se modlit, aby nikdo nic nevyvedl. Tady. Kousek se vrátím a usadím se na krajní židli. Lusknutím nechám zmizet všechno jídlo z nejbližšího okolí. |
| |||
Jídelna - Prádelna Sigi, Shrey, Sven, Yqi "Možná není dobré nechávat jídelnu bez dohledu profesora." Řeknu nakonec, když je jasné, že ji budu muset opustit. On sice nevypadá nejlépe, ale věřím tomu, že je schopný je srovnat do latě. Její mysl mi totiž napoví, že mne z nějakého neuvěřitelného důvodu věří. Štěstí je, že studenti nedokáží číst v mé mysli. Když začne vstávat a Sigi povolí na její ruce, tak jí nahradím svou, abych jí podpořil. Pak jí velmi pomalým, plynulým pohybem zvednu do náruče. Nechci, aby někde upadla. A očividně má co dělat sama se sebou a svou bolestí. Přiblíží se kentaurka a její mysl je také jeden velký binec. "Nic mu není. Tady albín před vámi je Sigi. Možná byste ho měla podpořit." Pronesu k ní. "To je holý nesmysl. Je pravda, že byste měli profesorům projevit určitý respekt, nicméně pokud je možnost vrátit Vás zpátky, uděláme to." Odpovím Sigimu do toho jeho smutečního proslovu. "Slibuji Vám, že nejdéle zítra při snídani budete opět sám sebou." Dodám nakonec. Lehce zatnu zuby. Napadl mne právě další způsob, jak bych mu mohl pomoci. "Pokud Vám tolik vadí, jak k Vám ostatní přistupují... Zkusil jste jim někdy říct, jak to cítíte? Třeba tady slečna se o Vás celý víkend strachovala." Lehce mu přišoupnu obrázek Yqi stojící starostlivě nedaleko. Myšlenkové rozhovory, nebo spíše menší monology vedu zatímco se otáčím k odchodu. Ladným krokem, mnohem plynulejším než kdy jindy se vydám z jídelny. S Shrey tedy můj krok ani nehoupe. Zmizím v první místnosti, kterou vím, že se využívá jen velmi zřídka a většinou automaticky. |
| |||
Jídelna Shrey, Oranil Cítím tlak na ruce, ale vzhledem k neuvěřitelnému pocitu, že brzo umřu, bych si asi nevšimnul ani toho, že mi ty kosti polámala. Vzápětí se ale opírám zády o židli a rychle, zhluboka se nadechuju. Zakloním hlavu a zavřu oči. Jenom cítím, jak mi něco klouže od očí po tvářích po tvářích, a obrovský smutek z toho jediného prohlášení. Ruku ve svojí dlani sice úplně nepouštím, ale úplně uvolním stisk. Kvůli jednomu zasmání se. Kvůli jednomu povolení. Měli pravdu. Jsi démon a musíš se tak chovat. Nemáš nárok být mladý nebo slabý. Je jedno, jaké máš zrovna tělo, všichni to budou očekávat, tak nesmíš jejich očekávání zklamat a když jsi zklamal, tak tvrdě plať. Jenže teď už je to jedno. |
| |||
Jedáleň Sigi, Oranil Keď zacítim nejakú ruku okolo svojej, prekvapene na chvíľu otvorím oči. Keby som nemala pocit že čosi v mojom bruchu žije a chce sa to prehrýzť von, asi by som inštinktívne pustila pri prvom dotyku do toho, čo sa ma dotklo, energiu, takto sa ale stihnem stopnúť. Nechápem to, no keď si na krátky okamih stihnem vydýchnuť medzi kŕčmi, zbadám že Sigi lapá dych. Panický záchvat. Spoznám to. Bolo to síce veľmi dávno, ale pamätám si ako sa to prejavuje, aj aký to je pocit. Nadychujem sa, že niečo poviem, no príde ďalšia vlna a zrazu som rada, že niečo držím. Tentokrát už sa prinútim nechať oči otvorené. Len tak-tak sa držím, aby som mu netískala ruku príliš a nepolámala mu v tejto jeho podobe kosti, snažiac sa zhlboka dýchať. Poďme, zvykni si na to, musíš sa dať dokopy Shrey. Nebudeš padavka. Nádych nosom, výdych ústami. Sú to len blbé kŕče, už to bolo aj horšie. Z ničoho nič sa zjaví pri mne Oranil a cítim, aj vidím ako čosi spravil so Sigim, načo zacítim jeho ruku na mojom ramene. Trhnem hlavou k nemu pri jeho slovách a zahľadím sa na neho, v očiach chvíľami premáhanie ako sa objaví ďalší kŕč. Zavrčím kvôli tomu. Znížiť štít? Celý? No...toto je Oranil. Ešte nikdy nespravil nič zlé, aspoň pokiaľ som videla, a ošetrovňa teraz nepripadá v úvahu...Ale.. S poloplnou jedálňou? Pokrútim hlavou, predýcham ďalší kŕč, skntrolujem zrakom Sigiho a výrazne sa opierajúc voľnou rukou o stôl, aby som sa podporila vstanem. Nie...tu. Vysvetlím, a ešte stále držiac a v rámci medzí stláčajúc bezmyšlienkovite Sigiho ruku sa snažím vystrieť a vykročiť k východu z jedálne, aj keď ma sem tam trhne a mám kompletne zaťatú sánku. |
| |||
Jídelna papa Spokojeně se usmívám, jak jsou blízko a začnu chroupat syrové maso. Pak se však málem udusím, když vznese otázku. Chvíli kuckám, abych dostal maso z plic a pak polknu. Podívám se na něj a chvíli uvažuji, co mu na to říct. "V rámci možností..." Zamumlám jen vyhýbavě nakonec a znovu se zakousnu do masa. |
doba vygenerování stránky: 1.4693868160248 sekund