| |||
Pozemky Částečně Tortun Po chvíli se zase zvednu a nervózně si promnu ruce. Přejdu sem a tam. Vím, že hodina by měla brzy začít, ale nikdo ze spolužáků se neobtěžuje dorazit. Nakonec se rozhodnu, proměním a tiše přeplachtím nad pozemky až tak na padesát metrů od cedule s oznámením hodiny a Tortuna, spícího pod ní. Přistanu úplně tiše a než si lehnu, dvakrát vydechnu. Nevím, proč necítím ten klid jako vždycky, ale srdce mu tluče a dýchá. Stočím se do klubíčka a zavřu oči. Zase se jednou dám do předstírání spánku. Chci, aby hodina už začala. |
| |||
Jídelna Sigi Cuknu sebou, když se mi v hlavě ozve hlas. Vyvalím oči na albína a nechce se mi věřit svým očím. Horečnatě kývnu a popojdu blíž. Zůstávají za mnou krvavé stopy, jak mám chlupy na kopytech celé od krve. "S...Sigi?" Zeptám se trochu roztřeseným hlasem. Jen je jak pravítko. A odkapává z něj něco, co vypadá dost nechutně. Pak rychle přiskočím a jak je ho sevřu v náručí. Řekl přece, že mu mám pomoct ne? |
| |||
Jídelna Shrey, Oranil, Yqi Cítím, jak mi její ruka vyklouzla ze sevření a moje jen volně spadla podél těla. Jen nepatrně kývnu v odpověď, ani nevím, jestli to mohla vidět. Alespoň odchází s profesorem, který řeší problémy. Na to, abych někam šel, bych musel zmobilizovat síly, které po předcházející křeči zůstávají naprosto bez zájmu někde stranou. Cuknu sebou až ve chvíli, kdy se mi v hlavě ozve jeho hlas a znovu pocítím nepatrné zatrnutí strachu. Pokud je ta možnost. Ale vypadalo to, že jsem ji pohřbil. „Protože to nechtějí slyšet.“ Zamumlám, než mi stihne mozkem doputovat druhá část sdělení. Leknutím se narovnám jako svíčka, ale bojím se ohlédnout. Nevím, proč cítím na tvářích jemné poryvy průvanu, asi nějaká lidská zvláštnost. A pálí mě oči. Možná jsem chytnul to samý, co Shrey. Z ruky mi pomalu odkapává na zem rozteklá zmrzlina. |
doba vygenerování stránky: 1.5197951793671 sekund