| |||
Chodba 1. patro
Snad jsem se nakonec ani nemusela obtěžovat s jejím zpomalením. Sama dokázala pomocí kouzla svůj jinak krkolomný let zastavit. Podobným kouzlem se dostala taky zpátky na zem. To ji zároveň zřejmě udělalo o dost těžší. Ani to by jí nepomohlo jak si myslí. Nechám ji při tom. V duchu jsem se ale musela skutečně pozastavit nad tím jak rychle vzdala výhružky střelby. Obrátila vlastně okamžitě. Stačila jen trocha násilí a její panika je ta tam. Když nikdo nezaútočí na ní, nebude útočit ona? Co to mele? To ona přece přišla s tím že začne jen tak bezdůvodně útočit když se chudince nikdo neozve. Netřeba se jí už dál zabývat, dokud se tedy nerozhodne přiblížit nebo začít střílet jak říkala. Modrovláska zpátky u Sukui si vzala mojí radu dobře k srdci a držela si odstup. Na chodbě se přece jen objevila další, známá energie zelenovlasého kluka. Prošel kolem té pomatené a zabočila k nám. V zorném poli se objeví zelenovlasý chlapec a bezeslova si to namíří rovnou k Sukui. Věnuji mu krátký varovný pohled jak jeho tělo napůl v pokleku zpomalí o neviditelnou stěnu jak mu zabráním aby se dívky dotknul. Samozřejmě že ho k ní nechci pustit. Potom ale, možná by s tím dokázal něco udělat. Ale nejdřív: “Jestli začneš vyvádět jako ta za rohem…” důrazně mu naznačím co by mohlo následovat. Stěna po krátké chviličce poleví a on bude moc k Sukui. A začít s čímkoliv co chce dělat, já se však nehnu z místa. “Tohle už se stalo…bylo to včera co její život takhle zmizel. Museli jsme pro ni do spirituální sféry” informuji ho krátce. |
doba vygenerování stránky: 1.4737818241119 sekund