| |||
jídelna především Felix, Sonja „Za poslední dny jsem si vypustila páry až až.“ řeknu polohlasem bez většího cílení na někoho. Však taky proto jsem schopná do sebe teď hrnout takové množství masa. Tělo někde energii brát musí a jelikož to neumí ze vzduchu, musí přijít jinudy. „Ve chvílích klidu, si ho chci užít, protože vím, že nebude trvat dlouho. A bojů na trénink věřím, že bude dost i nedomluvených.“ odpovím Felixovi trochu vážnějším tónem. On pak ještě do hry vytáhne situaci boje proti neznámému... „Přežiješ to.“ odpovím krátce. To je dar vlkodlaků, přežít strasti a útrapy všedního dne. |
| |||
Jídelna Okrajově Helen, Oranil Mám téměř neodolatelnou chuť omlátit tu blonďatou hlavu o stůl před ní, až bude všede spousta rudé krve. Navenek se ale nehnu a jen kývnutím dám najevo, že jsem slyšel její jednoslovnou odpověď. U Ruby se něco semele a mě stačí celkem krátký pohled na zhodnocení situace, do které se odmítám míchat, když se toho ujal Oranil. Opatrně se zvednu a s myšlenkami na změnu výzdoby jídelny se pomalým krokem vydám kolem stolu pryč. U Oranila se a chvíli zastavím. „Budeš potřebovat pomoc?“ Nemyslím si ale, že by se mnou chtěl zůstávat v jedné místnosti déle, než by bylo nezbytně nutné. Což mi připomíná, že mám dneska ještě učit. A vymyslet náhradu za odpadlou hodinu mučení. |
| |||
Jídelna - VT01 již nikdo a poté Chrys Velmi mne překvapí, když mi okamžitě řekne kde je. Kývnu hlavou, jak mne to zarazilo. "Děkuji." Vyhrnu upřímně a jen na chvíli zaváhám, než se otočím k odchodu. Na kraji stolu však začíná probíhat nějaký chaos. Takže si dávám pozor, abych ho obešel ještě širším obloukem, než bylo nutné, než vyjdu ven. Zamířím do přístavby k tělocvičnám. Pokud je odemčeno, projdu až k VT01 a zaklepu, pokud ne, postupně zkouším malé tělocvičny a poté sklad. |
| |||
Jídelna Raziel Přikývnu. Tím jsem si jistá. Baví mě, jak jsem ho znervózněla a musím říct, že se mi to i celkem líbí. Šáhnu mu za záda a přetočím překroucený řemínek. „No, úplně dobrovolně tu nejsem, na to je tu málo vody.“ Zkroutím konce ploutve do ruliček a zase nechám rozvinout. Trochu posmutním. Pak se ale začne vyptávat a donutí mě tím přesunout myšlenky k něčemu praktičtějšímu. „No, já mám rozvrh docela plnej, ale jinak se tu dá navštívit dole bazény a saunu, jezero, okraj lesa, poznávat jiné tvory. Snažit se nedostat se do maléru, někde je tu knihovna a odpočinková místnost. Dá se taky si sehnat společnost, ale bycha na výběr. Možná by se dali trochu prudit draci, ale to je asi jen pro sebevrahy.“ Sypu z rukávu možnosti, jak mi přijdou na mysl, takže tak trochu bez ladu a skladu. |
| |||
Jídelna Prof. Oranil, Prof. Sven Když mne prof. Oranil zastaví, jen mu pokynu a počkám tedy na jeho vyjádření. To je ták typické delegovat odpovědnost na někoho jiného a já budu létat od čerta k ďáblu, ale jestli si myslí, že mě tím odradí, tak to je tedy na omylu. Takže kuchař a ředitel. Jistě, děkuji. Zařídím se podle toho. Usadím se a na mou výtku ohledně jídla se ozve další profesor, který vypadá, že už něco z toho ochutnal. "Dobrá." ohrnu nad jídlem nos a dívám se co na to ostatní. Přesně jak jsem předpokládala sebranka, která nemá úroveň. Upiji z poháru vodu. Rozhlížím se a proto mi neunikne to jak se udělalo té blběně zle. Částečně mi to zlepší náladu, tedy dokud to nepokazí Oranil. Další důvod proč nejíst, přesně jak jsem říkala. |
| |||
Jídelna Mal "A byli to studenti?" zeptám se se zájmem. "To si nemyslím samozřejmě." Odkašlu si a snažím se zahnat výjev, který sem před chvílí viděl abych se mohl aspoň trochu soustředit. Nervózně si upravím řemínek na zbroji. "Ale úplně jsem nečekal, že ten důvod námořníků potkám zrovna tady a teď." Dožvýkám poslední sousto a odsunu svůj talíř. Nátepníkem si otřu pusu a tak trochu neohrabaně i celý obličej. "Co se tady vlastně dá dělat, když se neučí pro zábavu?" |
| |||
Jídelna Sonja, May Pokrčím rameny. „O šlechtě zase nic nevím já, ale ta omezení, i když upíři z toho vyšli dobře. Ale jistě to můžeme zkusit domluvit.“ Přikývnu a uvažuju, že nejjednodušší to asi bude u tělocvikáře. Protočím oči a je jasné, že o knihovnách si myslím své. Moc zatuchlého a zaprášeného vzduchu než abych tam dobrovolně lezl. Pak se ozve May a já povytáhnu obě obočí v naprosto nechápavém výrazu. Pak kývnu na shrnutí Sonji a sám dodám ještě druhou část. „Však právě ve chvílích klidu se musíš učit. A jak se jinak chceš připravit na boj než bojem?“ Je jasně vidět, že nevyrůstala ve smečce. Tam šarvátky mezi štěňaty a dospívajícími byly na denním pořádku a já ještě dospělý nejsem. Nehledě na to, že každý ze smečky by bral poměření sil proti neznámému soupeři, kdyby to vypadalo na poměrně bezpečnou možnost zjistit nové informace. „Co budu dělat, když mě napadne někdo, proti komu jsem nikdy nemusel stát a tedy nevím, co jsou jeho silné stránky nebo slabiny?“ Vlčice, vegetariánka – pacifistka. No to potěš koště. |
| |||
Jídelna Felix, May "Takže to co u šlechty. Jsem si moc nepomohla." pronesu kysele. "Nevím o jakých omezení mluvíš, ale když to domluvíš, tak to klidně můžeme zkusit, vlčku" Samotnou by mě zajímalo, jak bych si proti vlkodlakovi vedla. "Pranýř." už se nadechuju k vysvětlování, když se zarazím. Zase nemusím být za moc chytrou no ne. "Mrkni do knihovny, tam ti o středovekých mučících nástrojích řeknou víc než já." Když May vyjádří svůj jasně odmítavý postoj k soubojím, vyletí mi obočí snad až do vlasů. "To máš tak u šelem je potřeba vypustit páru, pokud nechtějí zranit někoho ze svých. Že je vlkouši?" Nebudu jí unavovat podrobnostmi, protože bych pak byla za rozumbradu a to by se mi nehodilo, je lepší předstírat hloupost a překvapit, než se snažit každého přesvědčit o své chytrosti. |
doba vygenerování stránky: 1.5285220146179 sekund