| |||
Jídelna Shrey, Oranil Cítím tlak na ruce, ale vzhledem k neuvěřitelnému pocitu, že brzo umřu, bych si asi nevšimnul ani toho, že mi ty kosti polámala. Vzápětí se ale opírám zády o židli a rychle, zhluboka se nadechuju. Zakloním hlavu a zavřu oči. Jenom cítím, jak mi něco klouže od očí po tvářích po tvářích, a obrovský smutek z toho jediného prohlášení. Ruku ve svojí dlani sice úplně nepouštím, ale úplně uvolním stisk. Kvůli jednomu zasmání se. Kvůli jednomu povolení. Měli pravdu. Jsi démon a musíš se tak chovat. Nemáš nárok být mladý nebo slabý. Je jedno, jaké máš zrovna tělo, všichni to budou očekávat, tak nesmíš jejich očekávání zklamat a když jsi zklamal, tak tvrdě plať. Jenže teď už je to jedno. |
| |||
Jedáleň Sigi, Oranil Keď zacítim nejakú ruku okolo svojej, prekvapene na chvíľu otvorím oči. Keby som nemala pocit že čosi v mojom bruchu žije a chce sa to prehrýzť von, asi by som inštinktívne pustila pri prvom dotyku do toho, čo sa ma dotklo, energiu, takto sa ale stihnem stopnúť. Nechápem to, no keď si na krátky okamih stihnem vydýchnuť medzi kŕčmi, zbadám že Sigi lapá dych. Panický záchvat. Spoznám to. Bolo to síce veľmi dávno, ale pamätám si ako sa to prejavuje, aj aký to je pocit. Nadychujem sa, že niečo poviem, no príde ďalšia vlna a zrazu som rada, že niečo držím. Tentokrát už sa prinútim nechať oči otvorené. Len tak-tak sa držím, aby som mu netískala ruku príliš a nepolámala mu v tejto jeho podobe kosti, snažiac sa zhlboka dýchať. Poďme, zvykni si na to, musíš sa dať dokopy Shrey. Nebudeš padavka. Nádych nosom, výdych ústami. Sú to len blbé kŕče, už to bolo aj horšie. Z ničoho nič sa zjaví pri mne Oranil a cítim, aj vidím ako čosi spravil so Sigim, načo zacítim jeho ruku na mojom ramene. Trhnem hlavou k nemu pri jeho slovách a zahľadím sa na neho, v očiach chvíľami premáhanie ako sa objaví ďalší kŕč. Zavrčím kvôli tomu. Znížiť štít? Celý? No...toto je Oranil. Ešte nikdy nespravil nič zlé, aspoň pokiaľ som videla, a ošetrovňa teraz nepripadá v úvahu...Ale.. S poloplnou jedálňou? Pokrútim hlavou, predýcham ďalší kŕč, skntrolujem zrakom Sigiho a výrazne sa opierajúc voľnou rukou o stôl, aby som sa podporila vstanem. Nie...tu. Vysvetlím, a ešte stále držiac a v rámci medzí stláčajúc bezmyšlienkovite Sigiho ruku sa snažím vystrieť a vykročiť k východu z jedálne, aj keď ma sem tam trhne a mám kompletne zaťatú sánku. |
| |||
Jídelna papa Spokojeně se usmívám, jak jsou blízko a začnu chroupat syrové maso. Pak se však málem udusím, když vznese otázku. Chvíli kuckám, abych dostal maso z plic a pak polknu. Podívám se na něj a chvíli uvažuji, co mu na to říct. "V rámci možností..." Zamumlám jen vyhýbavě nakonec a znovu se zakousnu do masa. |
| |||
Jídelna Dan, Simiel, Miko, poté skupinka kolem Sigiho Sotva je vnímám, i otázku mým směrem, dokud nepromluví ten kluk. Popojdu blíž a je mi jedno, že srst kolem kopyt se mi barví krví z masa. Zamhouřím přes stůl na bílou osobu. Příbuzný? Mohl by vědět, kde je... Vydám se tedy tím směrem se zeptat. Pak se zastavím, ohlédnu se a mávnu jim na rozloučenou. Pokračuji v cestě, ale pak se tam něco semele a přesune se tam profesor a pak i druhý. Jen nervózně šviham ocasem a stojím opodál. Sleduji co z toho bude a zda budu mít možnost s bílým mluvit. |
| |||
Jídelna Dan, Simiel, Yqi Kentaurka vypadá, že má dost. "Nebudeš jíst?" Pobídnu jí, když tam tak sklesle stojí a nic nedělá. Je mi to ale ve výsledku vskutku zcela jedno. Simiel se odsune, Dan zkroutí na židly a já sedím přes dvě. Celkem konsternovaně sleduji zvětšující se rudou kaluž pod námi. Půjde-li to tak dál, tak moje boty dostanou zajímavé žíhání až budu odcházet. Nehledě na to, že tohle asi nebudou zrovna chtěný místa. Zpozorním, když zazní vlk. Co tak vím, tak mezi spolužáky je jen jeden. "Málem zakousl?" Zeptám se zvídavě, aby to trochu rozvedl. Nějaké podobnosti a podobné šílenosti absolutně neřeším. Vzhledem k tomu, že 98% času mám na nose tmavé brýle, tak zrak je skutečně smysl, na který moc nespoléhám. Celkem mne udivuje Dan snaha Yqi rozveselit. Ale dobře že tak, já na to nějak nemám kapacity a byla s ní celkem sranda tu dobu, co byla vzhůru. |
| |||
jídelna především Felix, Sonja „Za poslední dny jsem si vypustila páry až až.“ řeknu polohlasem bez většího cílení na někoho. Však taky proto jsem schopná do sebe teď hrnout takové množství masa. Tělo někde energii brát musí a jelikož to neumí ze vzduchu, musí přijít jinudy. „Ve chvílích klidu, si ho chci užít, protože vím, že nebude trvat dlouho. A bojů na trénink věřím, že bude dost i nedomluvených.“ odpovím Felixovi trochu vážnějším tónem. On pak ještě do hry vytáhne situaci boje proti neznámému... „Přežiješ to.“ odpovím krátce. To je dar vlkodlaků, přežít strasti a útrapy všedního dne. |
| |||
Jídelna Okrajově Helen, Oranil Mám téměř neodolatelnou chuť omlátit tu blonďatou hlavu o stůl před ní, až bude všede spousta rudé krve. Navenek se ale nehnu a jen kývnutím dám najevo, že jsem slyšel její jednoslovnou odpověď. U Ruby se něco semele a mě stačí celkem krátký pohled na zhodnocení situace, do které se odmítám míchat, když se toho ujal Oranil. Opatrně se zvednu a s myšlenkami na změnu výzdoby jídelny se pomalým krokem vydám kolem stolu pryč. U Oranila se a chvíli zastavím. „Budeš potřebovat pomoc?“ Nemyslím si ale, že by se mnou chtěl zůstávat v jedné místnosti déle, než by bylo nezbytně nutné. Což mi připomíná, že mám dneska ještě učit. A vymyslet náhradu za odpadlou hodinu mučení. |
doba vygenerování stránky: 1.4032649993896 sekund